Praha - Zličín (městská část) [7529]

Z archeologických výzkumů je patrné, že se první obyvatelé usídlili ve Zličíně  již v mladší době kamenné – neolitu (kolem 5500 – 4500 př.n.l.), a to v místech, kde byl dostatek půdy k obdělávání a dostatečné množství zdrojů vody. Na Radosti  a v místech křížení Pražského okruhu s ulicí Hrozenkovskou byly zaznamenány sídlištní objevy kultury s lineární keramikou a kultury s keramikou vypíchanou. V lokalitě při ulici Strojírenské a Za Archivem byly odhaleny tři kůlové domy se zlomky keramiky, mazanice a kamenné broušené sekery;  při ulici Hrozenkovské směrem do ulice Mistřínské byly objeveny čtyři sídlištní jámy kultury nálevkovitých pohárů (3800 – 3300 př.n.l.) z pozdní doby kamenné se zlomky keramiky, hlazených a broušených nástrojů i štípané industrie a s ojedinělým dvojdílným kamenným brouskem ratišť šípů.  Na území Zličína je dále zastoupena řivnáčská kultura (první polovina 3. tisíciletí př.n.l.), a to nálezem typické chaty čtvercového půdorysu s řadou kůlových jamek podél stěn.  Kultuře zvoncovitých pohárů (kolem 2000 př.n.l)  patří nález dvou hrobů s kostrami uloženými ve skrčené poloze.  V jednom hrobu byla pohřbena mladá žena, ve druhém dítě. Jako milodar byly ženě do hrobu přidány dva džbánky a mísa, dítěti jeden džbánek a mísa. Výzkum před stavbou Pražského okruhu zachytil dále velký  počet sídlištních objektů, které lze přiřadit knovízské kultuře z mladší doby bronzové  (1200 – 700 let př.n.l.) Důkazem o existenci staveb je takzvaná mazanice, což je hlína, kterou byly omazány stěny domů a která se později vypálila, zřejmě při požáru.  Jsou v ní otištěny kůly, pruty a dřevo z konstrukce stavby. Nález tohoto knovízského  sídliště tvoří největší archeologickou lokalitu na území Zličína.

Nálezy dokladují existenci dalších kultur i v době historické. Ve Zličíně na volné nezastavěné ploše při Hrozenkovské ulici bylo nalezeno pohřebiště z doby stěhování národů, (2. pol. 5. stol n.l.). Takto datovaných nalezišť je v celé ČR jen několik desítek a tak rozsáhlých pohřebišť, jako je toto zličínské, je jen několik. Svým počtem cca 90 dosud prozkoumaných hrobů směřuje k tomu, být největším pohřebištěm z tohoto období objeveným v ČR. V Praze bylo podobné pohřebiště naposledy zkoumáno cca před 70. lety, nejnovější výzkum takto starého pohřebiště byl prováděn v nedalekých Hostivicích.

Hroby byly dobře identifikovatelné podle tmavého zbarvení hlíny ve vykrádacích šachtách, které většinou mířily na hruď, kde dávní lupiči očekávali nejvíce kořisti. V těchto šachtách byly nalezeny pozůstatky hrobové výbavy, které zůstaly přehlédnuty. Rakve byly většinou dlabané z jednoho kmene. Kosti zemřelých byly většinou ve velmi špatném stavu. O to více je pozoruhodné, že zde občas jsou zachované věci ze dřeva a kůže. V hrobech byly nalezeny předměty denní potřeby, různé kovové ozdoby a skleněné, jantarové a kovové korálky, které jsou typické především pro ženské hroby a které se počítají na stovky a možná i tisíce kusů. Dobře zachovalé jsou keramické nádoby nejrůznějších tvarů s nejrůznější výzdobou;  fenomenální skupinou nálezů jsou luxusní skleněné poháry kalichovitého tvaru, které pocházejí z dalekých sklářských dílen v Porýní. Lze říci, že ve Zličíně žili příslušníci některé z mnoha germánských skupin. Pozůstatky zemřelých a předměty uložené společně s nimi do hrobů nám také vypovídají o širokých obchodních stycích zličínských obyvatel s východem i západem tehdejšího světa.

Nejstarší písemnou zmínkou o Zličínu je listina knížete Břetislava I.

Listina je datována ke dni 18. října 1045. S největší pravděpodobností se jedná o falsum ze 13. století. Pergamen o velikosti 35,5 x 51,3 cm je psán latinsky a je k němu přitištěná velká vosková pečeť. Listina je majetkem Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově a uchovává ji  Národní archiv v Praze. Text listiny v českém překladu:

„Břetislav I., kníže český, vysvědčuje, že založil větší kostel sv. Vojtěcha v Břevnově a daroval mu vsi Smilovice, Kvasejovice, 3 poddané v Zduchovicích, 8 poddaných v Podmoklech, 8 v Rakovicích, polovinu vsi Budihostice, polovinu Noutonic, polovinu Mšeckých Žehrovic, poddaného Keiena ve Zličíně a jeho potomky s půdou a Lubena v Křepenicích s 6 otroky, kteří mají odvádět klášteru ročně 12 denářů a tříletého vepře a poskytovat opatu a jeho poslům v případě potřeby průvod. Na paměť blahoslaveného poustevníka Guntera, v kostele pohřbeného, dává kostelu svůj okrsek v Prácheňském kraji, tj. vsi M. a Vel.Hydčice, Hejná, Hliněný Újezd, v Domorazi, Kalenicích 2 poddané, Nezamyslice a polovinu vsi Kejnice, Krejnice a Škůdru, Zvotoky, Žihobce, Žichovice s řekou Otavou a mlýny, Psáře, Kravolusice, Volšovy, Dolní Staňkov a Podmokly se clem v Březnici. Dále daruje kostelu a opatu Meinhardovi kapli na hradě Rajhrad na Moravě s trhem, clem a poddanými, jež obdařuje všemi svobodami, které dal kníže Boleslav  břevnovským poddaným (podléhání pouze soudu opata, osvobození od stavění měst, opravování mostů, od poskytování pohostinství lovčím, od cel aj.).“  (CDB I, č. 379, str. 352-4)

Zdroj: (NA, ŘBB, inv.č.2)
strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie