Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Skřipov (obec) [6526]



První písemná zmínka o Skřipovu je doložena datem 24. listopadu 1271, kdy manifestem vratislavským daroval král Přemysl Otakar II. městu Opavě 40 lánů tzv. markrabského lesa v okolí Skřipova. Tento dar potvrdil městu i svým majestátem z 22. dubna 1277 vydaným v Brně.

My Otakar, z milosti boží král český, chceme, aby se tímto privilegiem stalo známo všem lidem, současným i budoucím, že ve snaze, aby prospěch našeho města Opavy vzrůstal díky naší štědrosti, jeho měšťanům les Skřipova, který jsme jim již kdysi předali, znovu poskytujeme, aby ho vlastnili na věčné časy ku prospěchu a užitku řečeného města Opavy, chtějíce, aby tito měšťané a jejich dědicové ten sám les drželi a vlastnili ku prospěchu – jak jsme již řekli – obce v klidu a míru. Na důkaz a věčnou platnost čehož, jsouce přítomni, jsme učinili potvrzení pečetěmi našeho majestátu.Učiněno a dáno v Brně rukou mistra Jindřicha, protonáře našeho království a plebána in Goris. Léta páně tisícího dvoustého sedmdesátého sedmého, dvanáctého dne před květnovými kalendami (tj. 20. dubna) za páté Později opavský kníže Mikuláš listem z 1. června 1288 nově potvrdil městu Opavě oněch 40 lánů skřipovského lesa a navíc přidal jako dar zbývajících 20 lánů lesa a polí i s celou vesnicí Skřipovem a jako dědičným fojtstvím. Za tento dar údajně opavští měšťané z vděčnosti „položili“ 4 hřivny zlata. Z těchto, ale i dalších údajů je zřejmé, že Skřipov byl součástí majetku města Opavy, a že tak bylo po staletí, třebaže v některém období část příjmů příslušela různým pánům z Jakubčovic či odjinud.Skřipov, jako samostatná obec, spadal do vzniku bíloveckého okresu v roce 1896 pod politický okres Opava. Až do roku 1960 byl součástí tohoto okresu, po územní reorganizaci okresů a tehdejších krajů v roce 1960 je opět v rámci území okresu Opava.Ke Skřipovu náleží samota Požaha, vzdálená asi 4 km jižně od obce; tvoří ji 3 domy. Historie Požahy je spojena zejména s vývojem Lukavce, který spolu s Požahou připadl při dělení Opavska roku 1377 k dílu opavských knížat. Někdy kolem roku 1512 byla již Požaha pustá a zanikla.Hospodářské a socíální poměry v 17.-19. stol.Skřipovská rychta byla původně svobodným statkem a rychtáři náležel mlýn a kus lesa, v poddanství měl 3 zahradníky a od sedláků "bral činži vaječnou." Avšak r. 1619 město Opava rychtu vykoupilo, mlýn odprodalo a stará rychtářova privilegia zrušilo. Nadále však byl rychtář oproštěn vrchnostenských platů, měl ale povinnost dohlížet s hajnými v lesích a řídit "selskou robotu". Měl také právo nalévat pivo městského pivovaru a prodávat kořalku, kterou mohl sám vyrábět. Z každého sudu piva odváděl tzv. výčepné 1 tolar 9 grošů, z kvarty kořalky pak 6 haléřů. Když páni z města přijeli na hon, byl rychtář povinen dáti jejich koním obrok.Podle záznamu v urbáři města Opavy z r. 1645 měl Skřipov kromě rychtáře 30 osedlých (trvale usedlých vlastníků nemovitostí, poddaných), a to 20 sedláků (rolníků s větší výměrou pole), 9 zahradníků (zemědělec hospodařící na usedlosti malé výměry) a jednoho mlynáře.

Skřipovští i jakubčovští zahradníci a hofeři (podruzi) měli povinnost mj. nadělat opavské vrchnosti požadované palivo, za což se jim platilo po 4 gr. od sáhu. Také jim bylo uloženo naštípat dříví pro městský pivovar, a to na 30 várek. Za to obdrželi "maldr rži nebo mouky a čtvrtni luštěnin". Sedláci z obou vesnic pak museli zpracované dříví odvézt do Opavy, přičemž skřipovským patřilo odvézt dříví na 20 a jakubčovským na 10 várek. Sedláci ještě měli povinnost dopravit stavební dříví a proutí k panskému mlýnu do Kylešovic.

