Meziříčí (obec) [6600]

První zmínka o obci pochází z roku 1379, kdy příslušela k Příběnicím. Po jejich zpustošení připadla k Dobronicím a posléze pak k Choustníku. Od roku 1459 byla ves několikrát v zástavě, až ji Petr Vok z Rožmberka roku 1595 prodal Jindřichu Doudlebskému z Doudleb. V té době se ves jmenovala Mezerzicz. Z tohoto rodu se Jan Bedřich účastnil odboje českých stavů, a proto byly roku 1623 jeho vesnice Meziříčí, Makov a Výrec pokutou prodány Polyxeně z Lobkovic za 7 000 zlatých rýnských. V zápisech z roku 1654, kde se o Meziříčí píše jako o Mezeržycž, je uvedeno, že zde bylo 5 gruntů, 4 chalupy a 3 zahradníci osedlí, 2 puští, rolí orných 236 strychů, z čehož jich na zimu oseto 79 a po jaru 67 a 2 věrtele. V dalších letech ves spadala ještě pod jiné různé panské rody. Jejím konečným majitelem se stal v roce 1819 baron Jan Nádherný, který ji přikoupil k Jistebnici. V roce 1842 ves nese název Mezdrič, úřední název z roku 1904 je Mezdříč, poté Mezříč a současné pojmenování „Meziříčí“ je z roku 1925. Název je odvozen podle geografické polohy mezi dvěma řekami, spíše potoky, Vlásenickým a Pilským. Počátkem 20. století se v obci nacházelo 57 domů a 401 obyvatel.

 

V květnu roku 1901 se v Meziříčí založil hasičský spolek. Zakladatelé a předchůdci to neměli lehké, neboť tenkrát si většinou veškeré vybavení opatřovali z dobrovolných sbírek a darů. Později finanční prostředky získávali konáním různých zábav a divadel. Jejich prvním vybavením k likvidaci požáru byla malá ruční přenosná stříkačka, kterou zásobovali vodou nošenou v plátěných vědrech. Tato stříkačka později působila v osadě Třemešná. V roce 1909 si členové na hasičské náčiní postavili schráň. Prvními hlavními funkcionáři byli zvoleni: starosta sboru Matěj Novák z čp. 54, velitel sboru Jan Švec z čp. 18 a jednatel sboru Vojtěch Dráb z čp. 3.

 

V roce 1909 založil sbor dobrovolných hasičů knihovnu. Prvním knihovníkem byl Antonín Vobora čp. 73. Protože zákon stanovil zakládání veřejných knihoven, předali hasiči v roce 1922 knihovnu obci. Tehdy čítala 93 svazků.

Dne 15. prosince 1912 byl v obci založen vlastní záložní spolek (kampelička). Do té doby byla členem záložního spolku pro Dražice a Mezříč založeného roku 1899 v Dražicích. Jeho úkolem bylo podporovat potřebné vrstvy venkova poskytnutím levného úvěru. Úvěr byl krátkodobý, nejvýše 4 roky (výpomoc v hospodářství), a dle stanov směl dosáhnout maximálně 50.000 Kč. Kampelička byla nevýdělečná, rozpětí mezi úrokem z vkladů a zápůjček činilo nanejvýše 1,5%. Měla úplnou jistotu vkladů, tedy neomezené ručení. Dobrá kampelička mohla pro své členy vykonat mnoho dobrého. Prvním starostou Meziříčské kampeličky se stal Matěj Novák z čp. 21, pokladníkem Jan Kabeš z čp. 6. Původně byla členem Zemského svazu, ale 16. března 1919 se usnesením valné hromady převedla k Ústřední jednotě.

 

 

Život za války nebyl jednoduchý. Muži byli většinou na vojně, pole obdělávali starci, ženy a děti. Politická správa rekvírovala dobytek, obilí, seno, slámu, brambory. Cenu určovali komisionáři. Později někteří rolníci dostali vojenskou dovolenou, aby pole doma nehynula. Museli ale poskytnout válečnou půjčku. Kdo nepůjčil, rukoval. Do obce přicházelo mnoho lidí z Tábora, Prahy apod., kteří si zde chtěli koupit potraviny jako obilí, brambory či mléko, protože se jich ve městě nedostávalo. Mouka, brambory a jiné se prodávali v nedostatečném množství a jenom na lístky. Nouzí trpěli i chudší lidé na venkově. Nedostatek potravy měli i vojíni, proto hospodyně posílaly mužům a synům, kteří byli na vojně, chléb, máslo, vejce… Z Meziříčí bylo ve válce 52 mužů, 13 jich padlo, 2 byli legionáři.

 

Padlím vojínům hasičský sbor za podpory občanů postavil pomník. Zhotovila jej firma Herzan z Tábora a byl odhalen 12. října 1919. Deska se jmény třinácti padlých se na pomník přidala 28. října 1923.

