Kozárovice (obec) [7874]

Jak dokládají archeologické nálezy, bylo území dnešní obce osídleno již v mladší době bronzové, tedy v období asi 1400 - 1200 let př.n.l.. Prvními zdejšími osadníky byly pastevecké rodové skupiny mohylové kultury. Ve 3. - 1. století př.n.l. byl kraj řídce osídlen keltskými Bóji, kteří měli malé sídlo u Vltavy. První Slované do zdejšího kraje přišli v 6. století našeho letopočtu. Samotná ves Kozárovice vznikla pravděpodobně již v době okolo počátku 9. století, o nejstarším období její existence však nemáme žádné zprávy a zůstává nám tak zahaleno tajemstvím. První písemná zmínka o Kozárovicích pochází až z roku 1152. Název obce vznikl podle lidového výkladu od koz, pasoucích se na Březině. Po roce 1150 povolal český kníže Vladislav II. do Čech několik bratří Řádu maltézských rytířů a daroval jim místo k založení kostela v Praze a další statky. Mezi nimi byla i část Kozárovic, patřící k panství varvažovskému. Část vsi pak zůstal v držení řádu jako součást varvažovského panství nepřetržitě celých 700 let až do roku 1847! O velikosti a rozsahu varvažovsko - maltézské části Kozárovic a počtu poddaných se nám z doby předhusitské bohužel nedochovaly žádné záznamy. Víme alespoň, že se maltézské panství během 13. a 14. století dále rozrůstalo a roku 1402 se vytvořila velká doména velkopřevorství strakonického, k němuž bylo správou připojeno i Varvažovsko s Kozárovicemi.

