Ohrazenice (obec) [7901]

Obec se rozkládá v poměrně atraktivní a dramatické krajině, ležící při hlavním hřebeni Brd a v těsném kontaktu s rozlehlým vojenským újezdem. Zástavba má rozvolněný, podhorský charakter. Obec je historicky spojena s hornictvím příbramského okresu. V katastru obce Ohrazenice se nacházela šachta Eisengruber a šachta Hanzlíkov, jedny z nejstarších na hořovicko-jineckém panství. V šachtách se těžil hematit a jeho těžba zde byla ukončena v 1. polovině 19. století.
V současné době je ve správě obecního úřadu Ohrazenice katastrální území obce Ohrazenice a sousední obce Velcí. 


Rozloha katastru: 224 ha

Počet obyvatel:  204 (k 30.6.2006)
                            266 (k 1.1.2012)

Historie

V údolí Pstruhového (Ohrazenického) potoka, na jihovýchodním svahu "Vrškou" (505 m), ve spleti ovocných zahrad a luk jsou porùznu rozsety domky, které tvoøí obec Ohrazenici. Ze tøí stran je obklopena brdskými lesy vroubenými vrchem Vystrkovem, Koníèkem (666 m), Malým Jeskøipcem (619 m) a "Vrškama". Domky starší zástavby stojí osamoceny a nìkteré jsou od sebe dosti vzdáleny. Návsi není. Lze ještì spatøit nìkolik typických podbrdských roubenek. O ohrazenické "návsi" existuje historická anekdota, jak hrabì Vrbna nabídl jiným šlechticùm sázku, že "na návsi" své vesnice postøílí alespoò sto volnì pobíhajících zajícù. Že to bude na Ohrazenici, veselí spoleèníci netušili.

První písemná zmínka o Ohrazenici je v zakládací listinì augustiánského kláštera "Na ostrovì" ve Sv. Dobrotivé, kterou vydal zakladatel tohoto kláštera Oldøich Zajíc z Valdeka "dne 13. Mìsíce kvìtna LP 1262". Je to nejstarší písemná zmínka o obci na Jinecku. Jako svìdkové vysvìcení kláštera jsou podepsáni podbrdští šlechtici, mezi nimi též Jaroslav a Oldøich z Ohrazenice. Lze tedy pøedpokládat, že v Ohrazenici této doby byla tvrz nebo šlechtický dvùr.

Další zpráva je z r. 1370 , kdy je známo, že Libomyšl patøila Oldøichu a Smilovi z Libomyšle. Oldøich k tomu mìl ještì èást Køešína a Ohrazenici. V r. 1450 koupili bratøi Jan a Burián z Valdeka právo vìnné po Markétì, manželce Jana Slámy z Bítova a na Suchomastech. V r. 1454 Jan ze Ctìnic dostal od krále Ladislava Pohrobka zboží jinecké ještì ber Ohrazenice. Na poèátku 16.století patøili Jince Pešíkùm z Komárova. V roce 1602 prodal Mikuláš Pešík Jince svému zeti Ctiradu Malovcovi z Chýnova a s nimi vesnice Bìøín, Èenkov, Køešín, Ohrazenici, Rejkovice, Velcí, dvory Hejdov a Rpety. R. 1653 dle tzv. "Berní ruly kraje Podbrdského" patøilo panství Jince s Ohrazenicí hrabìti Václavu Vratislavovi z Mitrovic. V té dobì mìla Ohrazenice 22 usedlostí, z toho èást pustých, ale byla nejvìtší vsí panství. Samotné Jince v té dobì mìla 12 usedlostí kromì tvrze a panského dvora. Vratislavové drželi Jinecko do r. 1804, kdy je prodali hoøovickému hrabìti Rudolfovi z Vrbna.

Z uvedených zpráv vyplývá , že až do poloviny 16. Století Ohrazenice nepatøila k nìjakému vìtšímu panství, a že do té doby byla samostatným šlechtickým statkem a tvrzí. Pøedpokládá se, že tato tvrz se nacházela v místech dnešního è.p. 2 (u Dlouhých), kde byly nalezeny støepy støedovìké keramiky ze 14. až 16. století. Toto samostatné šlechtické sídlo po pøipojení Ohrazenice k Jincùm nìkdy ve 2. pol. 16.stol. pravdìpodobnì zaniklo. Bylo snad opevnìno, na což se dá usuzovat podle velkého množství kamenù, sebraných na polích mezi è.p.1 (u Kùtù), è.p. 2 (u Dlouhých) a Evženovem (Decperkem).

Historické prameny a èetné odvaly svìdèí o tom, že v naší obci byla provádìna dùlní èinnost. Již v "Berní rule kraje Podbrdského" z r. 1653 je konstatováno, že ohrazeniètí se živí dobýváním železné rudy, pálením døevìného uhlí pro hutì a vožením uhlí do hutí. V "Knížecím dole" na Horách v letech 1800 - 44 se dobývala železná ruda a dovážela se do jinecké vysoké pece Barbora. Intenzivní tìžba probíhala na Ohrazenici do r. 1889 ve Vystrkovì a ve Vrškách. Ruda se vozila i do Obecnice. Na poèátku 19.století byla jinecká hu ohrožena nedostatkem døevìného uhlí. Provoz vysoké pece bylo nutno omezovat, hledaly se náhradní zdroje paliva. Za Ohrazenicí, v lese "za Karlovem" v tzv. Hanzlíkovském dole, se poèalo pokusnì dobývat kamenné uhlí s nevalným úspìchem. Sloj byla malá a uhlí nevhodné pro tavbu. V roce 1956 byl provádìn v obci nový geologický prùzkum. Vrty byly provádìny až do hloubky 200 m.

