Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Šebkovice (obec) [7810]



Bývalo prý to kdysi lidnaté městečko, zapsal počátkem 19.století babický farní kronikář. Leží na jednom přítoku říčky Rokytné, který vyvěrá pod Makovou a teče od Bolíkovic. Proto je nazýván Bolíkovský, ačkoliv v mnoha novodobých mapách se označuje jako Šebkovský potok. Pojmenování vsi je od křesťanského jména Štěpán a nikoliv, jak se někdy uvádí, od jména Šebestián. Štěpán, lidově Štěpek, na Moravě Ščepek, jeho lid byli Ščepkovci, proto se občas psala ves Štěpkovice, lidově Ščepkovice, dokonce později i Čepkovice, jak je to možné číst na obecní pečeti asi z druhé poloviny 17.století.

Osada vznikla v podhradí zemské brány a tvořilo ji rozlehlé obdélné návsí, snad tržiště, jehož osou byl potok, který se pod hradem rozléval v rybník, aby vytvářel z jižní strany opevnění. Vsí probíhala nejstarší dálková trasa tzv. Haberská stezka od Jaroměřic, která pokračovala přes velký a nebezpečný prales až do Čech. Provozy se musely v Milaticích přebrodit přes potok a projet hradem. V Milaticích dbala hlídka, aby se nejezdilo po pravé straně potoka. Karavany se mohly v podhradí utábořit, napojit zvířata a připravit se na cestu nedalekým velikým pralesem.

První listinná zpráva o vsi je poměrně pozdní – je jí deskový zápis z roku 1349. Podle něho směnil Bohuš ze Starče, kdysi oblíbenec markraběte Karla, se souhlasem svého společníka na statcích, Bavora, ú r o k, tj. stálý plat poddaných ve výši 10 hřiven stříbra na Horním Újezdě za stejně velký úrok, který pobíral Štěpán ze Sadku (Ungersberka) na Šebkovicích. Znamená to, že Šebkovice do té doby patřily do užívání držitele Sadku. V té době už šebkovický hrad jako zemská brána dávno svou funkci neplnil. Morava už byla pokojnou součástí českého království.

Roku 1365 jmenovaný Bohuš ze Starče upsal své manželce Adličce jako odvěnění na Šebkovicích 250 hřiven grošů. V roce 1376 však už nežil, protože vdova po něm, Adlička, jinak také z Holoubkova (Taubenštajnu) upsala svým hochům, co měla jaké odvěnění na Šebkovicích. Nezdá se, že by byli dobří hospodáři. Byla tehdy krize a tak se ves dostala do držení zástavních věřitelů Nyklase Tasovského z Třebíče (Tassawer), jeho manželky Markéty, Jana z Tulešic, Bolka z Křtěnic, Jindřicha, řečeného Šenkvicar z Kounic a Buška z Náramče. Ti pak prodali celou ves se třemi plužinami, poli obdělanými i neobdělanými, loukami, pastvinami, lesy, chrastinami, vodami, mlýny, rybníky, lidmi poplatnými, robotami a vším příslušenstvím a s právem patronátním ke kostelu, s mezníky a hranečníky panu Jindřichovi z H r a d c e. Tento rod pánů z Růže, usazený už na Telči a okolí, se na Jaroměřicku zakupoval. Páni z Hradce v nastávajících zmatcích zůstali katolíky a katolíky proto zůstal i jejich poddaný lid.

Páni z Hradce byli dobří hospodáři a pečovali jak o ves, tak o kostel, který jako jediný z původního hradu kromě statku pod křižovatkou cest zbyl. V žádné listině se hrad ani jako pusté hradiště nepřipomíná. Zanikl asi za válek s Rakušany, nejpozději ve 13.století.

Ves zůstala v rukou pánů z Hradce až do roku 1542, kdy poručník sirotků po Adamovi z Hradce, Volf Krajíř z Krajku a na Landštejně prodal Václavu Chroustenskému z Malovar ves Šebkovice s podacím kostelním, ves Miletice , ves Loukovice se vším sirotčím a k faře šebkovické náležitým, s veškerým příslušenstvím, i s tím mlýnem pod lesem Holečkem.

Chroustenští z Malovar, erbu dvou vztyčených račích klepet, pocházeli z Chrustenic u Unhoště v Čechách. Erb nenosili nadarmo, protože vynikali úsilím o majetek.

Šebkovská fara pod kostelem v hradišti byla budova rozlehlá. Jako u všech takových starých far, měla značný nemovitý majetek. Václav Chroustenský využil toho, že obročí nebylo obsazeno. Zabral jeho jmění a pro větší jistotu zbořil farské stavení. Šebkovice pak přičlenil ke svému myslibořickému panství i s Lesonicemi. Jeho syn Petr a vnuk Jan Rafael se přidali k panské rebelii a proto byly jejich majetky zkonfiskovány. Trhovou smlouvou z roku 1616 prodala pak komora císaře Ferdinanda II. Myslibořické panství i se vsí Štěpkovice hraběti Jiřímu z Náchoda. Ten ves Šebkovice i s Milaticemi prodal roku 1634 Adamu Ladislavu z Věžník.

Ves nesmírně utrpěla za obléhání třebíčského kláštera roku 1468 uherskými nájezdy. Ležíc na dálkové cestě, bývala velice často vypálena a obyvatelé, pokud se nezachránili útěkem do lesů, vyvražděni. Tak se stalo, že z původního podhradí se nemohla ves povznést na město. Bývalé vladycké sídlo velmi utrpělo za třicetileté války. Počátkem 17.století bylo ve vsi 33 usedlostí selských a 12 domků. Za války spustlo 16 domů a 1 domek, tedy polovina vesnice. Pustý byl i dvoulán Blažkovský pod dnešní školou a kostelem, kdysi zemanský dvůr, příslušející ke staromoravskému hradu. Po válce do roku 1672 byly poměry tak zlé, že zpustlo dalších 6 domů; buď z nich lidé utekli, nebo hladem pomřeli. Největší zásluhu na tom měl již zmiňovaný pán Adam Ladislav Věžník. Nějaký čas dokonce vykonával funkci krajského hejtmana Znojemského. Hlavně to byl ale velký hýřil, jehož poctivost při správě krajského úřadu ve Znojmě musel vzít v pochybnost i komorní prokurátor.

Při revizi katastru roku 1672 se v Šebkovicích našlo osazených 7 lánů po 65 měřicích, 5 půllánů, 2 čtvrtlány a 8 domků. Pusté byly: 1 dvoulán, 13 lánů, 1 půllán, 4 čtvrtlány a 3 domky. Z pozemků dvou čtvrtlánů vznikla pastviska.

Třebaže lánová vizitace z roku 1656 byla provedena lajdácky, na lesonickém panství se komisaři neodvážili svou práci odbýt. Věžník měl styky, byl smělý a drzý. Komise tehdy v Šebkovicích zjistila 1.020 výsevkových měřic polí. Z nich 173 měřic odhospodařovala vrchnost, která zřídila z opuštěného Blažkovského dvoulánu panský dvůr a při něm ovčín a kovárnu. Mlynář pod rybníkem v Milaticích měl 45 měřic polí. Než došlo k obnově šebkovského dvora, dávala vrchnost pozemky (173 měřic) poddaným do užívání za šestý snop úrody.


strana 1 | dále >

    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Šebkovice (obec) Třebíč



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)