Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Ústecký kraj » okres Most » město, městys » Meziboří (město)

Meziboří (město) [6216]



Město Meziboří se nachází více jak 100 km severozápadně od Prahy na úpatí Krušných hor. Administrativně náleží do okresu Most (Ústecký kraj). Vzniklo z původní podhorské vesničky Schönbach. Titul města získala v roce 1960. V současné době zde žije asi 5000 obyvatel. Okolní krajina nabízí mnoho příležitostí pro sportovní vyžití, zejména pro pěší a cykloturistiku. Přímo ve městě se nachází sportovní hala se saunou, tenisové kurty, v roce 2004 bylo dokončeno hokejbalové hřiště, lyžařská sjezdovka, stadion, fotbalové hřiště, atd. K regeneraci je možno využít 2 rehabilitačních zařízení. Město je členem Euroregionu Krušnohoří, Sdružení obcí regionu Krušných hor, Hospodářské a sociální rady Mostecka. Starostou města je pan Petr Červenka a místostarostou je Ing. Oldřich Malý.

Těsně po třicetileté válce se můžeme v Berní rule z roku 1654 dočíst: "...dawno skazeny a spaleny; každy miel zahradku o 1 str (tzn. 1 štrich či korec - 0,28 ha); neni nadiege zase nowy stavení; staweni dobre roly (pole) zittny; luk spotřeba (dostatek), dříví šindel a uhly do miesta mostu prodavaji a wozy." Opis úvodu německé kroniky, kterou v roce 1937 založil první kronikářský výbor Schönbachu - starosta obce Anton Weinelt, kronikář Gustav Braune a členové Anton Weiner a Anton Hälbig -, se stal spolu s českým překladem , součástí kroniky z roku 1956. Německý originál v sedmdesátých letech záhadně zmizel z městského národního výboru. Z období první republiky lidé vzpomínají na tzv. lístky do lesa, který spravovala lesní správa. Soukromníkům totiž patřil jen padesáti - až stometrový pás lesa podél schönbachských polí. Ten byl kolem celé obce ohrazen plotem s vrtáky pro jednotlivé cesty. Kdo chtěl jít na dřevo nebo na lesní plody dál, musel si za 3 až 10 korun na rok zakoupit lítek, který ho ke vstupu opravňoval. Dále se vypráví o ochočeném jelenovi, který po cestě na trh do Litvínova doprovázel jistou ženu z Flájí. Nakonec se stal tak přátelským, že na trhu kradl zelinářům zboží, až ho myslivci museli zavřít do obory. Místní karbaníci vzpomínají na staletou lípu. Měla totiž ve vršku kmene hlubokou dutinu, ke které vedl žebřík, a v létě tak hráčům karet skýtala stinné útočiště. Tehdejší školáci nemohou zapomenout na zimní sjezdy na saních do litvínovské školy v Rooseveltově ulici, kam se ze Schönbachu dalo dojet na jediné odstrčení. Pamětníci vzpomínají, že před válkou lidé do Schönbachu často jezdili na letní byt. Jednou z místních atrakcí prý byla střelnice u Brauneho hospody. Návštěvníci Schönbachu mohli každou neděli pozorovat spolek nimrodů, kteří od hospody směrem k dnešnímu věžáku stříleli do pohyblivých malovaných terčů lovné zvěře a do hliněných holubů. Z období druhé světové války je vzpomínáno několik jmen, k nimž se váží zajímavé příběhy. Například o nadlesním Hartlovi se vypráví, že ho k sebevraždě dohnala bezradnost z porážky Říše. Jeho dcera, která ve válce ztratila snoubence a bratra, se prý pro smrt rozhodla dobrovolně. Výstřely dolehly do vsi ve chvíli, kdy jeho žena nesla na úřad žádost, aby byli s dcerou pochováni v lese. Pamětníci dále vzpomínají na syna hostinského Brauneho, který byl pro výstrahu zastřelen poté, co byl poznán zajatci litvínovského tábora, ve kterém pracoval jako dozorce, a usvědčen z krutého zacházení s vězni. Edvard Löwe byl zase podle vyprávění zastřelen za to, že z náboženského přesvědčení odmítl na frontě vzít do ruky zbraň. Jako vlastizrádci mu v obci nesměl být postaven kříž. Další příběh vypráví o Marii Hälbigové, která při peněžní sbírce na válečné výdaje odmítla přispět s poznámkou, že "jestli Hitler nemá peníze, ať neválčí". Byla za to transportována do terezínského vězení, ale protože její syn bojoval na frontě, podařilo se jí po půl roce vrátit domů. Pamětníci také vzpomínají, že byla v Schönbachu za války u vjezdu do vsi (ve stráni pod dnešním věžákem) vyhloubena štola, která sloužila jako protiletadlový kryt. Na jejím kopání se prý museli podílet i muži, kteří se navečer vraceli z práce na šachtách, a tak se stala předmětem četných sporů. Hned po válce se v Schönbachu znovu slavil První máj. Májka byla ozdobena malovanými šátky, které byly současně cenami tomboly. V Meziboří se dokonce jako nosný trám střechy dodnes zachoval kmen ještě starší májky, který v roce 1938 vyhrála v tombole paní Liebigová a věnovala ji otci na opravu vyhořelého podkroví. S likvidací německých nápisů souvisí zápis z jednání rady v roce 1948: "Vzhledem k tomu, že v obci jest postaven památník na paměť živelní pohromy v kraji neznámého data, na němž jest dosud deska s německým nápisem, bylo usneseno německý nápis odstraniti." Již v roce 1948 se v zápisu z jednání rady obce dočteme o návrhu na počeštění názvu obce: "ONV sdělil sem přípisem, aby obec oznámila návrh zčeštění názvu obce do 14 ti dnů. Předáno bylo míst. org. KSČ, která to projednávala na své plenární schůzi a odkud vyšel návrh na název Přemyslov a nebo použíti jména Ukrajince, který v květnu 1945 zúčastnil se ve zdejším kraji obchůzek zajišťovací komise a při jedné z obchůzek byl těžce zraněn a zranění podlehl. Bylo usneseno zjistiti jeho rodné jméno a bude-li vhodné pojmenovati obec jeho jménem."O tři roky později se změna názvu obce v radě dále projednávala: "ONV v Litvínově souhlase s MNV v Schönbachu předložil ministerstvu vnitra návrh na změnu německého názvu obce Schönbach a doporučil označení názvem Zápotocké nebo pod. Ministerstvo vnitra však, jak sdělilo, je toho názoru, že jménem předsedy republiky Československé může být označena taková obec, která toho pro svůj velký význam skutečně zasluhuje. Přicházejí-li pro toto pojmenování v úvahu i jiná místa, třeba dbáti toho, aby se takovéto cti dostalo místu nejvýznamnějšímu. Myšlenka pojmenovati jménem p. předsedy vlády město mladých, které má být vystavěno na katastru obce Schönbach, je přijatelná, avšak podmínky pro pojmenování obce nejsou dosud splněny, protože město mladých má býti vystavěno teprve do 5 ti let a bylo by snad odvážné označiti jeho začátky jménem p. předsedy vlády již teď, kdy není známo, zda bude plán uskutečněn a výstavba města bude tak velkolepá, aby dělala jménu Zápotocký vskutku čest. Proto by dle názoru ministerstva vnitra bylo přece jen lépe, kdyby se s pojmenováním města mladých počkalo až do té doby, až bude hotovo. Dodatečně sdělilo ministerstvo vnitra ještě, že po vyjádření odborných poradců doporučuje pro obec Schönbach název Meziboří nebo Potok, o kterémžto názvu doporučuje uvažovat na prvním místě. Kdyby si obec přála zachování názvoslovné kontinuity, mohl by jí vyhovět název Potok. Z návrhů, které by přicházely v úvahu pro pojmenování obce, byl by také vhodný název Hornické Mladé. ONV předkládá místnímu národnímu výboru tyto návrhy k posouzení případně k podání nového návrhu na český název obce Schönbach". V roce 1952 se rada na návrhu nového jména dohodla: "Rada schvaluje návrh na přejmenování obce, který podalo Oblastní řed. prac. záloh spolu s mládeží. Přejmenování bylo projednáno ve všech složkách NF a setkalo se s velkou diskusí a souhlasem. Rada dává proto návrh nadřízeným úřadům, aby nové jméno obce se jmenovalo na památku národního hrdiny J. Fučíka Fučíkov." Po nástupu komunismu se mění i tón kronikářských záznamů: "Slavný byl První máj 1951 v Šenbachu - již v ranních hodinách vyhrávala reprodukovaná hudba a třítisícový průvod mladých společně se starousedlíky za zpěvu mládežníků pochodoval do Litvínova, kde na náměstí byli bouřlivě přijati - totéž se opakovalo 7. listopadu v rámci oslav VŘSR." Ve stejné kronice se o několik odstavců níže dočteme: "V témže roce bylo započato se stavbou kulturního Domu a starousedlíci si pomalu zvykali na ty rozježené kluky, zvykali si na zpívající děvčata, která s úsměvem na tváři házela cihly a pomáhala stavět město mladých".
V zápisech z jednání rady obce v roce 1952 najdeme poslední zmínky o některých zmizelých pamětihodnostech: "Rada se usnáší odprodati mramorový kámen z pomníku, který sloužil jako upomínka na padlé Němce. Tím, že bude upravována silnice, jest nutno mramorový kámen odstraniti, aby nebyl zničen. Tajemník přislíbil nalézti odhadce mramoru."
"Předseda Spaský podává zprávu o nutnosti opravy kapličky, kde jest poškozena střecha. Dále hovoří o jednání, které předběžně proběhlo, že by se dala kaplička lépe využíti například k rozšíření has. zbrojnice, kde by se dalo potřebné nářadí neb has. auto uskladniti. Proti tomuto vystupují ostře ref. Tichý a Hříchová jak by se na nás lidé dívali a že do kapličky chodí mnoho starších osob se modliti. Ref. Hříchová se sama nabízí, že bude hledět, aby střecha kapličky byla opravena a aby se zase konaly mše. Tajemník po skončení diskuse připomíná, že není správné při naší cestě k socialismu zvlášť vyvíjeti činnost, aby po několikaleté přestávce byla kaplička zřízena k modlení. I když rada učiní takové usnesení, takže referent sám se musí postarat o další potřebné na příslušných místech úřadu. Na to ostře vystupují ref. Tichý a Hříchová a trvají na tom, že když to bude usnesení rady, takže to musí tajemník provést od toho, že je tady úřední osobou. Tajemník znova připomíná, že z jeho osobní stránky jakožto bezvěrce i po stránce své funkce a i kdyby přišlo třeba 10 kněží tak ho nikdo nepřiměje, aby se staral o znovuzrození kapličky k modlitbám, a že žádné dopisy nikomu psát nebude, nařídí však, že žádané dopisy budou napsány. Na to vstávají ref. Tichý a Hříchová s oznámením, že tedy v radě nemusí býti a že skládají veřejné funkce, protože se nejedná správně a odcházejí ze schůze. Rada se usnáší při počtu 5 členů, aby kaplička byla opravena za což odpovídá ref. Hříchová, složení funkce bude projednáno příslušnými složkami NF."

