Svárov (obec) [8242]

I když podle legendy byl prvním majitelem středověké tvrze Jakub, pro svou zlou a nepřátelskou povahu zvaný "Svárlivý", fakta hovoří o vzniku obce Svárova mezi 10. a 11. stoletím, přičemž její zakladatelé - Svárovci ze Svárova - patřili údajně k nejstaším vladyckým rodům na Moravě. V neklidné polovině 15. století (1468-1470) za dob války českého krále Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem byly tvrz i obec spolu s vedlejším Zlámaným Újezdem (dnešním Zlámancem) vypáleny a úplně zpustošeny. Osada zůstala plných 130 let neosídlena a znovu byla obydlena až v roce 1597.

Když po 50 letech došlo k připojení Svárova k březolupskému panství, všichni obyvatelé se ještě hlásili k husitskému hnutí, teprve ve 2. polovině 18. století byl Svárov katolický.

Přesně před 230 lety byl položen základní kámen na stavbě březolupského kostela. Tomuto kroku předcházela snaha obcí Šarovy, Zlámanec a Svárov, aby kostel stál uprostřed cesty mezi jednotlivými obcemi, v lokalitě pojmenované "Na Jezeře". Nakonec se odvážné myšlenky obyvatelé jmenovaných obcí vzdali, protože akceptovali pragmatický argument tehdejší vrchnosti, že by bylo problematické zajistit ochranu kostela stojícího mimo obec.

Od roku 1800 byl Svárov školsky přidělen do Bílovic, poté do Zlámance a až po 93 letech byla ve Svárově zřízena jednotřídní škola. Zrušení roboty pak přineslo také úplné osamostatnění obce.

Jako většina obyvatel Slovácka také Svárovjané z dolního a horního konce během 20. století opustili zemědělství jako hlavní zdroj obživy a začali se vydávat za prací - nejdříve do Moravské Ostravy a potom převážně do zlínských Baťových závodů. Dnes už si můžeme jenom nechat vyprávět, jak se pamětníci brodili závějemi třeba i za arktických mrazů, (které nebyly ničím výjimečným) nejen do březolupského kostela, ale také za prací do Zlína nebo do Bojkovic.

Dvě světové války v první polovině 20. století zasáhly do života obyvatel obce citelně. Emotivně vyznívá záznam obecního kronikáře Cyrila Hubáčka, když 7. března 1942 píše: "Z věžky byl spuštěn zvon, který bude odvezen do Moravské Ostravy. Válka pohltí vše. Není čím vyzvánět, jsme jako mohamedáni."

Až po 2. světové válce se kolem Svárova začaly v dostatečné míře budovat zpevněné komunikace, rozvody elektřiny, následovaly budovy obecního úřadu, sálu, národní školy, hasičské zbrojnice a výstavba kdysi tolik oblíbeného výletiště "Ve Stráni". Ve všech dobách obec měla a také dnes má ve svém středu lidi, kteří za cenu osobních obětí pracovali a pracují pro veřejnost. Především jejich zásluhou má současných 260 obyvatel Svárova k dispozici potřebnou infrastrukturu. Z investic posledních let jmenujme namátkou zřízení rybníku, hřiště na fotbal i tenis, nástavbu nad obecním úřadem, v níž vzniklo 5 obecních bytů, novou zvonici ...

Prezentaci Svárova ukončím tím, co spojuje naši minulost s přítomností. Tradicemi. Poprvé před 70 lety uspořádalo Sdružení katolické omladiny ze Svárova Hody s právem. 10x mladší, avšak o to spontánnější, jsou pravidelná modlitební setkání, u jejichž zrodu stál hluboký duchovní prožitek svárovských poutníků k Panně Marii v Medžugorii před sedmi lety. Mezi novodobé zvyky v obci pak patří Masopustní průvod. No a současná svárovská mládež se pokouší navázat na nadšení svých předků - prvorepublikových svárovských ochotníků - jejichž hry měly takový úspěch, že ve své době dokonce absolvovali výjezdní představení až v Doubravách.

Poloha

přidat fotografie