Hostín u Vojkovic (obec) [6023]

Obec Hostín se nachází v oblasti českého Polabí, ve starobylé sídelní oblasti osídlované podle četných archeologických nálezů již od neolitu (mladší doby kamenné - tj. asi 5000 let před Kristem). Na území Hostína jsou sice archeologické nálezy až z doby tzv. kultury knovízské, což byl početný usedlý zemědělský lid s již vyspělou hromadnou výrobou bronzových nástrojů, avšak v jeho nejbližším okolí se dochovaly nálezy již z doby eneolitu (pozdní doba kamenná 4000-2000 let před Kristem).

Kdy byla obec Hostín založena nevíme, protože ale nejstarší písemná zpráva o obci se vztahuje k roku 1088, kdy král Vratislav II. daroval Vyšehradské kapitule celou ves, kromě několika poddaných opata Břevnovského, („Vratislaus rex, fundans eccl. coll. Wyssegrad., donat ei Gozteni totam villam“) domníváme se s analogií s jinými obcemi, že byla založena krátce před tím.

Příslušnost k Vyšehradské kapitule v r. 1130 znovu potvrdil kníže Soběslav I., který ves Hostín vykázal pro tři kanovníky Vyšehradské kapituly jako prebendu, tj. důchod spojený s církevním úřadem.

Až do roku 1200 byla ves Hostín součástí župy Pražsko-Vyšehradské, která tehdy zahrnovala hrady, tvrze a osady Levý Hradec, Únětice, Ruzyně, Břevnov, Nučice, Motol, Radotín, Modřany, Záběhlice, Vršovice, Chvala, Březiněves, Vodochody a mezi dalšími též Hostín.

Za krále Václava I. (1230 až 1253) měl pak celou ves probošt Vyšehradský.

Vyšehradská kapitula zde založila farní kostel, o kterém se roku 1320 zmiňuje vyšehradský probošt Jan a tvrdí, že jako farní kostel byl již roku 1290 (snad dokonce již r. 1277).

Kostel v Hostíně byl farním až do roku 1678, kdy se stal filiálním fary v Lužci, od roku 1784 lokálním kostelem a od r. 1854 opět farním kostelem.

Farnost Hostín měla působnost pro sedm obcí: Hostín (1088), Bukol (1328), Dědibaby (1295), Dřínov (1360), Křivousy (1228), Újezdec (1360), Vojkovice (1088). [V závorce je uveden rok první písemné zprávy o obci.]

Roku 1420 byla ves Hostín dána do zástavy světským pánům. V té době je připomínán husitský hejtman Blažej (Blažek) z Kralup jako jeden z vůdců slezských tažení. Je pravděpodobné, že se k němu přidávali i lidé ze zdejšího kraje a za oddanost v boji získávali do držení některé usedlosti.

Císař Zikmund zastavil Hostín r. 1436 Jindřichovi z Lerojid a ves od té doby zůstala v zápisném držení světských pánů.

R. 1447 ji držel Volf Bořita z Martinic, od kterého ji vyplatil Petr Bechyně z Lažan. Zůstala pak v držení jeho dcer až do r. 1502.

Vyšehradská kapitula se sice snažila o vyplacení majetku ve vsi, ale pro nedostatek peněz byla nakonec nucena ves s kostelem a tvrzí dědičně prodat Štěpánu Oškobrzskému z Oškobrhu. Oškobrzští založili ve vsi dvůr a počali s výstavbou tvrze. Podle zápisu z r. 1584, kdy Štěpánův syn Jan Oškobrzský z Oškobrhu připsal ves své manželce Kateřině z Klukovic, tvrz ještě nebyla v seznamu zboží, takže nestála. Ale před 24. prosincem 1594, kdy Jan zemřel stát musela, protože krátce před svou smrtí se již psal jako Jan na Hostíni.

Zůstaly po něm tři dcery z prvního manželství a syn Jan Jetřich - pohrobek, který se jeho druhé ženě Anně z Hrušova narodil až po jeho smrti.

