Bantice (obec) [8925]

Bantice v letech 1945 - 1990 

Po skončení 2. světové války a odsunu zdejších německých obyvatel v letech 1945 - 1946 osídlili obec čeští obyvatelé, zejm. z Francovy Lhoty. 
V obci až do roku 1954 pracovalo ochotnické divadlo pod vedením Václava Lišky a obec měla také svoji obecní kapelu a obecního bubeníka.

Od r. 1970 byla škola uzavřena a děti dojíždí do školy do Prosiměřic nebo do Práče.
Obec spadala pod MNV Práče, protože se nejednalo o střediskovou obec, nebyly zde realizovány téměř žádné investice. Tomu odpovídá i odliv obyvatel, zatímco v roce 1961 měla ještě 341 obyvatel, tak v roce 1996 klesl tento počet na 157 obyvatel.
Při úpravách katastrálního území se katastr obce zmenšil z 551 ha na dnešních 487 ha ve prospěch obcí Práče a Prosiměřice.
historický katastr obce (mapka dole - červená čára naznačuje posun hranice) a současný katastr obce.

Historie obce Bantice tak, jak je zapsána ve Vlastivědě Moravské, zpracované v Brně roku 1904 Františkem Václavem Peřinkou:

Bantice podle osobního jména Banta (něm. Panditz), ves půl hodiny od Prostoměřic u silnice ze Znojma do Lechovic. Rozloha obce skoro 551 ha, z čehož plodné půdy 532 ha. Obecní pozemky zabírají 44 ha. V topografii Schowoyově není obce této. R. 1880 bylo v 65 domech 373 obyvatel, katoliků, Němců. Roku 1890 336 obyvatel, roku 1900 372 obyvatel.
Bantice jsou starožitná, vyskytující se v zeměpisných pramenech již r. 1052, kdy je kníže Břetislav I. daroval kapitule Staroboleslavské. není známo, jak se tento statek vrátil z kapituly zeměpánům ani kdy se tak stalo, ale dohadujeme se toho, neboť 2.6.1358 markrabí Jan Jindřich postupuje klášteru Luckému ves svou Bantice záměnou za les nad řekou Dyjí blíže Lukova s Lukovem a farou. V lese u Lukova zbudoval markrabí lovčí hrádek, Nový Hrádek, jehož zříceniny u Lukova jsou pěkným místem výletním.
O dalších osudech vsi nemáme zpráv, neboť trvajíc pevně v majetkovém poměru s Loukou, neměnila majitelů. K roku 1578 dovídáme se z kopiáře luckého opata Freytaga, že Bantice vyhořely. Píše totiž, 8. června 1578 převorovi dominikánů znojemských prosebně, aby poskytl dřeva stavebního na opravu a stavbu vyhořelých domů a chalup v Banticích.
Válkou třicetiletou utrpěly Bantice tak, že po válce měly 30 pustých domů, tedy zajisté výše polovic. roku 1678 bylo v Banticích 43 luckých poddaných, kteří měli 58 čtvrtí obdělaných vinic. Poslední bolestnou ránu zasadil obci požár r. 1827. Od té doby se ves vzmáhá, neboť jest v úrodné kajině vínorodé.
Další bolestnou ránu zasadil Banticím velký mor, který vyhladil většinu obyvatel. Po tomto velkém moru r. 1832 zbudovala vlastním nákladem kapli, Bantice byly přifařeny do farnosti Prosiměřice.
Škola vystavěna r. 1836. Dle úmluvy z r. 1845 dávali učiteli:
pololánik Čtvrt m. pšenice (všech 21), čtvrtlánik (xxx) pšenice (všech 18), každý čtvrtlánik a pololánik (xxx) mýtnika žita (39 usedlíků 17 m. (xxx) mýtnika); za každé ditě týdenně 2 kr. školního platu.

Rody přes 100 let na usedlostech: Kratschmannův, Kohlstromův, Watzerův a Sohmidův.

Jména tratí: Panditzer, Kirchenfeld, Húhnerbergfeid, Hayerhoffeld, Haidfeld.

Od roku 1358 až do zrušení Louckého kláštera roku 1784 byly Bantice pouze v jeho majetku.
  Majetek kláštera byl tehdy obrovského rozsahu a stal se nejbohatším moravským klášterem, jak ukazuje také soupis klášterních statků z roku 1679.

  Klášter vlastnil celkem 32 vsí, z toho 2 celá městečka (Strachotice, Oleksovice) a 2 části městeček (Šatov, Miroslav), ve kterých žilo celkem 1 057 poddaných (přesněji poddanských rodin), kteří bydleli v 785 domech a dalších 485 domů bylo pustých. Pozemkového majetku bylo celkem 448 lánů, kontribučních 238  1/4 lánu.
  Ve zmíněném přehledu se uvádějí poddanské rodiny kláštera v následujících místech (v závorce je jejich počet, + označeno, zda byl odváděn vinný desátek klášteru):
Sedlešovice + (57), Oblekovice + (36), Bohumilice (20), Nesachleby + (19), Dobšice + (26), tamní dvůr (4), Suchohrdly u Znojma + (22), tamní dvůr (1), Dyje + (26), tamní dva dvory (2), Chvalovice + (50), Dyjákovičky (5), Vrbovec + (88), Strachotice (58), Krhovice + (35), Tasovice + (40), Bantice + (43), Těšetice (1), Prače (1), Prosiměřice (11), Lechovice (26), Borotice (8),
  Oleksovice + (61)

Po zrušení louckého kláštera byly obce v jeho majetku prodávány v dražbě.
Panství Lechovice s vesnicemi: Bantice, Borotice, Čajkovice (dnešní úřední název Čejkovice), nově vzniklé Filipovice, Heřmanov i Mšice, tyto tři vzniklé až po zrušení kláštera, Lechovice,
  Oleksovice, Prosiměřice (díl), bylo draženo 9. února 1790 za odhadní cenu 276 282 zl. 1 kr. 1 dr., zřejmě však bez úspěchu, a bylo prodáno teprve smlouvou z 19. července 1824, uzavřené na základě dražby z 31. května 1824, vídeňskému měšťanovi Josefovi Langovi za 249 300 zl. Smlouva byla vložena do desk 29. září 1824.

  V r. 1933 byla na původním místě postavena nová kaple, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, na tento den slaví obec posvícení. V obci provozovali svoji živnost různí řemeslníci - kovář, krejčí, obchodník a řezník, truhlář a hostinský.
V roce 1836 byla v obci vystavěna škola jednotřídní a v roce 1931 byla přistavěna ještě jedna třída, kabinet a školní kuchyně pro výuku vaření.

Poloha

přidat fotografie