Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Libiš (obec) [6039]



 Na území dnešní Libiše žili lidé s určitostí již v době mladší doby kamenné (neolit). Dokazují to nesčetné archeologické nálezy (celkem třiatřicet), z nichž nejstarší jsou neolitický kopytový klín a kamenný sekeromlat. Kromě nástrojů se nalezly i kostrové hroby skrčenců. 

První znímka o obci se v historických pramenech objevuje v roce 1323, kdy je zmíněn Protiva z Libiše (Protywa de Lubisse).  V soupise pražského arcibiskupství o výběru papežského desátku (z let 1364 - 1405) je Libiš církevně příslušná k děkanátu chlumínskému. Ten sdružoval celkem 19 far a mezi nimi i Libiš, která byla rovněž vsí farní s vlastním farním kostelem sv. Jakuba Většího. 
Tento gotický jednolodní kostel s pětiboce ukončeným presbytářem s žebrovou klenbou a plochostropou lodí je považován za "starobylý" či "velmi starý", datum postavení je nejisté. První zmínka o něm je činěna v tzv. Libri confirmationum (Uvedené knihy byly vedeny pražským arcibiskupstvím a zaznamenávaly umístění farářů na jednotlivé fary - záznam je k roku 1357 - datum je však opět nejisté.). Jednoznačně se však dá říci, že kostel musel s určitostí stát před rokem 1391, protože dne 25. července 1391 byla uzavřena smlouva s mistrem Petrem Lútkou na stavbu kostela v Medonosích, v níž se klade jako podmínka, aby nový kostel byl vystavěn "in eadem forma prout ecclesia in Lybbysse". Z tohoto by vyplývalo, že řečený stavitel byl také původcem kostela Libišského a tedy jej vystavěl před rokem 1391. 

Stavitelem kostela v té podobě, která se zachovala dodnes, byl nepochybně některý z pražských měšťanů z patricijského rodu, nejčastěji se uvádí rod Velfloviců, který užíval, stejně jako mnoho jiných pražských měšťanských rodů, erbu kosmo děleného nepravidelným lomeným pilovým řezem. Tento znak je dvakrát vyryt na soklech kostelního portálu.

Obec sloužila jako zemědělské zázemí Prahy ve vlastnictví pražské nižší aristokracie, měšťanů, Břevnovského kláštera, pražské a posléze mělnické obce. Obyvatelé byli hlavně rolníky, obdělávajícími úrodné písčité naplaveniny a chovajícími dobytek a drůbež. V tůních starého Labe a okolních nezachovaných rybnících obyvatelé rybařili, později obec vlastnila i honitbu a pronajímala ji. V průběhu 14. století se ves rozdělila na více samostatných statků a vlastnické vztahy jsou značně komplikované a nepřehledné.

Část s kostelem byla v roce 1357 v držení bratrů Jana a Diviše z Libiše. Na vsi hospodařili v letech 1364 a 1365 Adam, Markvart a Libek ze Záhoří a od roku 1371 se zde setkáváme s vladyky z Obříství, z nichž první byl rytíř Jan z Obříství, zmiňovaný v záznamech ze 70. let 14. století. Ti zřejmě drželi i tvrz v Libiši, která stávala u důležitého brodu přes Labe v místě pozdějšího Štěpánova přívozu situovaného necelý 1 km východně od vsi v místě starého labského koryta.
Zbytky jejího zdiva se zde zachovaly až do poloviny 19. století. Nejvyšší část tvrziště je dodnes obklopena kruhovým příkopem v podobě terénní vlny. Ačkoliv není známo její jméno a není o ni ani mnoho písemných pramenů, předpokládá se, že byla sídlem majitelů některé z části vsi Libiše a také nepochybně sloužila nejen k ochraně obchodníků a pocestných na důležité cestě přes řeku, ale také k zabezpečení výběru cla. Trvání tvrze zřejmě nebylo dlouhé, i když její existence je dodnes patrná, není v literatuře nikde doložena.  

