Vrutice (obec) [5934]

Je poprvé doložena v roce 1088 jako majetek Vyšehradské kapituly. Podle výkladu vzniku, původních významů a změn názvů obcí, kterou vydali Dr. Antonín Profous a Dr. Jan Svoboda v roce 1957, je název obce odvozen od jmenného tvaru "vruta", což znamenalo prudká voda, vření, obecně: pramen který vře. Pramen se nalézá ve středu návsi u kaple.

Vrutice byla vždy zemědělskou obcí, která leží asi 14 km východně od Litoměřic. Katastrální území je 399 ha. Náves je průjezdná, ulicovitého typu s kaplí sv. Antonína Paduánského, z roku 1766 v pozdně barokním slohu.

Domy pocházejí většinou z 19. století, zděné, patrové z opukových kvádříků s empírovanými prvky, pilastry a lizénovými rámy. Do dvorů jsou často dřevěná vrata s tzv. sluncovým motivem. Nejstarším domem je lidová stavba č.p. 24 z roku 1802. Na původních sluncových vratech je letopočet 1867. Dům je roubený, patrový s pavlačí. Je zapsán jako kulturní památka ČR pod č. 2458. V současné době je majiteli velmi citlivě opravován za dozoru Památkového ústavu v Ústí n.L. a referátu kultury OkÚ Litoměřice.

Ve východní části vsi stojí bývalý formanský zájezdní hostinec z roku 1869. Je postaven v pozdně empírovém slohu, který byl zachován i při opravě venkovních fasád v roce 1997.

V současné době je v přízemí Vrutický hostinec. V prvním patře je kinosál a taneční sál s bufetem a šatnou.

Za zmínku stojí i socha sv. Floriána v areálu vodárenského muzea. V roce 1994 byla za finanční pomoci OkÚ opravena. Je zapsána jako kulturní památka ČR pod č. 11292.

V západním okraji vsi stojí zatím poškozená a neupravená tzv. Boží muka, asi z 19. století v pseudorenezančním slohu.

V roce 1875 byla zahájena stavba školy. Byla dokončena po sedmi letech, to znamená v roce 1882. Je pro nás dnes zajímavé, že jí po otevření navštěvovalo 69 dětí z Vrutice a Svářenic. Předtím patřila Vrutice školou i farou do Hrušovan, kam vedla dnes již neexistující cesta, právě kolem již dříve zmíněných Božích muk. Škola jako taková sloužila svému účelu až do roku 1979, kdy byla zrušena a děti školního věku navštěvují školu v Polepech. Posledním ředitelem školy byl pan Milan Rambousek, který také pořídil ručně psaný výtah z česky vedené školní kroniky, jejíž originál, vedený od roku 1945 je uložen v Okresním archivu v Lovosicích. Tam je také originál původní, německy psané kroniky školy, která byla vedena až do roku 1935. Poslední učitelkou na vrutické škole byla paní Alena Rabochová.

Dle opisu listiny z kaple při opravě v roce 1964, kterou sepsal v roce 1903 tehdejší řídící učitel pan A.V. Riegl, měla Vrutice v té době 68 obytných domů s 357 obyvateli. Nejvíce obyvatel bylo v roce 1910 a to 410 trvale hlášených.

V tomto dokumentu je psáno o tom, že kaple ve Vrutici byla postavena v roce 1766 na lobkovických pozemcích. Je zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. V obci Vrutice bývaly slavné " Antonínské poutě". V roce 1848 kaple vyhořela a žár byl tak velký, že se roztavily i zvony. V roce 1854 byla kaple zrenovonána. Zastřešena byla v roce 1903. Při požáru shořely historické dokumenty z dřívějších let, takže tato zpráva z roku 1903 je asi jediná. Dále se v ní píše, že v roce 1848-1849 byla ve vsi zrušena robota.

Dne 27. dubna 1847 shořelo v noci 5 obytných budov, 6 stájí a další požár byl o rok později 4. května 1848, kdy shořelo 20 obytných budov, 9 stájí, požární zbrojnice a kaple. 10. června 1860 zničilo úrodu velké povětří, byly zničeny obilniny, vinice a chmelnice. Další velká katastrofa postihla obec v pátek 12. července 1899, kdy velké povětří, které počalo mezi 19,00 a 20,00 hodinou poškodilo některé budovy v obci, ale hlavně chmelnice.

Jak píše pamětník pan A.V.Riegl, povětří bylo tak velké, že osobní vlak na trati Děčín - Mělník, musel čekat až do půlnoci na trati, která byla neschopna provozu. Celkové škody byly tenkrát vyčísleny na 225 819,- korun. V roce 1896 byl založen požární sbor. Měl celkem 45 aktivních členů.

Dále je v listině uvedeno, že v roce 1901 bylo Okresním hejtmanstvím v Litoměřicích rozhodnuto, že bude pro město Litoměřice postavena ve Vrutici vodárna. Stavba trvala 3 roky a byla dokončena 3. května 1903. Dobová fotografie "Vrutické vodárny císaře Františka Josefa", jak se v tehdejší době jmenovala je uložena v Okresním muzeu Litoměřice. Tyto údaje byly čerpány z listiny, která je datována dnem 12. června 1903.

Podobná listina, snad s dobovými penězi a novinami byla do kříže vrutické kapličky uložena při její opravě v roce 1964. Kroniku obce se nepodařilo nalézt a také chybí zvon z kaple, který se ztratil zřejmě při opravě střech kaple v roce 1964.

Za druhé světové války byla obec Vrutice svojí polohou zařazena do tzv. Sudet, takže došlo k vystěhování českého obyvatelstva. Teprve po skončení druhé světové války se obec jako pohraničí znovu osídlovala. Po roce 1950 bylo ve Vrutici na několik pokusů založeno JZD. Po počátečních potížích začalo prosperovat. V roce 1966 došlo
ke sloučení s bývalým JZD Svářenice. Tato obě sloučená družstva se v roce 1975 integrovala s družstvem JZD Přátelství se sídlem v Hoštce. Toto původní družstvo se po roce 1990 přetransformovalo na ZOD Hoštka , které hospodaří na většině pozemků dodnes.

Od roku 1945 byla obec direktivně přičleněna k Polepům. Po "sametové rovoluci" v roce 1989 došlo na popud občanů Vrutice a Svářenic k oddělení od tehdejšího MNV Polepy.