Libějovice (obec) [7085]

Libějovický kraj byl osídlen již v dávném pravěku, v nejstarší době bronzové. Svědčí o tom mnoho nalezených a prozkoumaných pohanských pohřebišť. Ve čtrnáctém století před Kristem přišel do jižních Čech z Podunají velký kmen, který své mrtvé pochovával ve velkých kamenných mohylách. Odtud mu archeologové říkají jihočeský lid mohylový. Zde měl kmen všechny podmínky pro svůj primitivní život, poněvadž jižní Čechy byly dosud člověkem nevyužity. Odtud se dal mohylový lid v pohyb do středních Čech, kde sídlil lid únětický. Ten však jak kulturou, tak i životní úrovní byl daleko za lidem mohylovým, a proto též podlehl vyspělejšímu lidu z jižních Čech a před nimi ustoupil. A tak brzo celé Čechy i Morava dostaly se do moci kmenů mohylového lidu.

Významné stopy tohoto kmene jsou u Libějovic v lese, řečeném Černoháj. Je to starobylý les, opředený mnohými pověstmi, ležící u železniční zastávky Libějovic. Na severním cípu tohoto ponuře romantického lesa a na louce mezi lesem a rybníkem Černohájem bylo napočteno 12 mohyl. V nich se našly popelnice, mísy, okřínky, nádherná bronzová ozdoba náčelnická, sestávající z dvou kruhů, většího vnějšího a menšího vnitřního, spojených třemi tyčinkami, dále bronzové náramky, jehlice, železný nůž, křesací kámen a několik jiných železných předmětů.

Na jižním cípu téhož lesa byla nalezena mimo menší neporušené mohyly jedna zvlášť veliká a tvarem velmi zajímavá. Patřila nejspíše náčelníku kmene. Její obvod měří asi 60 m a vysoká je 1,30 m.
I na polích okolo tohoto lesa nalézají se časem dosud předměty z nejtvrdšího bronzu, jako spirála, hádek, uzda a jiné.
Mohyly v Černoháji patří ke skupině kamenných mohyl z nejstarší doby bronzové, tedy z doby více než tisíc let před Kristem.
Podobné mohyly téhož lidu, způsobu a téže doby byly zjištěny na druhé straně Libějovic v překrásném romantickém lese pod Džbánem. To jsou první památky na praobyvatele nynějších Libějovic.

Také později kmeny, usazené v místech nynějších Libějovic, zanechaly nám po sobě různé památky. Kmeny, sídlící zde v pátém až čtvrtém století před Kristem, na rozhraní doby bronzové a železné, halštatské, zůstavily nám ukázky své kultury v mohylách za Pohorovicemi "Na drahách" neboli "Obcinách", a dále v Malé a Velké Písečné.

Mohyly pod Džbánem, které jsou zbudovány v překrásném prostředí bujné přírody, obsahují mimo skupiny mohylové i dva kamenné věnce v obvodu 22 m a 30 m se spálenou zemí a popelovou vrstvou. Je to jasná stopa, že kmen tam usedlý mrtvoly spaloval a konal při pohřbech tryzny. Dle archeologů a badatelů starověku byl zde usedlý galský kmen Keltů, kteří se v těchto krajích živili pastýřstvím a lovem. Z libějovického kraje se vystěhoval mezi třetím až čtvrtým stoletím před Kristem.

I na slovanské pohanské předky má libějovický kraj dostatek památek. Jsou to především slovanské mohyly na blízkém Lomci ze 6. až 9. stol. po Kristu. Proti hořejším mohylám jsou velmi chudé a jsou zbudovány jen z hlíny, bez kamene. Též vnitřek mohyl zeje prázdnotou. Lomecké slovanské pohřebiště je nejzachovalejší pohřebiště toho druhu v Čechách a patří též k největším pohřebištím na jihu Čech.
Tehdejší slovanští obyvatelé libějovického kraje byli převážnou většinou rolníci. Měli k tomu všechny podmínky v dobré a úrodné půdě. V hustých okolních lesích lovili mimo to divokou zvěř, která pak zpestřovala jejich chudý a jednotvárný jídelní lístek. Lovili zde hlavně srnčí, ohromné jeleny a mohutné divoké kance. Často museli též zápasit se silnými medvědy, kterých tu bylo tehdy hojně, jak svědčí staré nálezy.

I rybolov byl okolním obyvatelům vydatným životním prostředkem. Ve zdejších rybnících, kterých bylo tehdy více než dnes, pěstovali i velké kusy ryb, jak lze soudit dle velkých kostí a obratlů, které zde byly nalezeny. Dalším způsobem výživy byl chov malého hovězího dobytka a chov koní ve velkém. Slovanský kmen, usedlý v kraji libějovickém, byl kmenem mírumilovným. Měl na rozdíl od mnohých jiných kmenů tehdejší doby ve velké vážnosti ženy, jak o tom jasně mluví nálezy, neboť ženám dávali do popelnišť ty nejkrásnější a nejcennější ozdoby.

Jinak vynikali staří obyvatelé libějovického kraje v dovedném zpracovávání železa, stříbra i bronzu. Dovedli též výborně zhotovovati hliněné nádobí s tuhou promíšené a je zdobiti a vypalovati. Nejčastější ozdobou byly vlnovité čáry, tečky a vroubky. Různé nástroje zhotovovali i z jeleních parohů.
Zdejší pohanští Slované věřili v život záhrobní, a proto též ponechávali svým zemřelým ozdoby, jako záušnice, prsteny, kroužky, a k nim přidávali i milodary, z nichž nejčastější jsou přesleny.
Velmi rozsáhlé bylo tehdy domácí tkalcovství, které nabylo hlavně od X. století zvučného jména i rozšíření.

O sebrání a prostudování těchto vzácných památek, které nám dávají tušit život našich slovanských předků na půdě Libějovic a okolí, se velmi zasloužil Ing. Jindřich Vandas z Libějovic.
Mnohé žárové hroby a popelnice, nalezené v okolí, svědčí o tom, že staří pohanští Slované své mrtvé spalovali. Příchodem křesťanství tento pohanský zvyk ponenáhlu mizel, ale v okolí Libějovic se ještě dlouho udržoval. I přes zákaz knížete Břetislava r. 1039 spalovati mrtvé, bylo nalezeno spálené tělo s náušnicemi s esovitým zakončením. Ze všeho je jasné, že krásné Pošumaví, v němž leží Libějovice, bylo již starověkým sídlištěm různých kmenů, které tu vždy nacházely dostatek výživy a snad i spokojenosti.

Autor: Obec

Poloha

přidat fotografie