Ke konci 18.století na Podbrdsku , tedy i na Ohrazenici, se rozšíøilo cvokaøství. V roce 1854 bylo v obci 23 cvokaøských dílen èi "verštatù". Poslední dílna, i když se v ní již nepracovalo, byla až do roku 1960 se vším zaøízením v è.p. 40 u Štochlù.

V roce 1858/59 byla u è.p. 13 (u Špalkù) postavena kaplièka. Bylo zvonìno v poledne a veèerní klekání, poslední hodinka za zemøelé. Za 1.republiky a až do padesátých let zvonila p. Petronila Blahovcová. Poslední hodinka se zvoní stále.

Obec je pøiškolena do Jinec. Pùvodní jinecká škola (vznikla v 17.stol.) byla jednotøídní, pozdìji dvoutøídní. Roku 1870 se v Jincích pro druhou tøídu nenašla vhodná místnost, proto byla zøízena expozitura v najaté místnosti na Ohrazenici ve statku dnes u Špalkù (è.p. 41). Zde byly vyuèovány dìti z Køešína, místní a z Velcí. Škola byla zrušena v r. 1876, kdy byly v Jincích získány další místnosti.

Do dnešního dne stojí u è.p. 10 køížek, který byl v roce 1871 postaven z výnosu honitby a zasazeny u nìho dvì lípy. Tøetí lípa byla zasazena nad køížkem po 1. sv. válce jako lípa svobody. O pùvodu køížku u rozcestí silnic do vsi, na Valdek a Evženov není nic bližšího známo. Pùvodnì tam stál køíž døevìný, pozdìji nahrazen køížkem litinovým. Dle vzrùstu lip lze usuzovat, že zde køíž stál døíve než u è.p. 10.

Roku 1897 byla v obci postavena cihelna pro místní potøebu. Na poèátku 20. století zanikla po vyèerpání vhodné hlíny.

V roce 1911 byla v obci založena Dìlnická tìlovýchovná jednota (DTJ). V Jincích byl v témže roce založen Sokol. DTJ mìla sídlo v hostinci u Vocáskù è.p. 11. Tam také èlenové cvièili, v létì na dvoøe, v zimì v sále. Kromì dcvièení èlenové poøádali taneèní zábavy a divadelní pøedstavení. DTJ mìla i své høištì na èásti tzv. "panského" pole. V roce 1949 byla DTJ slouèena se Sokolem Jince, kterému byl pøedán i majetek.

V letech 1914 - 18 na bojištích 1.svìtové války padlo 18 obèanù naší obce. Pìt obèanù sloužilo v èsl. legiích . Z finanèní sbírky, z výnosu zábav a divadelních pøedstavení byl v roce 1924 vybudován pomník padlých. Slavnostní odhalení se konalo 24. Srpna 1924.

V letech 1929 - 33 se provádìla regulace Pstruhového potoka, o kterou usilovali naši dìdové od poèátku století. Co potok dovede, toho jsme pravidelnými svìdky.

V roce 1922 byla založena obecní knihovna s dobrým a stále obnovovaným fondem. Je škoda, že obèané ztratili zájem o èetbu dobré knihy. Její èinnost byla zmrazena v r. 1987.

Až v roce 1951 byl založen Sbor dobrovolných hasièù (SDH). SDH je však nejaktivnìjší organizací v obci.

Do roku 1962 nemìla obec svoji vlastní obecní úøadovnu. Do roku 1945 úøadovali starostové doma, schùze se konaly v hostincích, které byly v obci dva. Po válce byla úøadovna zøízena è.p. 87 "v Krámeèku". Až v roce 1962 byla postavena døevìná budova (tzv. ubabarák). V letech 1973 - 74 na místì døevìné budovy byla postavena nová budova a požární zbrojnice péèí obèanù.

Od roku 1968 byla v obci provádìna rekonstrukce cest - bezprašný povrch. Od roku 1963 periodicky rozšiøuje veøejné osvìtlení.

V roce 1978 - 79 byla k budovì obecního úøadu pøistavena restaurace. Pøed ní byl zøízen taneèní betonový parket, nyní s povrchem asfaltovým. V roce 1984 byl u parketu postaven pøístøešek sloužící jako sušák na hadice a pro posezení hostù pøi zábavách.

Na Ohrazenici existuje cca 18 let letní dìtský tábor u "Rybníèku". Je spravován našimi mladými obèany, kteøí pøed 5 lety založili klub Trilobit.

V roce 2000 bylo provedeno zateplení budovy obecního úøadu, hasièárny a restaurace.

Poloha

přidat fotografie