Jíkev (obec) [6368]

Určit dobu, kdy Jíkev vznikla, není možné. Veliký počet předhistorických nálezů v okolí obce svědčí, že tu v dobách velmi dávných obyvatelé žili. Při dobývání štěrku se přicházelo na žárové hroby, zvláště na Husárku, v Háji, na Důlku a na Kříži. Je tedy jisté, že na území dnešní obce žili lidé před více jak 1000 lety.

Ve 14. století se uvádí naše obec jako vesnice, která byla sídlem bohatého rodu zemanského. Za panování Karla IV. - otce vlasti - čteme zmínky o Jíkvi, která patřila nejprve k župě Libické a později župě Havraňské.

Asi v polovině 14. století žil v Jíkvi rytíř Henik z Jíkve s manželkou Kateřinou. Zda měli nějaký hrad, není známo, ale jméno části obce Račana nasvědčuje tomu, že tu asi tvrz stávala. Našly se zde i zbytky zdí. Zbytky zdí se našly i na Vrchu u špýcharu (nynější sokolovny), kde bylo místo pro tvrz ještě příhodnější.

Rytíř Henik z Jíkve měl 6 synů a dceru Annu. První jeho syn Jan Šváb, připomínající se roku 1364-1385, vlastnil majetek ve Výklekách a na Havrani. Roku 1364 dostal ještě vsi Krňovice, Rašovice, Vestce a porostliny na Jezvici - nynější Jizbice. Když pak Jan Šváb zemřel bez synů, připadl majetek zpět králi Václavovi, který jej daroval Alšovi z Býchor a Prokopovi ze Soběšína. Pouze Krňovice, Výkleky a zvlášť Jíkev byla ponechána bratřím Jan Švába.

Po smrti krále Václava IV. měl v Čechách nastoupit jeho bratr Zikmund. Čechové ho však pro jeho věrolomnost za krále přijmout nechtěli. Byli rozhořčeni smrtí svého Mistra Jana Husa. Zikmund musel Čechy dobývat. Když roku 1429 táhl s vojskem přes Jíkev, přidali se k němu oba Švábové - Petr i jeho syn Jan, protože byli vyznání katolického. Jan Šváb vydatně pomáhal králi a domníval se, že zase dostane za zásluhy své i strýce Jana zpět tvrz Havraň. Havraň však ve válkách husitských zanikla a zmizel i rod Švábů z Jíkve, který v Čechách žil v letech 1361-1451.

Od těch dob je málo zpráv o Jíkvi. Až po bitvě bělohorské čteme v "Dějinách konfiskací" zmínku o naší obci. Ves byla rozdělena na dva díly - jeden patřil statku loučeňskému a druhý novo-ronovskému. Ronov patřil bohatému roku pánů Křineckých, ale po bitvě bělohorské jim byl odňat a prodán Albrechtovi z Valdštejna.

Statek Loučeň patřil před bitvou bělohorskou bohatému rodu Berků. Po bitvě bělohorské byl odsouzen majitel ke ztrátě hrdla, cti i statku a majetek byl zkonfiskován. Koupil jej hrabě Valdštejn Adam, bratr Albrechta. V 18. století koupil loučeňské panství německý rod Thurn-Taxisů.

Podle kroniky je známo, že se v obci od roku 1820 do roku 1848 vystřídalo několik rychtářů. Václav Tuzar z č.p. 57, po něm Václav Haňka z č.p. 12 a Václav Hodač z č.p. 37. Za tohoto rychtáře byla pořízena v roce 1846 zvonička nákladem obce a sbírkou mezi občany 39 zlatých a 9 grošů. Zvon byl 33,5 libry těžký.

Až do zrušení roboty byli v Jíkvi dva rychtáři, protože obec byla rozdělena pod dvě panství. Rychtářem panství loučeňského byl Matěj Červinka z č.p. 34 a panství křineckého Pavel Fiška z č.p. 74, za kterého bylo Blato rozděleno mezi jednotlivé části obce.