V budovatelském duchu je v kronice popisováno i odhodlání nového předsedy MNV, vychovatele Josefa Jandery, který byl zvolen v roce 1954:"s elánem a pevnou vůlí zastával funkci zodpovědně a stál pevně v čele MNV v boji občanů za: nový obchod, řádnou, pravidelnou dopravu, veřejnou prádelnu, veřejné osvětlení, novou školu, terénní úpravu obce, atd."

V roce 1954 se dále dočteme: "Rok za rokem ubývají jedinému zemědělci Aloisu Mourkovi pole. Jsou plánovitě zastavována. Soudruh Mourek má jen stále jednu velkou starost uchránit zaseté před žáky učilišť, kteří při svých hrách někdy nerozeznávají úhor od zasetých polí. Ale v čas žní rádi pomohou Mourkovi se sklizní. S. Mourek vzorně plní předepsané dodávky a řadí se k vzorným zemědělcům na okrese." Citace dokumentuje postupný úpadek zemědělské výroby, která v Meziboří v podstatě končí rokem 1960. 
Antonín Zápotocký i jeho žena se při návštěvě Meziboří zvěčnili v pamětních knihách: "Ať nově založená obec Meziboří, soustřeďující v prvopočátcích mládež pracujících záloh, stane se příkladem nového bohatého a kladného života v naší lidové demokratické, k socialismu spějící republice. Antonín Zápotocký." Jeho žena doslova napsala: "Přeji aby pracovní zálohy na každém místě pracovaly tak jako vystupovali na "Spartakiadě" v Praze - Zdar Vaši práci. Marie Zápotocká."

O nově otevřeném kulturním domě se v kronice píše: "Složky Národní fronty pořádaly taneční zábavy, plesy, kulturní večery v rámci oslav MDŽ, májové oslavy, oslavy VŘSR, hudební večery, estrádní večery a různá divadelní představení. Sbor pro občanské záležitosti pořádal zde vítání novorozeňat do života a zlaté svatby."

Zápis z jednání rady obce z roku 1958 přibližuje činnost mezibořské tělovýchovné jednoty: "S. předseda žádá s. Kamiše, předsedu TJ, aby podal zprávu o činnosti práce jednoty - S. Kamiš referuje: Výbor TJ svolal rozšířenou schůzi zda obnovit nebo zrušit tuto organizaci, která vůbec nepracuje. Existují jen dva oddíly stolního tenisu, jejichž členové jsou také zároveň členy výboru TJ. S. Kamiš žádá MNV aby byl nápomocen při náboru do TJ, která by nemusela být pracovních záloh, ale jakákoliv. Hammerbauer k tomu poznamenává, že nejlepším náborem je vždy sportovní akce. Na mírové slavnosti dne 28.9., kde bude prvně použit stadion pro fotbalový zápas, bude provedena agitace, zároveň při mistrovství ve stolním tenisu, které se zahajuje v KD příští týden bude proveden nábor do jednoty. Dále budou provedeny besedy s občany, kde zástupci TJ budou provádět nábor."

Zápis z jednání rady z roku 1960 popisuje nutnost vystavění nové školy:"Nemáme vlastní školu ani družinu mládeže, máme pouze 5 zapůjčených tříd, rozmístěných ve 4 školách učilišť, ve kterých mají naše děti střídavé vyučování, protože na nynější počet dětí již 5 tříd zdaleka nepostačuje. Družina mládeže, kterou navštěvuje již kolem 50 dětí, nemá zatím vůbec místnost. Za špatného počasí se vychovatelka s dětmi zdržuje na chodbě školy."
V roce 1961 kronika vypočítává důležité události roku: "Občané našeho města sledovali od začátku události v Kongu, konaly se protestní manifestace proti zavraždění Patrice Lumumby, hrdiny konžského lidu. Událost, která velmi zaujala občany, byla nezdařená kontrarevoluce na Kubě v měsíci květnu." Protestní manifestace v Meziboří se tehdy na počátku roku zúčastnil i Lumumbův osobní přítel Aron Budimbu.
V roce 1963 je nedostatek místa v místní škole zmiňován i v kronice: "V Meziboří je jedna základní devítiletá škola pro 1.-5. postupný ročník. Žáci vyšších tříd musí dojíždět do škol v Litvínově, kde bohužel nejsou vždy dobře přijímáni. Budova naší školy má devět tříd a již při zahájení v roce 1961 tento počet nestačil a bylo úpravami vytvořeno 12 učeben z klubovny pro pionýry, knihovny a dalších místností. Od září 1963 byl počet tříd zvýšen na patnáct a ve škole je stav 521 dětí. Občané Meziboří dosti těžko nesou tento stav, když letos byla dokončena již třetí restaurace v Meziboří a o výstavbě nové školy nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto. MěNV dělá však vše, co je v jeho moci, a nikdo z občanů nevěří, že by z tak opodstatněným požadavkem na příslušných místech nakonec neprorazili."


strana 1 | dále >

    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
město, městys Meziboří (město) Most
obec, osada Meziboří (osada) Žďár nad Sázavou



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)