Jan Jetřich Oškobrhu a na Hostíni se svého majetku ujal v r. 1615. Dlouho jej však neužil, protože po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstání mu byl zkonfiskován a prodán roku 1622 za 6000 kop míšeňských Polyxeně z Lobkowicz, která připojila tuto ves k panství Lobkowiczů v Nelahozevsi.

Polyxena z Lobkowicz (1566-1642) byla dcerou Vratislava z Pernštejna, mocného moravského šlechtice, jejímž prvním manželem byl Vilém z Rožmberka, též bohatý, významný a vlivný český šlechtic a po jeho smrti v r. 1603 Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz, vysoký úředník - nejvyšší kancléř království.

Podle zápisů z roku 1638 patřily v té době k panství Nelahozeves obce Podhořany, Lešany, Minice, Debrno, Libčice, Holubice, Kamenný Most, Slatina, Lobeček, Hostín, Dřínov, Odolená voda, Miřejovice, Strachov a Červená Lhota. Bylo při nich 6 dvorů, 4 vinice, 6 rybníků, cihelna, lom, zahrady a rovněž zámek, vltavský mlýn a pivovar. Všechny tyto vsi značně utrpěly během třicetileté války (1618-1648), především od Švédů v r. 1639 i později.

Třicetiletá válka byla vůbec pro zdejší kraj, stejně jako pro celou zem, katastrofou. V průběhu války drancovala zdejší vesnice jak vojska habsburská (Valdštejnova), tak i cizí, zejména vojska švédská a sasská. Mnohé obce byly zcela zpustošeny a opuštěny či vyvražděny. Většinou se sice později v původních lokalitách obnovily, ale až po dlouhé době.

Ves Hostín byla i s tvrzí pobořena a vypálena a bránící se obyvatelstvo povražděno. Po válce zbylo v 11 obcích v okolí Hostína jen 164 osob. Tvrz i dvůr v Hostíni zůstaly pusty až do r. 1658.

Historie od 19. století
V roce 1813, v době napoleonských válek v Evropě, postupovaly v této krajině směrem do Saska mnohé vojenské jednotky proti císaři Napoleonovi.

Podle kroniky Františka Tadry (1760-1840), kováře z Hostína a dalších zpráv, vedl přes Vltavu u Miřejovic dočasný most ze spojených lodí a u Ouholic další dřevěný most, po nichž 48 dní v červenci a srpnu 1813 pochodovaly "dvěma kalounama" od Chlumína k Budyni nad Ohří a na Velvary k Lounům pluky Rusů, Kalmyků, Tatarů a jiných vojsk.
Z hlediska správních pravomocí trvala působnost panství Nelahozeves až do revolučního roku 1848. Podle Františka Palackého a jeho díla "Popis království Českého" z roku 1848, byla obec Hostín uvedena jako součást panství Lobkowiczů v Nelahozevsi a kraje Rakovnického. Postavení obce zde bylo vyznačeno křížkem jako obec farní, podle úředních údajů z roku 1843 byl počet obyvatel 322 a počet domů 51.

Podle katastrální mapy Hostína z roku 1840 lze vyvodit, že rozvoj obce v předchozích dvou stoletích spočíval jen v obnově stavu obyvatelstva a budov po zpustošení a vypálení obce ve třicetileté válce.

Nově vznikla skupina pouze 13 domků se zahrádkami, nazývaná Bohdaneč. Podle kroniky Josefa Křikavy je dali postavit zřejmě majitelé velkostatku Hostín a panství Nelahozeves s tím, že uživatelé měli povinnost je splácet. Říkali: "snad Bůh dá!" Tak vznikl název "Bohdanč", "Bohdaneč".
Samotný velkostatek Hostín a beneficium - patronát ke kostelu zůstaly v majetku Lobkowiczů až do roku 1922, ale od r. 1842 byl hostínský dvůr propachtován Schusterům z Vojkovic. V roce 1922 v rámci pozemkové reformy byl majetek Lobkowiczů částečně rozparcelován a zbytkový statek včetně beneficia ke kostelu prodán Janu Vojtěchovi.

V roce 1853 bylo vyhlášeno nové uspořádání státní správy a ustavení okresů a krajů. Obec Hostín byla nejprve začleněna do Pražského kraje a okresu Velvary, později do okresu Slaný. Od roku 1913 byla obec Hostín součástí okresu Kralupy nad Vltavou a od roku 1965 okresu Mělník.

Hlavním zdrojem obživy místních obyvatel bylo vždy zemědělství, především pěstování ovoce a zeleniny a cukrovky, které má v tomto kraji bohatou tradici díky půdním a klimatickým podmínkám. V roce 1858 byla ve Vojkovicích založena konzervárna, která se stala jednak odbytištěm místních pěstitelů ovoce a zeleniny a jednak pracovní příležitostí pro občany Hostína.

Společenský život na konci 19. století a na počátku 20. století byl v obci rušný. Lidé se potřebovali scházet, poznávat se a sdělovat si noviny. V tu dobu vznikla řada spolků.

Patrně roku 1892 vznikl "Spolek pro vzdělání a podporu v Hostíni a okolí" jemuž se lidově říkalo "Dělnický spolek". Kromě dělnického spolku v obci působila také kampelička "Spořitelní a záložní spolek pro Hostín a okolí, s.r.o.

Tělovýchovná jednota Sokol Hostín byla založena roku 1905. Organizovala kromě tělovýchovných akcí, též činnost místního ochotnického divadla. Kolem roku 1920 vznikl v Hostíně fotbalový klub SK Hostín.

V této době se rozvíjel nejen společenský život v obci, ale také obec sama. V roce 1882 byla nákladem 15 tisíc zlatých postavena nová školní budova. Koncem roku 1900 dosáhla obec patrně nejvyšší stav počtu obyvatel - 464.

Podle kroniky Josefa Křikavy zde ve 2. polovině 19. století a v 1. polovině 20. století byly četné živnosti - 2 až 3 obchody s potravinami a smíšeným zbožím, 2 až 3 hostince, řezník, cukrář, pekař, 1 až 2 truhláři, kovář, obuvník, krejčí, holič.

Do života občanů rozvíjející se obce neblaze zasáhla první světová válka, která se v životě obyvatel obce projevila především odchodem mnoha mužů na frontu, ze které se mnozí již nevrátili a jiní se vrátili postiženi ze zranění z bojů. Jména těch občanů ze všech obcí farnosti, kteří padli na bojištích první světové války, jsou na památku a k jejich poctě zapsána na pomníku padlých v lipové aleji u hřbitova. Na vybudování pomníku se podílely obce zdejší farnosti - Hostín, Bukol, Dědibaby, Dřínov, Křivousy, Újezdec a Vojkovice.

Po první světové válce došlo k dalšímu rozmachu staveb domů v Hostíně, kdy do roku 1930 bylo postaveno 15 nových domů oproti roku 1900. Nové domky byly stavěny zejména na konci obce směrem k Chlumínu, ke Dřínovu a na Vojkovice.

Historie druhé poloviny 20. století
V padesátých a šedesátých letech 20. století počet obyvatel klesl téměř o sto na stav 339 obyvatel a v roce 1991 dokonce na 313 obyvatel. Příčinou tak velkého poklesu v počtu obyvatel byla hlavně změna zemědělského hospodaření. Dříve provozovalo zemědělskou činnost více obyvatel převážně samostatně jako chalupníci a sedláci. Po kolektivizaci zemědělství a zavedení nových strojních technologií, poklesl počet pracovníků v zemědělství a mnoho lidí odešlo do měst, kde bylo více pracovních příležitostí. 

V rámci politické centralizační linie byly také sloučeny okresy a obec Hostín se od roku 1965 stala součástí okresu Mělník s novým názvem Hostín u Vojkovic.

V další etapě slučování obcí do obcí střediskových byla obec Hostín u Vojkovic sloučena v roce 1968 do střediskové obce Vojkovice spolu s dalšími obcemi Bukol, Dědibaby a Křivousy, které měly nadále postavení osady.

Protože v této době docházelo k rozvoji především střediskové obce Vojkovice, přivítali po revoluci v r. 1989 občané obce Hostín možnost opět rozhodovat o svém osudu a tak došlo k 1. lednu 1991 ke znovu osamostatnění obce. Obec začala napravovat škody minulosti a budovat základní infrastrukturu a vybavenost.

