Salaš (obec) [8232]

Vznik obce Salaše i jméno její lze tuším odvoditi zcela jistě od obecného jména „salaš“. V Kottově slovníku vyloženo slovo salaš jakožto místo v lesích a na horách, kde dobytek po celé léto se pase. Na Salaši našem bývalo zajisté totéž. Vždyť až dosud v údolí za Salašem na lukách travnatých ohradu má Jeho Excel. Sigmund hradě Berchtold, majitel velkostatku Buchlovského, ve kteréž ohradě prohánívají se hříbata po celé léto. A před Salašem ještě donedávna velkostatek Velehradský ve svých horách nedaleko „zlacké“ měl ovčírnu a prádlo, v němž prával ovce. Posud říká se „u prádla“. Mimo to v listině ze dne 7. ledna 1692 stěžuje si prelát Velehradský, že Buchlovští zabrali pastviska dobytku jeho i Salašanů.

Kdy ze „salaše“ vznikla obec Salaš, nelze určitě říci. Avšak v matrikách Velehradských již za klášterníků činěn rozdíl mezi Salašem Velehradským a Salašem Buchlovským na příklad v matrice křestní v. 1713 dne 2. července zapsáno: Salaš monasterii – Salaš klášterní,  odkudž byl otec Jan Viktora, kdežto při zápisu 18. března 1814 byl otec Martin Volčík ze Salaše Buchlovského. Dosud jsou na Salaši jména obou uvedených otců. Dosti mnoho jest zápisů ze Salaše Buchlovského, málo ze Salaše Velehradského. Rokem 1771 začali zapisovati do matriky čísla domovní. Ve dvou letech 1775-1776 nacházíme několik zápisů ze Salaše Buchlovského s čísly: 7, 18, 23. Při čísle 28 napsáno bez obyčejného rozdílu prostě „Salaš“, ale číslo to nepatří Buchlovskému, nýbrž Velehradskému Salaši, jak poznati patrně ze zápisu křestního 19. června 1783.           

Na konci roku 1779 v matrice poznačeno jest: Tohoto roku byl oddělen Buchlovský Salaš od farnosti Buchlovské a přidělen administratoru Velehradskému, jak dekret naznačuje. Dle dekretu připadl Buchlovský Salaš k Velehradu pod správu duchovní 7. července v 1779, ale jen pod správu duchovní, nikoli pod správu vrchnostenskou. Odtud zajisté vysvětliti lze, proč i potom ještě v matrikách označováno za doby klášterní zda-li zápis byl ze Salaše Velehradského nebo Buchlovského. Po zrušení kláštera r. 1784 zavedeny místo dosavadních matrik latinských nové matriky německé. Pro Velehrad i Salaš zavedena společná matrika jedna a zapisováno po tři roky dle řady z Velehradu a z Buchlovského Salaše, ale rokem 1787 odděleny samy pro sebe zápisy křestní ze Salaše Buchlovského, v nichž to vyskytá se domovní číslo 37 r. 1810, a číslo 39 až roku 1839. Od roku 1813 v matrikách odpadá přídavek „Buchlovský“ a zůstává pouze Salaš i v oddílu pro Salaš Buchlovský.

Velehradský Salaš zůstal i po roku 1787, kdy Buchlovský Salaš oddělen, v matrice při Velehradě. Zápisů ze Salaše Velehradského málo jest a v nich opakují se táž asi jména. V jednom a témž čísle, hlavně 28 vyskytá se více různých jmen touž dobou. Při Velehradském Salaši jest, uvedeno číslo 38 již 30. května 1791 a 1. ledna 1796. To příčinou, že z tolika čísel Salaše Velehradského tak málo zápisů ? Objasniti to nestačí matrika sama. Z oddílu pro Velehrad mizí rokem 1813 obvyklý přídavek „Velehradský“ Salaš a s ním i Salaš z matriky v oddílu pro Velehrad odpadá. Rokem 1814 psán obojí Salaš v jednom oddílu společně a bez rozdílu, zdá-li Velehradský, či Buchlovský.

Ještě zajímavější jest, čeho se dovídáme z několika listin, jež uschovány jsou v Brně v archivu zemském. Listiny ty vztahují se ku sporu o pastvisko na Salaši a tím označují jednak jméno, jednak i vznik Salaše. Velehradský prelát, Bernard Kašpárek, ujímá se poddaných svých, kteríž mu podali „memorial“ proti vrchnosti Buchlovské z té příčiny, že na Salaši velkou plochu proměnila v pole a louky před několika lety a tudiž zmenšila pastvisko pro dobytek jejich i klášterní. Toť, obsah stížnosti prelátovy 7. ledna 1692 podané do Buchlovic. Urozený pan baron Petřvaldský odpověděl hned 11. ledna, že nenahlíží, proč teprva nyní se prelát, a jeho poddaní ozývají, když Salaš ve Svobodách zařízen byl před 30 – 40 lety od vrchnosti Buchlovské na její půdě a s velikými výlohami. Tomu však odpírá Velehradský prelát, a praví, že Salaš založen byl sotva před 28 lety, jak lze dokázati, avšak i kdyby ponechalo se 30 – 40 let po vůli Buchlovských, nikdy by tím nebyly promlčeny výsady klášterní. Zatím udály se nové škody. Prelát hrozí žalobou, neučiní-li pan baron sám, čeho třeba po zdání prelátovu a sice, aby obojí Salaš i pole kolem Salaše pan baron zrušil, oboru do mezí smlouvou ujednaných upravil a nových škod nedělal. Tak 4. července psal prelát, a podobně stížnosť opakoval 10. listopadu 1692. Z Buchlovic odpovědíno 15. listopadu, že ve Svobodách nenadělali kopanin, a kdyby byli nadělali, nepotřebovali povolení opatů Velehradských na půdě, kteráž patří ku právu hrdelnímu na Buchlově, kdež zasedal lovčí soud čili právo lovecké. Tím asi ukončen byl spor a Salaše zůstaly, jak Buchlovský, tak Velehradský. Promlčeti své právo nechtěje, hodlal prelát Velehradský dokázati r. 1692 že sotva před 28 lety vznikl Salaš, kdežto Buchlovští zaběhli se na 30 – 40 let, chtějíce aby právo Velehradských bylo promlčeno. Počítáme-li ale těchto číslic neurčitých, povstal Salaš mezi rokem 1652-1664, jako osada pojmenovaná vlastním jménem, obcí však samostatnou mohla býti až posléze, třeba až po zrušení kláštera.

Doslovný text ze Školní kroniky Salaš

Poloha

přidat fotografie