V červnu 1925 se uzavřel pro nedostatek místa a jiné závady hřbitov u kostela v Dražicích. O rok později byl společným nákladem obcí Dražice, Meziříčí a Drhovice zřízen „Nový hřbitov“ na poli Josefa Mrázka z Meziříčí a Jana Fary z Drhovic poblíž státní silnice zhruba ve středu jmenovaných obcí. Náklady se rozpočítaly mezi spojené obce v poměru přímých daní: Dražice 52.468,20 Kč, Meziříčí 29.177 Kč a Drhovice 10.854,80.

Dne 31. května 1926 se v Meziříčí stavbou transformační stanice započalo s elektrizací. Poprvé se proud použil 17. září 1926. Náklady na elektrizaci činily 90.000 Kč. Možnosti nechat si zavést elektrický proud nevyužili všichni obyvatelé. Když se pak k tomuto kroku rozhodli později, museli si vše zafinancovat sami, nebyla jim na to z obecního rozpočtu poskytnuta žádná dotace.

 

V roce 1931 při hasičském sboru založili dramatický kroužek. Předsedou byl Karel Chomout, režisérem Jan Krampera. Sehrál mnoho divadelních představení, které navštěvovalo celé blízké okolí. Kroužek působil až do počátku války, do roku 1939.

 

Ve 30. letech 20. století toho obec nemohla moc vybudovat, protože byla zadlužená z elektrizace obce a před sebou měla plánovanou výstavbu silnice přes Třemešnou, která měla být také finančně náročná. V roce 1936 obec vybudovala na své náklady zastávku u železniční trati Tábor – Písek. Poprvé zde vlak projel 20. prosince 1936.

V roce 1941 byla na základě přípisu z Tábora zrušena Osada Třemešná. Připadla k Meziříčí a tím i veškerý její majetek.

 

Dne 23. května 1945 převzal od dosavadního starosty Meziříčí, Jana Černého, obecní úřad Národní výbor. V tomto roce přešel majetek barona Jana Nádherného (lesy, polnosti) pod národní správu, stejně tak jako statek Jana Černého čp. 2. Při osidlování pohraničí se z Meziříčí vystěhovalo 8 rodin: Burianovi (dům zbourán, nyní je to čp. 58), Šrámkovi (dům zbourán, nyní maringotky u čp. 9), Kurandovi čp. 9, Voštovi čp. 49, Bastlovi čp. 68, Krejzovi čp. 44, Krejzovi čp. 64, Hynkovi čp. 61. Kolem roku 1964 se Meziříčí spojilo se sousední obcí Dražice. Součástí sloučené obce Dražice bylo Meziříčí více jak 35 let. Za tu dobu se zde vybudovalo veřejné osvětlení, kanalizace, nová trafostanice, prodejna, zemědělské budovy a započalo se s výstavbou obecního domu.

 

V důsledku politických změn v roce 1989 došlo k zásadním změnám ve složení národních výborů. Připravované právní úpravy postavení obcí jako samostatných subjektů hospodaření podnítily snahy občanů v místních částech obcí o osamostatnění a vytvoření svých samostatných obcí. Tak se rozhodly i jednotlivé části sloučené obce Dražice, mezi nimi i Meziříčí. Na základě výsledku lidového referenda vyslovili občané Meziříčí souhlas s vytvořením samostatné obce s platností od provedení komunálních voleb v listopadu roku 1990. Od té doby spravuje obec sedmičlenné zastupitelstvo včele se starostou.  

Dnes má Meziříčí 171 obyvatel a 75 čísel popisných. V obecním domě, který stojí na návsi na místě bývalé kovárny, sídlí obecní úřad a dále se zde nachází knihovna, hasičská zbrojnice a klubovna s výčepním zařízením. Vedle stojí obchod se smíšeným zbožím.

 

           

V obci se nachází několik kulturních památek. Na návsi uprostřed obce stojí kaple zasvěcená sv. Anně, věrná kopie své předchůdkyně z roku 1846, která již byla v havarijním stavu. Místní obyvatelé v roce 1983 postavili kapli novou a starou zbourali. Na mostě na návsi se nachází kaplička sv. Jana Nepomuckého a mimo obec poblíž hlavní silnice stojí Boží muka z roku 1853. Ta byla dříve spojena podzemní chodbou se zámkem, kde žil mimo jiné i známý herec a režisér Jiří Roll. Budovu obklopoval park plný vzácných dřevin. Veškeré kulturní dění se odehrávalo v těchto místech.  Dnes tyto nemovitosti vlastní soukromá osoba a budova zámku i park se nachází v neutěšeném stavu. V současné době se kulturní život obce odehrává v Babiččině údolí, jak domorodci nazývají místo u potoka nedaleko silnice spojující obce Meziříčí a Dražice.