Chválenice (obec) [8520]

Historie obce

První zmínka o obci Chválenice se objevuje dnem 19. března 1275. V této době obec patřila dobrodinci kladrubského kláštera Sěmislavovi z Chválenic. Toto majetnické právo je zaneseno v listině Přemysla Otakara II.

Obec Chválenice byly v té době samostatným statkem a Sěmislav zde měl nejspíše svůj opevněný dvorec, jehož existence ani poloha není však historickými prameny potvrzena.

V roce 1377 přestaly být Chválenice panským sídlem. Majitelem jedné části obce se stal Vilém Fusperk s manželkou Ofkou z Pokonic a části druhé jakýsi kněz. Jako vesnice několika majitelů jsou uváděny Chválenice v berním rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379.

Viléma vystřídal v roce 1383 příbuzný Aleš z Pokonic, jež byl současně správcem hradu Vlčtejn a vesnic k němu náležícím. Byly to vesnice Chlumčany, Chouzovy, Olešná, Holoubkov, Lhotka, Třebín, Sloupek, Přívětice, Zhoř, Milínov, Vlkov, Nezvěstice. Tento rozsáhlý statek vlastnil významný jihočeský rod Rožmberků. Drobní zemani, mezi něž patřil i Aleš z Pokonic, stáli v jejich žoldu.

Koncem 14. století byla majitelkou obce a patronkou zdejšího kostela bohatá měštka Anna Pabiánková, jejíž rodina vlastnila též blízké Štěnovice s tvrzí. Začátkem 15. století převzal vedení obrodného hnutí v Čechách mistr Jan Hus, kterýžto byl ochráncem utiskovaného lidu. Anna Pabiánková se společně se svou dcerou Kateřinou stala jeho věrnou stoupenkyní. Předním zastáncem Husova učení v Plzni byl kazatel Václav Koranda starší. Dochovala se též listina, v níž Jan Hus chválí Plzeňany za věrnost jeho učení. V roce 1419 přivedl Václav Koranda do Plzně Jana Žižku, který se ubytoval u jemu oddané paní Pabiánkové. Koncem března r. 1420 byl nucen Jan Žiška město opustit a s ním odešla na Tábor i paní Anna, která se nechtěla Husova učení vzdát. Po mocenském převratu se její rodina uchýlila na štěnovickou tvrz, která byla po pětiměsíčním obléhání Plzeňany dobita a 60 lidí včetně dětí bylo povražděno. Jen někteří z rodiny se zachránili a těm král Zikmund zkonfiskoval majetek. V té době dlužil Zikmund Plzni 2000 kop grošů, které si vypůjčil na válku a listinou ze 17. listopadu 1425 daroval Plzni ze zkonfiskovaného majetku vesnice Losinou a Chválenice.

Se změnou pána museli Chváleničtí změnit i své vyznání a přijmout katolickou víru, jejímž oddaným služebníkem byl v letech 1425 - 1434 nový farář Blažek z Dobřan.

Jak dlouho byly Chválenice součástí Plzeňského panství se nikde neuvádí. V souvislosti s obcí je v letech 1487 a 1501 - 1502 v záznamech uváděno jméno Jana Chválenického z Hodusic. Další záznamy pocházejí pak až z počátku 16. století, kdy Chválenice patřily ke statku hradišťskému u Blovic. Jak k tomu došlo se neví, neboť zemské desky, do nichž se zapisovaly převody feudálního majetku, shořely při požáru Pražského hradu v roce 1541.

Po Janu Hradišťskému z Hořovic a paní Pouzarce z Mnichovic vlastnila Nebílovy od roku 1604 Mariána Kokořovcová ze Svárova na Šťáhlavech. V roce 1624 se o majetek podělily její synové. Jiří Petr si ponechal šťáhlavskou část a Kryštof Karel dostal nebílovskou, k níž patřily Nebílovy s tvrzí, Borek , Chválenice, Střížovice, Předenice, Žákavá, Zdemyslice, Mešno, Milínov, Kornatice, Olešná a Losiná. Šťáhlavská část Jiřího Petra zahrnovala obce Šťáhlavy, Plzenec, Sedlec, Šťáhlavice, Rakovou, Lhotu, Nevidlo a Nezbavětice.

Po smrti Kryštofa Karla vládly zatím na Nebílovech poručníci jeho slabomyslného syna Jana Adama, který zemřel bezdětný roku 1670. Nebílovský velkostatek po něm zdědila jeho matka Ludmila Markéta, podruhé provdaná Příchovská a sestra a bratři z druhého manželství. V roce 1673 od nich odkoupil celý statek Servác Engl z Englflusu. Po smrti otce zde byli pány nejprve Bernard a po něm Arnold Alois, kteří postavili barokní kapli sv. Vojtěcha na Planinách. Arnold Alois prodal Nebílovy i s příslušnými vesnicemi již roku 1685 Janu Jindřichovi Kokořovcovi, který vše připojil ke Šťáhlavům. Jan Jindřich byl však zadlužený, a tak roku 1705 odprodal nebílovský díl Adamovi ze Steinu, generálu benátské republiky. Ten postavil v Nebílovech na místě staré tvrze krásný zámek. Ani Šťáhlavy si Kokořovci neponechali a roku 1710 prodali panství Antonii Josefě Černíkové. Ta roku 1715 rozšířila svůj majetek ještě o nebílovské panství. Tak byly nebílovská a šťáhlavská část opět spojeny a definitivně vytvořily rozsáhlé panství Šťáhlavské. Dědicem panství se stal Heřman Jakub Černín, který zemřel roku 1784. Pod správou jeho syna Vojtěcha byl postaven zámek Kozel a upraven zpustlý zámek v Nebílovech. Zemřel roku 1816 bezdětný a majitelem celého panství se stal Hrabě Kristián Valdštejn, v jehož rodu zůstalo panství až do zániku feudalismu roku 1848 a velkostatek do roku 1945.