Všichni poddaní museli pro vrchnost přísti - sedlák měl "dávat po dvou, zahradník po jednom a hofer po půl kuse příze". Rovněž všichni poddaní měli povinnost při honech nadhánět zvěř.

Pokud jde o platy a dávky, pak sedláci platili z lánu pole po 16 groších a každý o vánocích odevzdával vrchnosti dvě slepice. Zahradníci dávali z role po 6 gr. a jednu slepici. Zvláštní poplatky byly z luk, od 6 do 30 gr.

Stojí za to uvést názvy některých luk z té doby, už proto, že některé z nich se zachovaly do dnešních dnů. Louky se např. označovaly U leskovecké hranice, V důlcích, Na štipkách, Za kutém, V březovské, Na oseči, Na velké bařině atd.

Mnozí skřipovští občané se již tehdy věnovali včelařství. Vůči vrchnosti měli povinnost platit z každého úlu 6 gr. a navíc odevzdávat "z každého oulu po kvartě medu". V urbáři je také zaznamenáno, že lesnímu včelaření se věnoval rychtář Mika, Adam Micka, a Jura Groman a další. Úly byly postaveny ponejvíce v lese při slatinských hranicích až po "horský chodník".Za dříví ze skřipovských lesů mělo město Opava ročně asi 200 tol. Panská louka dávala 12 fůr sena, přičemž za sečení a sušení obdrželi zahradnici 4 tol. Skřipovští a jakubčovští sedláci vozili toto seno "do kolny v Jakubčovicích", odtud se pak sváželo panskými koňmi do městských dvorů.Za užíváni pastvin v tehdejším Předním Hrábí brala vrchnost od skřipovské obce 1 tolar 18 gr.; za "jakýsi průhon" od obce Staroveské ke skřipovskému kostelu a dále z louky v Medvězí od Jana Fojtíka z Ohrady si vrchnost rovněž nechala platit. Vedle těchto poplatků, platila obec tzv. berňový šacunk (berní poplatek, daň) a ten činil 481 tolarů. Že selského lánu se platilo 26 tol. a za zahradnickou usedlost 3 tol. ročně. Rychta měla 60 tol. "šacunku".Uveďme ještě jednu povinnost poddaných skřipovských občanů. Každoročně byli povinni zdejší sirotci v určený den se dostavit do Opavy, kde si z nich páni vybírali čeleď pro své dvory. Tuto povinnost měli také jakubčovští sirotci.Pokud jde o Jakubčovice, podle urbáře z r. 1594 bylo tehdy v obci 16 sedláků a 6 zahradníků. Byl tam také panský dvůr, založený okolo r. 1580. Tento dvorec však pro "neúrodnost půdy" přinášel jen málo užitku, proto jej vrchnost rozdělila na dva selské statky a určitou část polí a luk předala proti zaplacení tamním občanům. Z jednoho tohoto statku se v pozdějších letech stala tzv. zahradnická sídla, takže r. 1645 Jakubčovice vykazovaly 17 sedláků, 13 zahradníků a jednoho kováře.Jakubčovská rychta byla dědičná, v předcházejících letech byla rovněž vybavena určitými výsadami, ale později byla práva tamní rychty výrazně omezena, a to "více než při fojství skřipovském." Rychtáři byla odňata i krčma, takže v urbáři je uvedeno, že jakubčovskému rychtáři bylo "přiznáno jen tolik svobody, že neplatil gruntovní činže a nekonal robot". Na rychtě "seděli" již od 16. stol. Týmové.Existuje záznam, že dvě včefnice r. 1642 zničilo císařské vojsko, které "táhlo" krajem. Z úlů, které měli někteří poddaní v lese, platili podobné jako skřipovští."Berňový šacunk" celé vesnice činil 427 tolarů, z toho připadalo na rychtu 80. na sedláky 14-25 a na zahradníky po 5 tolarech.Roboty měly Jakubčovice stejné jako Skřipov a také je společně občané vykonávali, jakubčovští jich však měli o něco méně. Rolí bylo celkem 8 a 3/4 lánu, sedláci odváděli z lánu po 32 gr., tedy jednou tolik jako skřipovští. Zahradníci platili ze svých pozemků po 8 gr.Josef Zukat, autor Pamětí opavských, z nichž byly výše uvedené údaje