Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Ústecký kraj » okres Děčín » vrchol » Zlatý vrch - Lužické hory (vrchol)

Zlatý vrch - Lužické hory (vrchol) [784]



Zlatý vrch (657 m) je výrazný kopec, na jehož jihovýchodním úbočí byl lom založen údajně někdy kolem roku 1870. Čedičové sloupce v něm byly dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se daly lámat až 6 m dlouhé. Pro svou velkou odolnost se údajně používaly i při stavbě mořských hrází v Nizozemí. Lom byl původně rozdělen do dvou pater, v nichž délka svisle postavených sloupců dosahovala až 18 m. Již v 1. polovině 20. století se ale uvažovalo o tom, že by odtěžením dolního patra až ke stěně patra horního vznikla souvislá stěna se sloupy dlouhými kolem 30 m. Zlatý a Stříbrný vrch jsou dva čedičové kopce, vyčnívající asi 0,5 km nad východním okrajem Lísky. Dříve se označovaly také jako Velký a Malý Rybí vrch (Fischberg) a na obou se lámaly čedičové sloupce. Dnes už jsou ale zdejší lomy opuštěné, Zlatý vrch je národní přírodní rezervací a od roku 2002 kolem něj prochází naučná stezka "Okolím Studence". V roce 1940 byla těžba v lomech na Zlatém i Stříbrném vrchu zastavena a oba kopce byly prohlášeny za chráněné. Ještě před koncem 2. světové války se zde ale opět začalo lámat a těžilo se tu i po roce 1945. Podruhé byl Zlatý vrch, už ale bez sousedního Stříbrného vrchu, vyhlášen chráněným územím roku 1964. Těžba ale ještě několik let pokračovala tak, aby bylo odlámáno dolní patro lomu. Definitivně byla zastavena teprve 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna, tvořená až 30 m dlouhými dokonale vyvinutými čedičovými sloupy. Tato stěna je ještě mohutnější, než podstatně známější Panská skála u Kamenického Šenova. Čedičové těleso Zlatého vrchu vzniklo nejméně ve třech časově oddělených fázích vulkanické činnosti. Nejstarší čedič tvoří podloží (I.), vystupující na povrch pouze v severní části lomu. V tomto podloží se vytvořila protáhlá prohlubeň, kterou později zaplnila mladší čedičová láva hlavního tělesa (II.). Vzniklo tak nevelké lávové jezero, jehož tuhnutí probíhalo za zvlášť příznivých podmínek, vyznačujících se velmi pomalým a stejnoměrným ochlazováním. Díky tomu se uvnitř tělesa vytvořily pravidelně vyvinuté, pěti až šestiboké štíhlé sloupce o průměru kolem 30 cm. Sloupce jsou uprostřed tělesa téměř svislé a směrem k okrajům se jejich sklon zmenšuje, takže vytvářejí jakýsi obrovský vějíř. Jeho horní plocha je vodorovná a představuje pravděpodobně volnou hladinu původního lávového jezírka. Utuhlé těleso sloupcového čediče nakonec zakryl nejmladší příkrov (III.), který chladl poměrně rychle a proto se rozpadá jen na nepravidelné a nedokonale vyvinuté krátké sloupky. Tato čedičová hornina dnes tvoří vrcholové skály a její suť také pokrývá přilehlé svahy. Hlavním důvodem k vyhlášení chráněného území byla dokonalost čedičových sloupců v neobvykle mohutné skalní stěně, ale Zlatý vrch je zajímavý i botanicky. Skalnatý vrchol a sutěmi pokryté svahy kopce jsou porostlé přirozeně rozvolněným téměř 120 let starým řídkým bukovým lesem s příměsí klenu, jasanu a ojediněle i dubu. V jeho podrostu bylo nalezeno 76 různých druhů rostlin, z nichž patří k nejzajímavějším bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá, samorostlík klasnatý, kakost smrdutý nebo mařinka vonná. Z temene vrchu jsou pěkné výhledy na Studenec, Javorek a další kopce v okolí. U silničky mezi Zlatým vrchem a Javorkem stojí kamenný pomník, připomínající těžké boje pruského a rakouského vojska, ke kterým došlo v okolí Lísky za sedmileté války ve dnech 18. až 21. července 1757. Pomník nechal postavit vysloužilý důstojník Eduard Lehmann z Chřibské, vytesal jej českokamenický sochař Julius Hermann a slavnostně byl odhalen 19. srpna 1906. Na nízkém podstavci spočívá kamenný kvádr zdobený zkříženými šavlemi, ověnčenými dubovou a vavřínovou ratolestí. Na něm je komolý jehlan s vytesaným křížkem a nápisem, věnovaným památce padlých rakouských i pruských vojáků. Původně bílý obelisk byl kdysi na vrcholu korunovaný mírovou holubicí s dubovým listem. Po druhé světové válce byl ale několikrát rozvalen a poškozen. Celkové opravy se dočkal až v létě roku 2003. Sedmiletou válku připomínají také pomníky u Studeného a dřevěný kříž v sedle U Křížového Buku.
