Kunovice (obec) [7970]

Obec Kunovice leží na severovýchodním úpatí Hostýnských vrchů na rozhraní Valašska a Záhoří. Převládající ráz krajiny je zemědělský, v jižní části katastru jsou smíšené lesy. Na ploše 850 ha dnes žije přibližně 640 obyvatel. V obci je železniční stanice Kunovice-Loučka. Pošta a matrika je v sousední obci Loučka. Katastrem obce protéká potok Komárník.

V obci je základní škola 1.-4.ročník a mateřská škola. V místě provozuje praxi praktický lékař pro dospělé. Jsou zde dvě prodejny potravin a dvě pohostinství - hostinec Jamajka a Hostinec Na Rozcestí, kde je k dispozici sál a místnosti s možností kulturního vyžití, pořádání tanečních zábav, předváděcích akcí apod. Místní obecní knihovna disponuje dostatečným fondem knih a je zde zřízen veřejný internet.

Ve vesnici aktivně pracují různé spolky. Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení - Podhůří, Český červený kříž, Svaz žen, Tělovýchovná jednota Kunovice a chovatelé včel. Tyto spolky dbají na dodržování tradic a krajových zvyklostí (např. vodění medvěda, pochovávání basy apod.) O velikonočních svátcích je v obci dodržována tradice klapotání chlapců klapotkami, nahrazující zvonění zvonů, které odletěly do Říma.

Při Obecním úřadě v Kunovicích působí Sbor pro občanské záležitosti, který dodržuje tradici "vítání nových občánků" do společenství obce, navštěvuje seniory nad 65 let u příležitosti jejich životního jubilea, pod záštitou obecního úřadu jednou ročně pořádá "setkání důchodců" s kulturním programem a občerstvením, které je velmi kladně hodnoceno našimi seniory.

První písemné zprávy o vzniku pocházejí již z roku 1131. Tehdy vydal olomoucký biskup Jindřich Zdík listinu, v níž vypočítával příslušenství olomouckého kostela. Na základě písemné zprávy z roku 1272 se uvádí ves Polom, jež později zanikla a jejíž existenci dokládá místní název Polomsko.

Není pochyb o tom, že Kelečsko a s ním i území nynějších Kunovic bylo osídleno už dávno před tím, než o tom svědčí písemné doklady. Nejstarším dokladem je kamenný provrtaný mlat, který nalezl v červenci 1931 v Kunovicích v trati Niva rolník Rada z Kunovic a je v muzeu Valašské Meziříčí.
Z doby planětické kultury pochází nález střepů černých nádob ze žárových hrobů z období před 3000 - 2500 lety.

Svým charakterem zástavby jsou Kunovice vsí shlukovou, jež vznikla na obchodní cestě z Valašského Meziříčí směrem na Bystřici pod Hostýnem a z níž v těchto místech odbočovala cesta na Kelč. Název obce napovídá, že její osídlení nepochází ze starší doby než ze 13. či 14. století. Osídlili ji lidé jakéhosi Kunoše či Kundráta (odvozeno z německého jména Konrad), tj. Kuneše ze Smoly

Obyvatelé se ve středověku živili převážně zemědělstvím. O vzdělání pečovala církev. Do roku 1726 byly Kunovice přifařeny k faře Kelč, od roku 1726 do roku 1784 k faře Podhradní Lhota a od roku 1784 k nově zřízené faře v Loučce. V roce 1823 požádala obec o zřízení vlastní školy, která byla vystavěna a slavnostně otevřena 30.5.1875.

V roce 1892 byla postavena v Kunovicích kaple a zřízen místní hřbitov. Do té doby byli místní občané pochováváni v Rajnochovicích. Spojení se světem se obci dostalo po roce 1885 po výstavbě železnice Kojetín - Bílsko, jejíž trasa probíhala přes katastr obce. Provoz na trati byl zahájen 1. července 1888 a zastávka byla nazvána Kunovice-Loučka.

Vznik I. světové války uvalil na občany tíhu bídy, žalu a utrpení. V průběhu války narukovalo 106 místních občanů, z nichž se 15 již nevrátilo. V roce 1919 se rozhodlo o postavení pomníku obětem I. světové války. Byl odhalen 13. června 1920. Za období I. republiky byl vybudován místní vodovod, veřejné osvětlení, byla zřízena telefonní ústředna, postaven hostinec, kde se hrálo ochotnické divadlo, byl založen spolek Sokol a Omladina. Byla zavedena autobusová linka Kelč - Kunovice nádraží. Dále byla vybudována silnice Kunovice - Babice.

Za období II. světové války bylo v okolí obce silné partyzánské hnutí, které bylo podporováno místními občany. Po útoku partyzánů na budovu nádraží 29. října 1944 odpověděli okupanti popravou čtyř partyzánů. Jejich těla nechali pro výstrahu viset na stromech 48 hodin. 10. listopadu 1946 jim byl slavnostně odhalen pomník k druhému výročí popravy.

Po válce opět obec doznala změn. V roce 1957 bylo založeno JZD, které od roku 1972 přešlo pod JZD Kelečsko kde existuje dodnes. V letech 1957 - 1985 byly v obci postaveny budovy kravína, nová kanalizace obce, opravy komunikací, otevřena mateřská škola, vybudována přístavba školy, postavena požární zbrojnice a adaptován kulturní dům.

V roce 1985 byla obec sloučena s Loučkou, Podolím, Lazy a Policemi. Integrace se neosvědčila a v roce 1990 se všechny obce opět osamostatnily. Po osamostatnění obce byl dobudován III. stavební obvod, předlážděny chodníky, opraveny místní komunikace obalovanou drtí, opraveno veřejné osvětlení, proveden rozvod telefonní sítě do každého rodinného domku, provedena celoplošná plynofikace obce, zbudovány nové úseky kanalizace, zmodernizovány prostory hostince, upraveny prostory u křížů Na Páně a nad Křenovicí, upraveno okolí kapličky.

Poloha

přidat fotografie