Žatec (město) [6006]

Úrodné a klimaticky poměrně příhodné území Žatecké tabule přilákalo první obyvatele již v době kamenné. Bohaté archeologické nálezy, dokumentované v žateckém Regionálním muzeu, dokládají v blízkém okolí města osídlení různých kultur doby kamenné, bronzové i železné.

Úrodná oblast Žatecka také po několik století hostila keltské kmeny (od počátku 4. století až do 1. století př. K.). Tlak germánských kmenů a následný odchod Keltů přinesl oblasti úpadek ve všech oblastech. Tomuto období dějin Žatecka je věnována rozsáhlá expozice žateckého muzea. Návštěvníkům města se zde dostane odborného výkladu. Žatečtí archeologové se totiž hlavní měrou podílejí na výzkumech v této oblasti. Významnými archeologickými nalezišti jsou vedle samotného Žatce především lokality Soběsuky, Holedeč, Březno u Loun, Rybňany, Staňkovice a další.

Úrodné roviny a ploché údolí Ohře se strmými srázy pokrytými lužními pralesy, poskytujícími dostatek stavebního materiálu a bohatství zvěře, mělké meandry řeky bohaté rybami a nabízející přirozenou dopravní cestu, především však úrodná půda v chráněných údolích, to vše nemohlo ujít pozornosti slovanských kmenů, které v polovině 6. století našeho letopočtu přicházejí na naše území. Údolím řeky Ohře navíc v této době procházejí významné a již tradiční obchodní stezky. Slovanští zemědělci poměrně rychle rozšiřují odlesněná území. Výhody Žatecka však zároveň byly i nevýhodami této oblasti. Především v pozdější době prošlo údolím Ohře mnoho armád, celá oblast byla častým cílem drancování a loupení.

V průběhu pronikání Slovanů do Čech se na Žatecku usídlil kmen Lučanů. Jeho kmenové území sahalo od Mže na jihu až po Labe na severu. Přirozeným centrem byla oblast ve středním Poohří nazývaná Lúka. Ještě v nedávné době se tradovalo, že ústředním sídlištěm Lučanů byl Žatec. Takové hradiště na místě dnešního města však není historicky ani archeologicky doloženo. Proti tomu na hradišti Výrov poblíž Žatce na nejsevernějších výběžcích Džbánu či na vrchu Rubín u Podbořan jsou doloženy nálezy již z rozhraní 8. a 9. století, tedy minimálně o sto let časnější než ze Žatce. Je pravděpodobné, že alespoň významným centrem Lučanů byl právě Rubín, který v 7. až 9. století svým významem přesahoval rámec středního Poohří.

V historických pramenech se jméno Žatce uvádí poprvé v kronice Thietmara Meserburského v r. 1004. Další písemné zprávy z 11. - 13. století představují Žatec jako významné správní a církevní středisko. Vznik feudálního města je završen listinou z r. 1265, kterou král Přemysl Otakar II. uděluje Žatci důležitá privilegia. Zdrojem prosperity města byla zejména řemesla, zemědělství a obchod. Později se Žatec prosadil jako centrum známé chmelařské oblasti. Zanedbatelná není ani kulturní historie města - zejména jeho Latinská škola. Kolem r. 1400 zde jako rektor působil Jan ze Žatce, autor literárního německého díla "Oráč z Čech". Pod jeho vedením se žatecká městská škola stala jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších v Čechách. V 15. století patřil Žatec k oporám husitského hnutí. V roce 1421 byla pod hradbami města poražena vojska II. křížové výpravy. V 16. století se Žatec řadil k nejlidnatějším městům Čech. Jeho nejstarší podoba je zachycena na vedutě kreslíře Jana Willenberga z r. 1602. Důsledkem třicetileté války byl nejen hospodářský pokles ale i odchod mnoha obyvatel Žatce do emigrace. Mění se náboženský a národnostní ráz města. Přesto zůstal Žatec střediskem kraje až do r. 1850, poté byl sídlem okresního hejtmanství. Historický střed města, který byl v r. 1961 vyhlášen městskou památkovou rezervací, je souborem významných staveb a architektonických slohů od doby románské po secesi.

Poloha

přidat fotografie