Zprávy z let 1848 až do II. světové války nebudeme podrobně rozvádět. Pouze pro informaci uvádíme několik zajímavých dat z historie:

• 1866 - Táhlo naší obcí saské vojsko, ale nikomu ublíženo nebylo. Ubytovalo se 320 vojáků, které musela obec živit. Po jejich odchodu vypukla cholera, na kterou zemřelo přes 50 lidí.
• 1882 - Zakoupila obec kontribuční sýpku za 1.725 zlatých (nynější sokolovnu)
• 1884 - Postavena nová školní budova nákladem 14.000 zlatých. Podle záznamů kroniky nejdéle působili na zdejší škole řídící učitelé Karel Klumpar a od roku 1904 do roku 1936 Jan Stryhal. Založen hasičský sbor
• 1894 - Založena hospodářsko-čtenářská beseda
• 1895 - Na Národopisné výstavě v Praze byl vystaven model chalupy, zhotovený občanem Jíkve, sedlářem Áronem
• 1899 - Postavena úzkokolejná dráha pro dopravu cukrovky do cukrovaru ve Vlkavě
• 1900 - Založen spořitelní spolek Změna platidel ze zlatých na koruny
• 1905 - Rekonstrukce silnice Jíkev - Ptačí hory nákladem 1.020 Kč
• 1908 - Postavena čekárna na dnešní železniční zastávce Bobnice - Jíkev
• 1909 - Stavba silnice k Hrubému Jeseníku přes skálu
• 1910 - Sčítání lidu - celkem 840 osob, 141 domů
• 1911 - Volba starosty obce p. Františka Najmana
• 1914 - Vypuknutí I. světové války, v níž padlo 24 občanů Jíkve
• 1918 - 30.10. na oslavu vyhlášení samostatnosti byl uspořádán průvod obcí a zapálena hranice s figurou Františka Josefa, obložena obrazy rakouských pohlavářů a spálen černo-žlutý prapor. Večer se konala přednáška Dr. Jeřábka v hostinci U Duřtů. Na počest byla zasazena lípa svobody v místě, kde je nyní postaven pomník padlým
• 1919 - Založena Dělnická tělovýchovná jednota Založena Tělovýchovná jednota Sokol Okolkovány peníze a cenné listiny Volby do obecního zastupitelstva, kde většinu získala strana sociálně demokratická, Starostou zvolen p. Josef Chrástecký
• 1920 - Postavení pomníku padlým nákladem 12.000 K (Dílo sochařů Vejse a Deyla z Hořic)
• Sčítání lidu - 830 osob
• 1923 - Elektrifikace vesnice. Poprvé se rozsvítilo o posvíceni 3.11.
• 1927 - Volba starosty p. Jaroslava Fišky z č.p. 75, který setrval ve své funkci do roku 1945. V této době došlo v obci k podstatnému rozkvětu.
• 1929 - Velmi tuhá zima, až -32°C. Mrazy napáchaly velké škody hlavně na ovocných stromech
• 1930 - Postaven hřbitov s příslušenstvím a s přístupnou cestou nákladem 60.000 K Výstavba kampeličky - náklad 73.000 K Dokončení melioračních prací vodního družstva Krchleby - Jíkev
• 1931 - TJ Sokol zakoupila obecní sýpku za 5.000 K
• 1932 - TJ Sokol přebudovala sýpku na sokolovnu nákladem 100.000 K Na počest otevření sokolovny svolán první sjezd rodáků obce. Od té doby se veškerý kulturní život - divadla, šibřinky, zábavy - soustředily do sokolovny.
• 1933 - 9.6. spadla stará zvonička. V její stříšce bylo nalezeno prkénko a na něm tužkou nápis: "Zvonička postavena 20.9.1855 za představeného Jana Havlasa". Tesařský tovaryš, který při stavbě pomáhal, připsal na stranu prkénka kus současné historie, z níž bylo patrno, že i tehdy byly různé krize. Píše doslovně: "LP 1848 byla revoluce v celém císařství rakouském, takže mnoho tisíc lidí zahynulo a byly od roku 1848 velmi zlý a drahý léta. 1848 nastaly první papírové peníze, 1856 řádila strašlivá a nakažlivá smrtelná nemoc cholera, takže mnoha lidem život odňala. V roce 1849 byla vojna v Uhřích, 1847 v Natálii, 1854 v ruských zemích s tureckým císařem."
• 1936 - Úprava návsi, výsadba parku, budování nádrže a kanalizace v souvislosti s regulačním plánem Výstavba obecního domu na místě staré pastoušky
• 1938 23.9. vyhlášení mobilizace, což obec prožívala velmi neklidně 30.9. rozhodnuto, že Československo vydává pohraničí Hitlerovi

V době okupace a II. světové války v obci nedošlo k žádné rozsáhlejší úpravě. Rozvoj byl zabrzděj v celém světě.