Po Janu z Obříství získal Libiš zakladatel lobkovického rodu Mikuláš Chudý z Újezda, později psaný Hasištejnský z Lobkovic. 
Jinou část vsi vlastnil v letech 1367-1368 Jan Rotův. Současně byli též majiteli některé části vsi měšťané Starého Města Pražského. 

Příštích čtyřicet let (1369-1407) je zmiňován jistý Bohuněk, psaný z Libiše a také z Bezna. V roce 1374 se z Libiše psal Marek a roku 1377 Kuneš.  

V letech 1386 -1414 se s přídomkem z Libiše vyskytuje vladyka Ctibor. Spolu s ním držel část vsi jistý Ješek. 
Po něm se majitelem jeho dílu stal Zdeněk Běškovec z Jirné, jehož dědici byli vdova Anna, jinak Ctiborova neteř, a syn Oldřich. Když Oldřich zemřel držel vše Ctibor. Tehdy žil i Ctibor Čepec z Libiše, v letech 1403-1404 držitel hradu Jenštejna, 1408 psaný na Mašťově, 1411-1414 na Vinařicích a 1427 na Nepomyšli a Siřemi.  

Rozdělení vsi trvalo i v průběhu 16. století. Díl vsi držený zmíněným Ctiborem patřil do roku 1577 Pražanům. Jiný patřil k panství Obříství a další k Dolním Přívorám. 

Lobkovicové spoluvlastnili Libiš spolu s Obřístvím (kromě několika mezidobí) až do 17. století. Dolní Přívory prodal Mikuláš Burian Hrušovský z Hrušova roku 1604 městu Mělník. 

Držiteli Obříství byli postupně Hasištejnští z Lobkovic (do r. 1542), Kamýčtí ze Lstiboře (do r. 1585), Kateřina, manželka Mikuláše Sekerky ze Sedčic, Karel Častovec, Myška ze Žlunic. 

Od roku 1618 vlastnil Libiš a Obříství Václav Šťastný Pětipeský z Chýš, avšak pro účast ve stavovském povstání mu byl statek zabaven a prodán Polyxeně Pernštejnské z Lobkovic, a později svatému panu Goissovi. V dalších letech je postupně vlastnili: Marie Cecílie Renata hraběnka z Náchoda a Lichtenberka (1657), hrabata Slavatové z Chlumu a Košumberka, Leopold hrabě z Trauttmansdorffu, dále paní Marie Karolína z Trauttmansdorffu, rozená Slavatová z Chlumu a Košumberka, hrabata z Clary (1786-1803), Kristián hrabě Clam-Gallas (1803-1813), František svobodný pán Koller (1817), od něhož Obříství koupil roku 1840 Jakub Rohrbach. Ten v roce 1847 velkostatek Obříství prodal Josefovi z Trauttmansdorffu.

V meziválečném období zaznamenala Libiš slušný hospodářský rozvoj, kdy v obci mimo řady řemeslníků a obchodníků prosperovala malá výrobna nábytku a stáčírna nápojů. Kulturní život pomáhala rozvíjet, jak bylo v té době obvyklé, sokolská jednota župy Barákovy, divadelní ochotnický spolek a sbor hasičů. Novodobé dějiny obce by nebyly úplné bez zmínky o osobnosti spisovatele a historika dr. V. V. Štecha, který v Libiši řadu let žil a své vzpomínky literárně zpracoval v knize "V zamlženém zrcadle". 

Poslední týdny 2. světové války jsou poznamenány tragédií, kdy při náletu spojeneckých letadel, byla v důsledku chybné navigace část pum svržena do prostoru mezi Spolanou a dnešním libišským sídlištěm, kde byli nešťastnou shodou okolností ukryti obyvatelé obce. Přes 50 lidí tehdy v samotném závěru války zcela zbytečně zemřelo.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Libiš (obec) Mělník



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)