O Zlatém vrchu se píše jako o vulkanickém tělesu vypreparovaném ve čtvrtohorách z křídových pískovců. Na východním a jižním svahu kupy byla v 60. letech těžbou kamene odkryta vnitřní struktura tělesa s pravidelnou sloupcovitou odlučností. Až 30 m vysoké sloupy olivinického čediče jsou ve středu útvaru svislé, směrem k okrajům tělesa se jejich sklon zmenšuje až do horizontální polohy. Vrchol překrývá mladší čedičový příkrov bez vyvinuté odlučnosti. Blízké okolí zlatého vrchu je ohrazeno vkusným dřevěným zábradlím, které má za účel nejen chránit návštěvníky před padajícím kamením, ale též je upozorňovat, že není vhodné za něj vstupovat a ničit tak tento krásný výtvor.
Geologie - Mineralogické složení Zlatého vrchu se neliší od nedalekého Stříbrného vrchu. Jedná se o postupné vyvření magmatu. To vyhaslo a za specifických podmínek vytvořilo známé čedičové sloupce. Podle znalce geologické situace Lužických hor, pana Dr. Kühna, se čedičové sloupce tvořily v několika odlišných časových pásmech. Nejstarší čedič tvoří podloží, vystupující na povrch pouze v severní části lomu. V tomto podloží se vytvořila protáhlá prohlubeň, kterou později zaplnila mladší čedičová láva hlavního tělesa. Vzniklo tak nevelké lávové jezero, jehož tuhnutí probíhalo za zvlášť příznivých podmínek, vyznačujících se velmi pomalým a stejnoměrným ochlazováním. Díky tomu se uvnitř tělesa vytvořily pravidelně vyvinuté, pěti až šestiboké štíhlé sloupce o průměru kolem 30 cm. Sloupce jsou uprostřed tělesa téměř svislé a směrem k okrajům se jejich sklon zmenšuje, takže vytvářejí jakýsi obrovský vějíř. Jeho horní plocha je vodorovná a představuje pravděpodobně volnou hladinu původního lávového jezírka. Utuhlé těleso sloupcového čediče nakonec zakryl nejmladší příkrov (III.), který chladl poměrně rychle a proto se rozpadá jen na nepravidelné a nedokonale vyvinuté krátké sloupky. Tato čedičová hornina dnes tvoří vrcholové skály a její suť také pokrývá přilehlé svahy.
Botanika - Část vrchu a suťového pole porůstá 120-ti letý bukový les. Většina zachovalých lesů původního složení je maximálně 80-ti letá. Bokový porost dokresluje i vtroušený mléč, klen, dub a jasan. Bylinné patro je zastoupeno klasickými druhy bukových porostů. Převažuje zde mařinka vonná, bažanka vytrvalá, oba druhy kyčelnic. Celkem zde bylo nalezeno přes 80 druhů bylin.
Fauna - Na unikátní bukové porosty je vázána široká škála hmyzu. Rozpadající se dřevo využívají larvy, barevné květy lákají motýli. Z nepřeberného množství hmyzu jmenuji alespoň brouky nosorožíka kapucínka, roháčka bukového a z motýlů soumračníka čárkovaného a lišaje paví oko. Dutiny stromů slouží mnohým ptačím druhům za hnízdiště. Najdeme zde klasické 'městské' druhy - kos černý, drozd kvíčala, sýkorka modřinka. V dutinách lze občas spatřit i plšíka lískového.
Popis cesty - Jako vždy popisuji pouze cestu vlakem a pěšmo. Auto totiž nevlastním a ani s ním do příštích let nepočítám. Vlakovou dopravu považuji za lacinou a k přírodě přijatelnější. Nejhezčí a nejkratší cesta je z České Lípy. Už ve městě začíná zelená nebo červená stezka, která vás dovede až pod vrchol. Nadmořská výška Zlatého vrchu je 657 metrů. Pro zkušeného turistu tedy nic nepřekonatelného. Hezkou cestu.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)