Semín (obec) [7290]

Osídlení na katastru obce Semín již v 1.polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem dokládají nálezy pohřebišť popelnicového typu.

Písemně je ves poprvé doložena roku 1339, kdy ji držel Heřman ze Semína. Roku 1379 vládne na semínské tvrzi Mikuláš Tatka ze Semína, který se stává taktéž patronem zdejšího kostela. Dalšími majiteli byli Jan Sirotek ze Semína spolu s Annou ze Slatinek, později syn Anny ze Slatinek Jan ze Slatiny.

Po husitských válkách až do sedmdesátých let 15. století byl majitelem tvrzi i panství rod Hanykéřů. Zda zde i členové tohoto rodu sídlili není jasné. Je možné, že tvrz jako taková zpustla během husitských válek.

Dalšími majiteli Semína Jan Kapoun ze Smiřic, který toto panství získal v roce 1480 a postoupil ho své dceři Anně. Z této doby se dochoval kamenný náhrobek se znaky rodu Kapounů ze Smiřic. Původně byl zasazený do zdi kostela, nyní se nachází v vstupní místnosti semínského kostela.

Od Anny kupuje Semín Jan Zdechovský ze Sekeřic a ten roku 1497 prodává veškeré semínské zboží Vilémovi z Pernštejna. Z tohoto roku také pochází jediná zpráva o tvrzi, konkrétně o "tvrzi pusté", tvrzišti, tedy místu, kde tvrz stávala, ale již nestojí. Tvrziště již dnes připomíná jen mírné návrší.

Vílém z Pernštejna vybudoval na počátku 16.století v Semíně renesanční budovu, ve stylu venkovského zámečku. Z této doby také pochází Opatovický kanál, impozantní technická památka, která má souvislost s naší obcí. V Semíně se tento kanál vlévá zpět do Labe. Semín se díky tomuto umělému kanálu stal rybníkářskou oblastí a byl zde též vystavěn mlýn s pilou. Rovněž v této době bylo v okolí vsi zbudováno několik rybníků, z nichž největší se nacházel východně od obce a nazýval se "Semínskej", nebo také "Jezero". Názvy ostatních rybníků, jako například "Brůna" a "Přibyl"se dochovaly v místním pojmenování částí lesa. 

Synové Viléma z Pernštejna otcovo panství nespravovali tak úspěšně jako jejich otec. V roce 1560 odkoupil císař Ferdinand I. od Vilémova syna Jaroslava panství pro svého syna a následníka trůnu Maxmiliána II. Tímto krokem se Semín dostává do císařského držení v těsném sepjetí ze sousední koňskou oborou v Kladrubech.

V 18. století bylo v Semíně učiněno několik pokusů o zavedení manufakturní průmyslové výroby. Vedle již déle působící papírny, pivovaru a palírny lihu to byl pokus o výrobu kyseliny sírové v budově bývalé sýpky a později v tomtéž objektu, výroba barviv. Obě tyto výroby byly postupně rušeny na přelomu 18. a 19. století. 

Semín byl v držení císaře až do konce 19.století, čas od času byl pronajímán spolu s celým pardubickým komorním panstvím, spolu s ním též v 60. letech 19.století prodán Rakouskému ústavu kreditnímu se sídlem v Leopoldu a od této banky zakoupil v roce 1866 panství nový majitel, Richard, baron Drasche z Wartinbergu.

Po vzniku Československa v roce 1918 byl majetek barona Drasche konfiskován a rozparcelován. Semín se stal samostatnou obcí, kterou je do dnešních dnů.

V březnu 1919 byla v obci založena Tělocvičná jednota Sokol. V onom roce, konkrétně 19. prosince, byla v Semíně uvedena do provozu elektrická síť a napojeno na ni bylo prvních patnáct odběratelů. V roce 1932 byla elektrická síť rozvedena téměř po celé obci, připojena však byla pouze polovina, tehdy sedmdesát šest domů.

Poloha

přidat fotografie