Dolní Beřkovice (obec) [6017]

Obec zde stávala dávno v době pohanské, jak o tom svědčí bohaté archeologické nálezy, zvláště pak z poslední doby na místě rozšiřující se pískovny ve Vlíněvsi.

Poprvé se toto jméno připomíná v literatuře r. 1318, kdy zdejší statky vlastnil Jarosius de Byerzkowicz, z toho jména časem vzniklo slovo Beřkovice, tj. ves lidí Beřkových. Od r. 1785 se v literatuře uvádí přívlastek Dolnj ke jménu Beřkovice.

Pravděpodobně na místě dnešního zámku stávalo v dávné minulosti  dřevěnými hradbami opevněné hradiště, později proměněné na bytelnou tvrz obklopenou valem  s vodním příkopem.

Jeden z majitelů zdejšího panství Zikmund Belvic z Nostvic přestavěl kol r. l606 vodní tvrz na  pozdně renesanční zámek. Josef z Libkovic nechal r. 1853 dle plánů renomovaných vídeňských  architektů Stocha a  Ferstela ( mj.autorů vídeňské Opery) přestavět zámek, při čemž renesanční charakter stavby byl zachován, avšak fasáda, římsy a okna a ukončení rohových věží, které evokují bývalou tvrz, byly vytvarovány v tehdy módním  novogotickém stylu. Rozsáhlé podzemní sklepení a celé přízemí se vzácnou hřebínkovou gotickou klenbou zůstaly zachovány, tím i celý čtvercový půdorys zámku s uzavřeným nádvořím. Kolem zámeckých a hospodářských budov se rozkládá asi 5 ha veliký park, který vedle významné dendrologické hodnoty má i hodnotu krajinářskou, podle některých indicií  se na jeho tvářnosti v 19. stol. podílel i Václav Skalník, pozdější hlavní zahradník a na sklonku života starosta Mariánských Lázní.

Lobkovicové si na počátku 20. stol. pro své pohodlí vedle zámku postavili nádhernou dvoupatrovou vilu, kde poté přebývali a zámek pak jim sloužil jen k representaci a v době honů a podobných akcí.

V letech 1938-1960 zámek sloužil jako Měšťanská, resp. Základní škola, poté jako skladiště léčiv a po celou dobu zde bylo několik občanských bytů.

Po roce 1989 byl v restituci vrácen příslušníkům dolnobeřkovické větve Lobkoviců-Thurn-Taxisům, kteří ve spolupráci  s naším OÚ a Min. školství (dotace na opravu střechy a zámecké kaple po povodni) o celý areál, seč síly stačí, pečují. 

Půda je zde těžší, jílovitá a tak se zdejší zemědělci zabývali pěstováním obilí, řepy, brambor a chmele, na stráních  Vejciny pak  pěstováním vína. Pro blízkost Labe zde býval bohatý rybolov, lesy jsou na katastru osady Podvlčí, která léta k oběma obcím náleží.

Pro dostatek místního chmele zde Lobkovičtí postavili sladovnu a pivovar. V letech 1886- 7 bylo zde uvařeno na 5. 500 hl  desetistupňového piva , kapacita sklepních lednic byla na 3000 hl piva. Pivovar byl  asi zbytečně demolován v 50. letech min. století, zůstaly zde aspoň prostorné sklepy, které byly v minulosti  např. využívány k dozrávání banánů a jako sklady  ovoce.

 U Labe byl mlýn o třech složeních, který také čerpal labskou vodu do kašen v parku, do ovocné a zelinářské zahrady a zásoboval vodou zámek a pivovar. Při jeho demolici v 80. letech min. století byl aspoň ponechán nárožní pilíř se zajímavým vodočtem o minulých povodních.

V 19. stol. byly v obci dvě velké cihelny na výrobu cihel a tašek.

Významná byla Strojírna a slévárna ing. Císaře, založená roku 1864, známé byly její kovářské výhně v několika modifikacích.

V roce 1857 byl postaven cukrovar, v té době jeden z největších v Čechách, jeho kapacita byla v 90. letech 19. stol. až 7.000q řepy denně. V současné  době se již v cukrovaru nepracuje, postupně si zde různé firmy upravují  své výrobní prostory a tak je cukrovar využíván jinak.

V letech 1903- 7 byl  na Labi postaven jez se dvěma plavebními komorami, v 70. letech min. století byl významně modernizován.

Jedním z vrchních ředitelů velkostatku D. Beřkovice byl  v 19. stol. František Horský, který mj. zde zavedl „střídavé hospodářství na polích „ a pro lepší obdělávání půdy nechával k ruchadlu přidělat dva podrýváky- tyto dva jeho vynálezy se záhy rozšířovaly po celé zemi…

Knížecí vinohrady zde měly před více jak 100 lety rozlohu na 40 ha, v sezóně zde pracovalo na 200 dělníků, víno se ukládalo do velkých sklepních prostor na dnešním  „Vinařství“, kam se dalo vjet  i koňským povozem.

Dřevo z lesů se zpracovávalo na pile naproti cukrovaru.

Děti školou povinné navštěvovaly již před r. 1809  Obecnou školu ve Vliněvsi, až 2. 9. 1902 zde byla otevřena Obecná škola. Roku 1884 byla zde zřízena  zásluhou knížete Ferdinanda dvojtřídní „Škola dívčí“. Do Měšťanské školy chodili  nejdříve žáci  do Liběchova , poté do našeho zámku, od roku 1960 do nově postavené školy. V současné době byly obě školní budovy významně modernizovány. Děti na 1. st. ZŠ mají zde vedle moderních učeben vlastní tělocvičnu, venkovní tělocvičný areál, plně vybavenou Družinu mládeže a jídelnu. Žáci na  2. st. od 1. 9. t. r. již nebudou muset chodit přes silnici cvičit na sokolské hřiště, ale přímo u školy budou mít moderní tělovýchovný areál, nedávno vybudovaný za více jak  8 mil. Kč. Je zde dvojtřídní Mateřská škola, Školní jídelna vyvařuje nejen pro žáky, ale i pro důchodce.

Zvláště od počátku 90. let min. století se vybavenost našich obcí výrazně zlepšila. Obec má vodovod, kanalizaci, plyn, telefon a možnost připojení na internet. Vedlejší ulice byly vyasfaltovány, byly vybudovány chodníky se zámkovou dlažbou, některé domy mají vchody a vjezdy vydlážděny.OÚ napomáhá při údržbě zámeckého parku, byly zde zabudovány lavičky,upraveny pěšinky a v současné době se zde buduje již druhé hřiště. Koncem r. 2006 bude otevřen Společenský dům na návsi, kde vedle velkého spol. sálu se zázemím bude i moderní pohostinství, internet, kavárna a další spol. prostory. Tělovýchovná  oraganizace Slavoj a Sokol pečují o moderní tělovýchovný areál s hřištěm na fotbal, s tréninkovým hřištěm, multifunkční plochou, třemi tenisovými kurty, parkovištěm  a občerstvením. Připravuje se úprava Mírového náměstí. Byly opraveny drobné sakrární stavby. Pro nové stavebníky OÚ včas připravuje zasíťované pozemky.

Obrovské škody zde napáchala velká povodeň v roce 2002, ale ty byly již z velké části odstraněny a v modernizaci obce se dále pokračuje.

Poloha

přidat fotografie