V roce 1996 obec jako investor zajistila připojení na veřejný vodovod Mělník - Kladno, a to podle schváleného projektu a s využitím dotace. Byl zřízen primární rozvod po obci, v roce 1997 si občané zajistili přípojky do domů a provozoven.

Dále se v roce 1996 obec organizačně podílela na telefonizaci firmou Telecom. Celkem se připojilo 92 účastníků z řad občanů, podnikatelů, místních provozoven a veřejné hovorny.

Od školního roku 1997/1998 za přispění obce byl rozšířen provoz základní školy a školní jídelny o mateřskou školu a přeměněno ústřední vytápění na plynové.

S podporou referátu životního prostředí Okresního úřadu v Mělníce se realizují některé projekty na zlepšení ekologie na území obce. Provádí se čištění tůně od nánosů a bahna, průkles a průřez keřů a stromů na březích tůně. Bylo provedeno znalecké posouzení stavu lipové aleje včetně velmi staré chráněné lípy, vypracován projekt jejich revitalizace.

Obec zajišťuje a projednává projektovou a dodavatelskou přípravu plynofikace obce.

Společenské aktivity v minulosti
Obec v minulosti žila bohatým kulturním a společenským životem. V obci bylo mnoho aktivních spolků, sdružení a organizací, které měly velký vliv na život občanů.

Společenský život v obci se výrazně změnil ve druhé polovině 20. století, poněvadž se změnil i životní styl obyvatel. Zanikly spolky, místo tanečních zábav s živou kapelou nastoupily diskotéky s reprodukovanou hudbou.

Ochotnické divadlo
Tato kulturní činnost byla provozována v obci téměř půl století. Byla organizována v rámci Tělovýchovné jednoty Sokol Hostín. Zahájení činnosti ochotníků v Hostíně spadá do prvních roků 20. století. Bohužel archiv TJ Sokol se nezachoval, takže informace o ochotnickém divadle pochází pouze od pamětníků, kteří zde divadlo hráli a podle zápisů v některých zachovaných divadelních knížkách.

Dělnický spolek
Takový byl lidový název spolku, ale jeho oficiální název byl "Spolek pro vzdělání a podporu v Hostíni a okolí." Vznikl patrně roku 1892, čemu nasvědčuje údaj na dochované fotografii členů spolku, jako i porovnání s dobou vzniku obdobných spolků v blízkém okolí. Vzdělávací činnost spolku spočívala v založení a doplňování knihovny spolku a v půjčování knih členům i ostatním zájemcům. Podpůrná činnost dělnického spolku spočívala v účasti na pohřbech členů a v poskytování podpory rodině zemřelého člena spolku formou úhrady hudby na pohřbu.

Počet členů spolku ze všech obcí farnosti dosahoval až sto členů. Činnost dělnického spolku skončila v šedesátých letech minulého století.

Kampelička
Vedle dělnického spolku zde působila kampelička - oficiálně "Spořitelní a záložní spolek pro Hostín a okolí, s. r. o.", který spravoval vklady obyvatel obcí farnosti a poskytoval půjčky s nízkým úrokem.

Společenský život - pouť, posvícení, plesy
Významnou událostí v životě obce i okolí byla pouť, která se slavila v červnu, na svátek Božího těla. Obdobně se slavilo po svícení v září v neděli kolem svátku Marie, neboť zdejší kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie.

Tělovýchovná jednota Sokol Hostín
Tělovýchovná jednota Sokol Hostín byla založena roku 1905. Již od svého založení se Sokol Hostín účastnil všech sokolských sletů, tj. poprvé V. sletu v roce 1907 až po XI. slet v roce 1948, na které se pilně nacvičovalo v tělocvičně - sálu hostince.V mezidobí se členové Sokola věnovali pod vedením cvičitelů a cvičitelek gymnastice. Byla pořádána také veřejná vystoupení s ukázkami těchto cvičení. TJ Sokol podporoval také kulturní činnost v oblasti ochotnického divadla.

Poloha

přidat fotografie