Rok 1945 přinesl osvobození Sovětskou armádou. Budování státu, a tím i jednotlivých obcí, bylo omezeno v důsledku rozvráceného a vyčerpaného národního hospodářství. Hned v květnových dnech byl ustaven revoluční NV, jehož předsedou se stal p. Otta Antonín. Po reorganizaci převzal funkci předsedy p. Václav Najman, ale nesetrval dlouho, jelikož se odstěhoval do pohraničí. V roce 1946 byl zvolen p. Václav Káninský, který funkci vykonával až do roku 1956. Z naší obce přesídlilo do pohraničí velké množství občanů. Z 830 jich zbylo 580.

V roce 1951 došlo ke združstevnění a vzniku JZD. První společnou stavbou nových družstevníků byl Družstevní dům, kde se nacházela kuchyně, prádelna a kancelář. V letech 1956-1959 se situace v Družstvu stabilizovala a přikročeno bylo k výstavbě nutných hospodářských budov. V roce 1974 bylo zdejší JZD na základě usnesení vyšších orgánů sloučeno s JZD Loučeň. Současně s družstevní výstavbou byla zahájena celková úprava obce. Nejprve byla odstraněna stará zbrojnice a na jejím místě založen parčík. Do provozu byl uveden místní rozhlas a započato s výstavbou nové požární zbrojnice. Ta byla zbudována svépomocí občanů a příspěvkem JZD s celkovým nákladem 80.000 Kčs. Schůzovou místnost zbrojnice jsme upravili v roce 1980 nákladem 25.000 Kčs na Místní lidovou knihovnu. V roce 1946 byl jmenován na zdejší školu řídící učitel p. Miloslav Kaňka, který působil v obci do roku 1967. Během těchto let se počet dětí neustále snižoval, takže z původní dvojtřídky zbylo pouze 19 dětí. V roce 1977 na návrh ONV byla škola uzavřena a děti přesunuty na Loučeň. Zde však umístění jednotlivých tříd neodpovídalo současným požadavkům hygieny a výuky, a tak se povinná školní docházka přesunula do 7 km vzdáleného Křince. Po dostavbě nové školy na Loučeni v roce 1992 se pak školní docházka přesunula zpět na Loučeň. V současné době děti navštěvují jak loučeňskou školu, tak také stále častěji i školy nymburské pro jejich lepší vybavenost a širší možnosti výuky.

Aby stávající školní budova byla využita, byla zde zřízena mateřská škola. Původně MŠ navštěvovalo více než 50 dětí z Jíkve, Loučeně, Studců a Mečíře.

V letech 1961-1982 byla provedena úprava komunikací a kanalizací. V roce 1967 přikročila LSD Jednota k výstavbě nové prodejny, která byla předána do užívání 24.7.1970. V letech 1974-1977 probíhala v obci akce - Z - vystavěna byla vodní nádrž s využitím pro rekreaci a protipožární ochranu. Dne 12.9.1979 byla slavnostně otevřena nově. přebudovaná budova pohostinství. Ta svému účelu sloužila až do roku 2001, kdy byla přestavěna na stáčírnu saponátů. V současné době je objekt prázdný a jeho další využívání ku prospěchu obce a občanů je značně nejisté.

Rok 1989 přinesl významné společenské změny, které se samozřejmě dotkly i obce Jíkev. Po téměř 20 letech se od loučeňského JZD osamostatnilo místní zemědělské družstvo a vytvořilo společně se sousední Mečíří ZD Jíkev - Mečíř. Dnes hospodaří s bývalým majetkem družstva společnost AGROMA Jíkev, spol. s r.o. V obci zahájily svou činnost i další podnikatelské subjekty, zabývající se především zemědělstvím, ale také truhlářstvím, pohostinstvím apod. V polovině 90. let dostaly téměř všechny domy v obci telefonní přípojku, nově byla postavena také telefonní budka s automatem na kartu.

V obci působí několik zájmových spolků, z nichž nejvíce členů má TJ Jíkev. Ta se zaměřuje především na fotbal, případně na nohejbalové turnaje. V roce 2000 TJ Jíkev definitivně prohrála soudní spor se Sokolem o místní sokolovnu, takže veškeré sportovní aktivity v obci se odehrávají pouze na fotbalovém hřišti a v jeho okolí. Ve sportovním areálu je dnes také již jediné místní pohostinství - restaurace FOTBAL.

Poloha

přidat fotografie