Všetaty (městys) [6073]

Obec pod Cecemínem patřila rodu pánů Všetatských ze Všetat. Přestože nepatřili k předním rodům, setkáváme se s jejich jmény i při významných jednáních. Roku 1259 Sčeslav ze Všetat jako svědek na listině, v níž Hostilka, vdova po Markvardu z Března uděluje Boleslavi Mladé špitál Jana Jeruzalémského. Tvrz, která rodu patřila se připomíná v roce 1371. K obci náležela i malá osada zvaná Všetátky, dnes Vinice. Z roku 1429 pochází zmínka o Mikuláši ze Všetat, který se roku 1440 zapsal mezi účastníky sjezdu nymburského. Ještě v roce 1542 svědčili v Kostelci nad Labem panoši Mikuláš a Rameš ze Všetat. To však byl poslední zápis o vladyckém rodu Všetatských a ves pak byla rozdělena mezi různé pány. V roce 1543 patřil díl vsi Rudolfu Hrušovskému z Hrušova a na Všetatech, zbytek držel Jan Vrábský z Vrábí. Ten byl roku 1574 donucen postoupit své panství králi. Bor na Cecemíně se tak stává lovištěm českých králů a o deset let později přechází do rukou císařských k panství Brandýskému. Všetatská tvrz stávala na kopci vedle panského dvora v zahradě dvorce č.18. Byla velmi rozsáhlá a pravděpodobně zasahovala na bývalou zahradu Pokornovu (dnes čp.13). Ke tvrzi se připojoval panský dvůr a panská kovárna. Dvůr sahal až k dnešnímu čp.4 a táhl se až do dnešní Žižkovy ulice. Tvrz byla vypálena za husitských válek a zcela zmizela v roce 1584. V místech, kde stávala, byl v 16.století zřízen svobodný čili hamfeštní dvůr. Materiálem z kopce, na kterém tvrz stávala, byl roku 1850 majitelem usedlosti Josefem Fabiánem zavezen příkop kolem bývalé tvrze.
Ke dvoru patřila i část velkého lesa na Cecemíně. Všetatská vinice byla v blízkosti Boru plného černé i vysoké zvěře, proto byla chráněna plotem. Nad dnešním hřbitovem byla vrata, kterými se jezdilo k lisu. Byl to jediný lis pro všechny okolní vinice. V Boru zvěř lovili vznešení hosté, často i sám císař. V lesích byly zřizovány altány na dřevěných sloupech s výstřelem na všechny strany a kuchyně, kde panstvo hodovalo. Sláva Boru zanikla ve třicetileté válce, kdy bylo vojenským tažením zničeno oplocení a zvěř se rozutekla. O sto let později bylo zrušeno hájenství a úřad forštmistra. Les začal pomalu ustupovat polím. Kácení lesa na Cecemíně bylo dokončeno kolem roku 1860. Posledním mohykánem zůstala mohutná bříza, která byla zdaleka viditelným orientačním bodem. Poražena byla na jaře roku 1918.