Další část Kozárovic patřila k pražskému biskupství. Správním střediskem řady vesnic se pak stalo biskupské město Příbram. Po čase se část Kozárovic stala součástí příbramského zboží, pro nedostatek dochovaných záznamů však nevíme, jakým způsobem se tak stalo. Důležité však je, že ve druhé polovině 14. století ve vsi vedle sebe existují dvě části s rozdílnou vrchností - maltézskou a arcibiskupskou. K tomu zde bylo také několik poddaných, kteří byli spravováni ze Zvíkova. Jejich počet ani poddanské povinnosti však neznáme. V pramenech se objevují až v 16. století, kdy byli při dělení majetku v švamberském rodě odděleni od Zvíkova a připojeni k bližšímu Orlíku. Ve vsi tak fungovala jakási trojí poddanská příslušnost, ještě komplikovaná přítomností jednoho polosvobodného karlštejnského manského dvorce. Na něm k roku 1399 seděl man jménem Voleška. Manství byla zřizována při důležitých královských hradech, aby zabezpečovala jejich ochranu a zajišťovala pro hrad nejrůznější služby. Kozárovické manství brzy po husitských válkách zaniklo. Během husitských válek, které se v Čechách rozhořely na počátku 15. století, se zdejší kraj stal místem ostrých střetů mezi katolickou stranou (Příbram, Rožmitál, Blatná), maltézskými Strakonicemi, královským Zvíkovem a radikální táborskou stranou (Mirotice, Mirovice, husitská Březnice, Písek, Zmrzlíkovský Orlík). Husitská vojska tudy několikrát protáhla a sám Žižka byl v letech 1421 - 1423 několikrát prokazatelně na Orlíku. Válka se na životě místních obyvatel značně podepsala.
Důsledkem války bylo, že velká část arcibiskupských vesnic připadla královské koruně. Výjimkou nebyla ani část Kozárovic, která patřila k příbramskému arcibiskupskému panství. Po válce byla tato část obce spravována jako majetek královské komory z Orlíka nebo Dobříše, od Orlíka však byla většinou zastavována různým feudálům. Z dochovaných záznamů se tak dozvídáme např. o panu Petru Pešíkovi z Komárna a mirovickému rychtáři Václavu Strakovi, kterým byla část obce zastavena v letech 1520 - 1534. Roku 1540 získal tuto část Kozárovic do zástavy vladyka Šebestián z Reichenbachu. Po něm majetek vystřídal několik majitelů, až jej roku 1579 prodal pan Kryštof ze Švamberka a na Orlíce panu Přibíkovi Bukovanskému Pintovi z Bukovan za 350 kop míšeňských grošů. Po tomto prodeji zůstaly Kozárovice rozděleny na tři části podléhající třem různým vrchnostem - orlické, varvažovské a bukovanské.
Maltézské varvažovské panství si svůj majetek během husitských válek dokázalo udržet pohromadě, což se týkalo i varvažovské části Kozárovic. Roku 1464, kdy byl řádovým velmistrem vratislavský biskup Jošt z Rožmberka, bylo vydáno značné množství peněz "k polepšení" varvažovského zboží. Roku 1499 byl varvažovský statek zastaven tehdejším mistrem převorství českého Janem ze Švamberka Janu Hroznatovi z Vrtby. Po husitských válkách začaly být zakládány rychty, Kozárovice byly přičleněny k velké nevězické rychtě, kam patřily také osady Nevězice, Mlýn Korce, Žbonín, Krsice, Smetanova Lhota a Varvažov.
Počátek 17. století s sebou přinesl bitvu na Bílé hoře a třicetiletou válku. Ta skončila vítězstvím katolické strany, díky čemuž po válce v Čechách nastala tvrdá rekatolizace protestantských oblastí. Změnu třicetiletá válka přinesla pouze části orlické. Její poslední předbělohorský držitel Petr ze Švamberka, přesvědčený evangelík, se stal dokonce členem stavovské revoluční vlády. Za to mu byl po porážce na Bílé hoře zabaven všechen majetek. Roku 1623 pak spojené orlicko - zvíkovské panství koupil Jan Oldřich z Eggenbergu. V roce 1719 nakonec manželka posledního Eggenberga Marie Arnoštka, rozená Schwazenbergová, odkázala rozsáhlé eggenbergské državy svému synovci Adamu Františku ze Schwarzenberga.
Bukovanská část Kozárovic v průběhu 17. a 18. století podstoupila několik vrchnostenských změn. Po Janu a Václavu Bukovanském se zdejším pánem stal Jan Jindřich Morel z Letin, po něm František Jindřich Morel a po jeho smrti byl majetek rozdělen mezi tři syny. Tím se mocenská situace v obci ještě více zkomplikovala, neboť ves měla vrchnosti prakticky čtyři. Část zdejších sedláků připadla k bukovanskému dílu Josefa Ladislava Morela a druhá část bukovanských sedláků připadla k dílu řetečského Jana Vavřince Morela. Bratři Morelové však své zadlužené díly nemohli udržet, a tak bukovanský díl koupil roku 1716 František Říčanský ze Říčan a řetečský díl v následujícím roce odkoupil Václav Maxmilián z Wideršperku. Oba díly nakonec roku 1720 koupil Jan Felix Chanovský z Dlouhé vsi a o pět let později je prodal ovdovělé hraběnce Barboře Alžbětě Věznikové. Její rod pak v Bukovanech vládl až do roku 1802.
K roku 1720 bylo v Kozárovicích jen 15 usedlostí, hospoda a myslivna, v této době zde žilo přibližně 220 obyvatel. Poddaní byli v této době dosti sužováni robotní povinností a nutností odevzdávat značnou část svých výnosů vrchnosti. Okolo poloviny 18. století došlo ke zlepšení hospodářských poměrů. Díky tomu v obci nastal nárůst počtu obyvatel výstavba nových usedlostí. K roku 1771, kdy proběhlo první číslování domů, tak Kozárovice čítaly již 50 popisných čísel. Roku 1781 pak vydal Josef II. patent o zrušení nevolnictví, kterým tak poddaní získali právo volného stěhování, volného uzavírání sňatků, právo dávat své děti učit řemeslu nebo na studie apod.. Pro bukovanskou část obce byl významným také další Josefův patent, týkající se vlastnického práva poddaných k jejich usedlostem. Až doposud byla totiž skutečným pánem těchto usedlostí vrchnost. Orličtí a varvažovští poddaní měli vlastnické právo zajištěno již vedenými gruntovními knihami.

Použitá literatura: Kozárovice - 850 let

V roce 2001 Kozárovice čítaly 322 stálých obyvatel a 201 domů. Hlavní obživou zdejších občanů je dnes zemědělství a kamenictví. V současnosti jsou zde v provozu tři velké lomy - Medigran, Intergranit a Příbramský průmysl kamene. V katastru Kozárovic se také nachází rekreační oblast s několika desítkami chat. V létě je obec hojně navštěvována turisty, především díky blízkému jezeru, zámku Orlík a rekreačnímu středisku Vystrkov. Působí zde také řada menších podnikatelů, poskytujících obyvatelstvu rozmanité služby.

Poloha

přidat fotografie