převzaty, zaznamenává v souvislosti s povinnostmi jakubčovských ještě tyto dvě zajímavosti. Uvádí, že na jednom pololánu vázla kromě obyčejných platů "jakási věčná pokuta". Týkalo se to sedláka Urbana Černého, který měl povinnost "dáti ke kostelu skřipovskému každého roku jednu hus, a to za zločin, který spáchán jest předchůdcem jeho Petránkem". O jaký zločin šlo, není uvedeno, avšak údajně v r. 1600 byl Jura Petránek žalován Jurou Staroveským pro nějaké nařknutí a "páni v Opavě mu nalezli, aby žalobníkovi odpros učinil" (požádal o smír, resp. prominutí, odpuštění).Zajímavá je i druhá událost, která se měla stát rovněž v r. 1600. Jak už bylo uvedeno, "seděli" na Jakubčovské rychtě od 16. stol. Týmové, kteří však "neměli vždy s občany dobré vůle". Tehdy prý se z neznámých důvodů strhla v Jakubčovicích "krutá vojna" a celá vesnice se postavila proti fojtovi Valentinu Tymovi. Spor vyvrcholil tím, že občané dali fojta "do klády" (dřevěný nástroj pro výkon trestu). Za tento skutek "bylo pykati celé obci v opavské šerhovně". Svědči o tom česky napsaný záznam v městské knize: "Že nenáleželo starším, přísežným a celé obci bez vůle a vědomosti vrchnosti své fojta svého, nešanujíc úřadu jeho, do klády dáti, v čemž neslušně učinili. Kdež pro takové jejích nevážné předsevzetí páni jich do vězení svého berú a dalšího rozkazu v té věci aby potomně od pánův očekávali. Stalo se za purkmistra Ezechiela Gillera 7. prosince 1600."O Hrabství nemáme zatím k dispozici srovnatelné údaje o počtu a sociálním složení tamních obyvatel z poloviny 17. stol. Avšak podobné a podrobnější údaje poskytují materiály vypracované pro daňové účely v souvislosti se zaváděním nového katastru. Jde o statistická data podle sčítání z r. 1843. Týkají se počtu obyvatel a domů, zaměstnání občanů, počtu chovaného dobytka, výměry zemědělské a lesní půdy atd.Z těchto údajů vyplývá, že v Hrabství v r. 1843 bylo: - 44 domů, ve kterých žilo 363 občanů (z toho mužů bylo 167 a žen 196),- 67 rodin a z nich se zabývalo 22 zemědělstvím a 43 nádenictvím; žádná rodina
         se nezabývala řemeslem.- chováno 68 krav, 26 volů, 20 telat a 130 vepřů; koní v obci nebylo,- polí 187 jiter, zahrad 8 jiter, luk 13 jiter a 1 jitro pastvin,- 208 jiter lesa. Tehdejší stav obce je pak ve vceňovacích operátech popisován tak, že obyvatelé se živí zemědělstvím a dřevorubectvím. V místě se nachází dědičné fojství o 3 jitrech pozemků, je tam 21 zahradníků s 3 až 8 jitry půdy, a že je ve vsi 22 domků, z nich jen 5 je "z tvrdého materiálu", ostatní ze dřeva.Se způsobem zaměstnání občanů Hrabství v 19. stol. souvisí také informace sdělená před časem Josefám Jedličkou z Hrabství č. 64 redakci časopisu Radostná země: V obci byla rozšířena výroba Šindelů. Při domácké práci pracovalo asi 10 mužů, pracovali však i příslušníci rodiny. Výrobu šindelů organizovali např. Vincenc Kubánek z č. 25, Josef Kubánek z č. 9, Albert Maivald z č. 33 a Teofil Majvald z č. 18, kteří hotové Šindele rozprodávali od okolních obci. Hotové šindele se ukládaly do hraní, jedna hraň měla 160 ks a platilo se za ni 40 až 50 krejcarů. Vysvětlivka: jitro - 5 754.64 m2, lán zemský nebo český - 18,30 ha; lán selský - 18,63 ha. Nutno dodat, že v různých zemích, ba i místech platily různé velké a různě pojmenované míry. K sjednocení měr a váh došlo až v r. 1756, resp. 1765.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Skřipov (obec) Opava
obec, osada Skřípov (obec) Prostějov



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)