Horní Újezd (obec) [7698]

Název Újezd dostala vesnice na objížďkou ohraničeném území, na kterém byly vede lesa, určeného k mýcení, také louky a orná půda. Je to termín užívaný pouze v okrajových částech Moravy. Přívlastek Horní dostala ves až v 19.století jako odlišení od Velkého Újezda. Názvy obce v pramenech: 1243 Vgezd, 1541 Augezd, 1846 Ober Augezd, Hornj Augezd, 1872 Ober Zájezd, Horní Újezd, 1881 a 1924 Horní Újezd. Malá, zcela česká obec. V r. 1850 408 obyvatel. Na katastru samota V Havírně.

Názvy tratí: Červenice, Kobylí, Mezi cestami, Na louky Natašiny, Nad rybníkem od sádeckých hranic, Od jakubovských louk, Od kojetických hranic, Od mikolovský hory, Od mikolovských hranic, Od šebkovských hranic k božím mukám, Od vacanovských hranic, Pod božími muky, Pod kostelem, Pod lískem, Pode vsí, Před lištím, U borový, U mikolovský hory, V roskovicích až k hlinsku a do žlabin, Za dvorem, Za hřibem, Za lištím, Za ovčinou, Záhumení.

Již v r. 1243 tady byl farní kostel. Ve 14.stol. byla ves ve vlastnictví Pernštejnů, v r. 1542 ji Zapsali bratři Hynek a Jindřich ze Zvole Václavovi Chroustenskému z Malovar. Karel Gryn ze Štrycenberka prodal Újezd v r. 1640 Jiřímu Dubskému z Třebomyslic. V r. 1659 byly stateček připojen k Jaroměřicím. Fara zde zanikla během třicetileté války a byla znovu obnovena v r. 1709.

Před třicetiletou válkou bylo v Horní Újezdě 27 usedlostí, z nichž zůstalo obsazeno 14 a 13 zpustlo. Do r. 1671 nebyla osazena znovu žádná usedlost. V té době byli ze starých usedlíků 3 láníci, 3 pololáníci, a 8 domkařů. Zbývající poustky zůstaly prázdné.

Podle Tereziánského katastru bylo v pusté vsi 972,3 měř. orné půdy, 3,2 měř. Zahrad, 21,3 měř lad, 60 měř. pustin, a 16,6 měř. Pastvin. Z luk bylo 28 fůr sena. Byl zde vrchnostenský dvůr o rozloze 392 měř. polí, 28 měř. lad, 4 měř. zahrad, z luk dostával 18 fůr sena a 6 fůr otavy. Robotovalo zde 14 sedláků s 1 volem 6 dnů v týdnu a 5 chalupníků s 1 pěším 3 dny v týdnu, v létě pak sedlák navíc s pěším 6 dnů v týdnu.

Zdejší poddaní se v r. 1775 zúčastnili nevolnického povstání, které v červu a červenci r. 1775 zachvátilo celé jaroměřické panství. Opětovně se podíleli na robotní vzpouře v r. 1821, která vypukla v části Znojemského kraje. Za organizování vzpoury byl zatčen Bartoloměj Stračovský.

V letech 1749 a 1787 použila ves pečeť o průměru 28 mm , v jejímž pečetním poli je slunce mezi dvěma ratolestmi. Nápis ve dvou řádcích zní PECETO-NIHO AVGEZD. V r.1749 uvádí pulmistra Matouše Stříbrného.

Koncem feudálního období v r. 1843 žilo v Horní Újezdě 334 obyvatel, z toho 164 mužů a 170 žen v 54 domech a 85 domácnostech. Z nich se živilo zemědělstvím 72 osob, 5 osob řemeslem, 6 osob oběma předchozími a u 2 není zaměstnání uvedeno. Ve vsi bylo 11 pololáníků s výměrou 47 až 53 jiter půd, 12 čtvrtláníků s výměrou 11 až 25 jiter, 2 dominikalisté se 13 až 28 jitry a 26 domkařů. V zemědělských usedlostech byli obvykle hospodáři ku pomoci 1 pacholek a 1 děvečka.

Ve vsi se chovalo 38 koní, 10 volů, 11 kusů mladého dobytka, 999 kusů ušlechtilých a 46 kusů obyčejných ovcí a 35 vepřů. Průměrný stav dobytka v usedlosti byl 2 koně, 2 krávy, 1 kus mladého dobytka, 4 ovce a 1 vepř. Desátky byly odváděny panství Jaroměřice a faře v Horním Újezdě. Místem trhu pro ves bylo město Třebíč.

Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z kamene nebo nepálených cihel, kryté na střeše slaměnými došky, střecha byla společná pro obytnou část a chlévy, dřevěné stodoly, kryté rovněž slámou, byly stavěny opodál obydlí nebo na konci zahrad.Pouze 5 domů bylo pojištěno proti ohni.

V místě byl 1 vrchnostenský dvůr z dobrého materiálu a krytý cihlovou krytinou, 1 farní dvůr krytý šindelem a 1 škola. Byl zde dále 1 mlýn o 2 složeních s 1 pilou, zaměstnávající 2 dělníky, kteří ročně semleli 400 měřic pšenice a 930 měřic žita a nařezali 2200 ks prken ze 300 klád.

Do roku 1849 byl Horní Újezd součástí Jaroměřic, v r. 1850 byl začleněn do politického okresu Znojmo, od r. 1896 přešel pod nově zřízené Okresní hejtmanství Moravské Budějovice. V oblasti soudní správy náležel Horní Újezd pod pravomoc Okresního soudu v Moravských Budějovicích. Od roku 1949 patřil do okresu Třebíč. V období 1980-1989 patřila obec pod MNV Kojetice, od r. 1990 má opět samostatný obecní úřad.

V r. 1880 měl Horní Újezd 73 domů a 424 obyvatel vesměs české národnosti , v r. 1921 bylo evidováno 76 domů se 419 obyvateli, v r. 1930 zde bylo již 90 domů a 447 obyvatel, v r. 1950 96 domů a 346 obyvatel.

Hospodářská půda v r.1900 měla výměru 699 ha, z toho pole 570, pastviny 66, louky 40, lesy 16, zahrady 7 ha . Počet dobytka v témže roce: koně 34, skot 304, brav 79, ovce 2ks. V místě byl dvůr velkostatku Jaroměřice ( 117 ha ), který byl za 1.pozemkové reformy zčásti ponechán jako zbytkový statek ( 61 ha ) a větší část rozparcelována.

Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1911 uvádějí 1 hostinský, 1 kovář, 1 krejčí, 1 krupař, 1 obchod s mlékem, 1 obchod se smíšeným zbožím, 1 pekař, 1podkovář, 1 prodejce piva v lahvích, 1 prodejce tabáku a 1 řezník, v r. 1924 1 holič, 1 hostinský, 1 kovář a podkovář, 4 krejčí, 1 obchod s mlékem, 1 obchod se smíšeným zbožím, 2 obuvníci a 1 pekař. Místní průmysl: mlýn (1910, 1939) s pilou (1910). Obec byla elektrifikována ZME v Brně v r. 1930. Působila zde taky záložna (od 1898, 1939).

Spolkovou činnost v obci zastupoval Čtenářský hospodářský spolek (od 1881), farní Cyrilský spolek (od 1889), místní odbor Jednoty čs.malozemědělců (od 1921) a Domovina (1924).

Z politických stran zde měla své zastoupení agrární strana (1924). Ta spolu s ČNS a lidovou stranou získala také nejvíce hlasů při parlamentních volbách ve 20. a 30.letech. V r. 1929 získala agrární strana 79 hlasů, národně socialistická strana 66 hlasů a lidová strana 63 hlasů z celkového počtu 232 voličů, v r. 1935 obdržela agrární strana 86 hlasů, lidová strana 60 a národně socialistická strana 53 hlasů při celkovém počtu 241 voličů. Při volbách v r. 1946 obdržela ČSL 121, ČNS 81, KSČ 66 a ČSD 2 hlasy od 270 voličů.

První zmínky o zdejší farní škole jsou z r. 1676. Až v r. 1862 byla škola rozšířena na dvoutřídní. Působila do r. 1978.

V současnosti je většina obyvatel zaměstnána v zemědělství a průmyslu. V obci působí truhlářství, zámečnictví a autodoprava. Po r.1945 zde byl postaven kulturní dům a mateřská škola. Ze spolků jsou aktivní hasičský sbor, myslivecké sdružení a TJ Sokol.

K chráněným památkám patří kostel sv. Petra a Pavla s románským jádrem, zbytky gotických úprav a věží z poč. 16.stol., přestavěný v 18. a 19.stol, s ohradní zdí z konce 18.stol a boží muka z 18.stol. u silnice na Vacenovice. V místě je pomník padlým z první světové války z r.1918 a z druhé světové války z r. 1945.

Obec je sídlem farnosti, která byla obnovena r.1709, předtím byla přičleněna do Moravských Budějovic, později do Rokytnice n.R. a do Jaroměřic n.R. Matriky od r. 1668, pozemkové knihy od r.1750 v MZA Brno.

Zdroj : Vlastivěda moravská Moravskobudějovicko-Jemnicko (1996)

strana 1