O životě obyvatel obce Chválenice ze starších dob toho není mnoho známo. Kromě majitelů obce se objevují ještě jména zdejších farářů. Prvním historicky doloženým chválenickým farářem byl jakýsi Richold. V době husitských válek to byl Blažek z Dobřan a 15. až 16. století je pak dobou, kdy se na chválenické faře střídali katoličtí kněží.

První seznam chválenického obyvatelstva se objevuje ve smlouvě o dělení šťáhlavského statku z roku 1624. Zachycuje obyvatelstvo před Bílou horou k roku 1609 a povinnosti poddaných vůči vrchnosti. V té době bylo v obci 24 usedlostí i s farou, čtyři z nich byla spáleniště. Podle jmen zanesených v seznamu z roku 1609 se lze domnívat, že v obci žili kromě sedláků dva řemeslníci, švec a hrnčíř. V roce 1654 bylo dle uváděného soupisu ve Chválenicích 22 usedlostí, 9 z nich bylo pustých a mezi ně patřila rovněž panská hospoda.

Podle hlášení chválenického faráře z roku 1677 žilo ve vesnici 108 lidí, v roce 1700 již 165 a v roce 1713 lidí 194. Z těchto čísel je zřejmé, že od druhé poloviny 17. století nastává značný populační nárůst.

Další seznam poddaných hospodářů pochází z roku 1716 pořizovaný k daňovým účelům. Je zajímavé, že v počtu usedlostí nedošlo k žádným změnám. Vrchnost přiznává 21 hospodářů, navíc zde byla fara a farní hospodářství, obecní kovář a učitel. Celkem zde tedy bylo asi 24 stavení. Všichni hospodáři patřili výměrou polí mezi bohatší. Nejednalo se tedy o pouhé chalupníky, nýbrž sedláky. Úkolem faráře bylo ve zvláštním přiznání vypsat farní hospodářství, stav kostela, fary a také školy, která mu podléhala. Například farář Josef Václav Fišer v roce 1713 píše, že kostel je na spadnutí, veškeré zařízení staré, rovněž fara je stará a hrozí spadnutí. Jen kaplanka u ní byla nově postavena z kostelních peněz. Kaplanem byl Václav Frank, vydržovaný z peněz faráře. V roce 1717 byla fara z části stará, z části nová.

Dále pokračuje tím, že učitel byl úplný žebrák. Chválenická škola byla rovněž na spadnutí a učitel měl tak malé příjmy, že z toho byl sotva živ. V roce 1717 byla škola již trvale obsazena. Děti se v ní učily základním předmětům, tj. čtení, psaní a počítání. Stála u farního kostela a byla ze dřeva.

Byla zde založena i pošta. Obcí Chválenice procházela zemská cesta z Chebu přes Plzeň do Vídně. Nazývala se Rybářská, neboť spojovala rybářskou oblast a vyvážely se po ní do Saska a Rakouska ryby. Současná silnice pochází z let 1811 - 1818, kdy začal stát budovat nové silnice.V roce 1787 byl sestavován tak zvaný Josefský katastr pro Chválenice, v té době zde bylo 28 domů.Od konce 18. století se Chválenice už jen rozrůstaly. K roku 1790 zde bylo již 26 domů a roku 1829 domů 29 s 259 obyvateli. Z řemeslníků tu byl mistr podkovář s tovaryšem, krejčí a kramář. Stála zde i triviální škola s učitelem a pomocníkem. Od roku 1810 zde učil Matěj Brejcha, jenž zaznamenal složení obyvatelstva vesnice až do roku 1838. Dle jeho záznamů byla v obci pastouška, kovárna, u kostela hřbitov s hrobníkem. Mezi poctivé obyvatele vesnice patřil rovněž cestmistr šlechtického původu, cestář, krčmář, tři krejčí, podruh, dva ševci, cihlář, uhlíř a kramář. Stará pozemková kniha pak dokládá předávání zdejších usedlostí jak po způsobu dědičném, tak i prodejním. Záznamy se týkají změny majitelů domů čísla popisného 1 - 57. Velmi podrobný popis obce dokládá pak "duplikát stabilního katastru" z roku 1850. Tehdy bylo v obci Chválenice 47 stavení a žilo zde 341 osob, z toho 162 mužů a 179 žen a dětí.

10. března 1892 byl založen ve Chválenicích hasičský sbor, který měl v době vzniku 18 členů a úspěšně funguje dodnes.

5. květen 1945 spojuje Chválenice s odchodem německých vojsk z českého území a 7. květen s příchodem americké armády, která osvobodila Čechy z německého poddanství.

Není možné nezmínit se též o chválenické kronice, jež byla založena obecním zastupitelem v roce 1926. Prvním kronikářem byl zvolen řídící učitel Vilém Benedikt Brejcha. Pokračovatelem se stal jeho syn a místní učitel. V roce 1959 byl vedením kroniky pověřen jeho švagr Josef Boehm, jenž spravoval kroniku až do roku 1976. Pod jeho vedením byla v roce 1975 obecní kronika Chválenic vyhlášena nejlepší kronikou obcí v republice s počtem obyvatel do 500.V roce 1976 se správy kroniky ujímá jeho mladší Zbyněk Boehm, který chválenickou kroniku opatruje stále.

Poloha

přidat fotografie