Žerotín (obec) [6008]

Jméno hradu a obce Žerotína se v nejstarších pramenech uvádí jako Žirotín. Do roku 1400 se oba termíny uvádějí střídavě. Od konce 16. stol. Převládl název Žerotín. Nejstarší zpráva o vsi pochází z r. 1250, kdy zde seděl Ratiboř ze Žerotína. Ačkoli o vzniku hradu Žerotína nejsou žádné zprávy, je možné klást jeho založení mezi 1. 1250-1290, do doby Habarta ze Žerotína, otec Plichty ze Žerotína, známého z Dalimilovy kroniky. Tento Habart byl zakladatelem městečka Panenského Týnce, nazávaného do 16. stol. Také Žirotský Týnec. Bylo to jakési odškodnění za to, že král odňal asi Habartovu otci Janovi Louny, které pak povýšil na město. Habartovi synové Jaroslav a Plichta bojovali po boku řádu německých rytířů v Prusku a Plichta ještě s Janem Lucemburským v r. 1322 v bitvě u Mühldorfu, kde padl. Plichta, Jaroslav a Habart založily před r. 1321 v Penenském Týnci klášter klarisek. Jejich potomci drželi hrad Žerotín s městečkem Panenským Týncem až do r. 1462. Jaroslav a Plichta za Žerotína stranili v husitské době císaři Zikmundovi a s Lounskými měli dlouholeté spory. Ve válkách husitských drželi polovinu Žerotína Házmburkové, z nichž Jan se stal v době poděbradské majitelem celého hradu. Na počátku 16. století držel hrad Čeněk Míčan z Klinštejna, po něm Petr Chotek z Vojnína. Sňatkem jej získal Jindřich Brozanský z Vřesovic, do něhož jej r. 1583 koupili bratři Jindřich a Bedřich Doupovcové z Doupova. Bedřichův syn Vilém Vojtěch se zúčastnil stavovského povstání v 1. 1618 až 1620. Byl přítomen vyhození královských místodržících z oken Pražského hradu a zajetí písaře Fabia Pozona v kapucínském klášteře. Jako komisař sloužil ve stavovském vojsku. Po smrti v r. 1621. byl odsouzen královskou konfiskační komisí ke ztrátě třetiny majetku, do nichž byl zahrnut dvůr Žerotín s hradem a vesnicí. V r. 1623 je koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Poněvadž hrad ležel při zemské silnici, velmi utrpěl za třicetileté války zejména při švédském vpádu v r. 1639, kdy Švédové demolovali hrad v Žerotíně a zničili klášter v Panenském Týnci. Když v r. 1673 koupil Žerotín s příslušenstvím Ferdinand Popel z Lobkovic, byl hrad již tak zpustlý, že jej nebylo možno obývat. V r. 1678 koupil starý hrad Gundakar z Ditrichštejna a připojil jej i s dvorem k panství budyňskému. Část hradních staveb postupně rozebrali místní obyvatelé, část se zřítila sama. Popis Žerotína z r. 1859 uvádí, že hrad byl obehnán dvojím dosud patrným valem. Na vnitřním valu zřídili Ditrichštejnové v r. 1857 sušárnu švestek. Hradní valy a rozvaliny byly posázeny ořechy a třešněmi. Hrad býval podlouhlý, 34 kroků široký a 48 kroků dlouhý. Zůstaly z něho dvě vysoké zdi, pozůstatek někdejších věží, v jejichž hořejší části bylo vidět díry po koulích, známky násilného dobývání. Mezi oběma věžemi k západní straně byl prostorný, dobře zachovalý sklep, který byl tehdy /1859/ pronajat. Od sklepa vlevo byla nová zeď, zazděný vchod do druhého sklepa, z něhož vedl dvojí průchod, jeden pod dvůr k východu, druhý do lesa. Dnes se z hradu Žerotína zachoval jen kus zdiva, asi z hradního paláce, trčící z rozvalin nad vsí jako komín. Na zbytcích omítky se ještě rýsuje psaníčkové sgrafito užívané v tomto kraji v druhé polovině 16. století. To může být dokladem, že buď Jindřich Brozanský z Vřesovic anebo Doupovcové dali v druhé polovině 16. století původní hrad přestavět. U zřícenin hradu jsou doposud znatelné příkopy a areál hradních staveb.