Straškov-Vodochody (obec) [5916]

Vodochody jako obec jsou historicky doloženy již v roce 999, kdy darovací smlouvou Boleslav II při založení kláštera Ostrovského daroval mu rozsáhlou krajinu s vesnicemi, lesy i lidem poddaným a jmenovitě uvedl Vodochody, Zaječí, Blažín a další. Tuto nadaci potvrdil i Boleslav III a tím je prokázáno,že tato obec je starší než tisíc let. Obec Straškov nemá tak jasně doloženou tisíciletou historii, ale lze předpokládat, že je jako Vodochody jednou z nejstarších obcí. Díky farnosti a od roku 1865 i zřízení školy, byl Straškov přirozeným centrem pro sousední obce.
1.ledna 1950 bylo vyhlášeno sloučení obcí Straškov a Vodochody. Naštěstí nebyl přijat komunisty navrhovaný název obce Švermov, ale název obou obcí "Straškov - Vodochody".


Historie Vodochod dle pana řídícího Josefa Krotila
Jižně od Roudnice, v těsném sousedství s obcí Straškovem, ve výši 211 m nad mořem rozkládá se ves Vodochody. Jindy nazývána také Vodochoty, ba i Vodolka. Nevíme, zda jméno Vodochody je původní, ale v 10. století se již vyskytuje. Nad obcí směrem k Ledčicům zvedá se mírná náhorní rovina, obsahující pod mocnou vrstvou diluvialního písku a štěrku opukové skály. Lid rozeznává několik druhů opuky podle tvrdosti a podle barvy: loupák, drňák, bělka, bělouš, křidlák, modrák, mydlák, kvarc, mastnice, jílka a.j. O povaze opuky rozhodují přimíšeniny: hlína, vápenec, křemen. Geolog Zahálka rozdělil opuku našich krajin v 10 pásem. Vodochody dle něho leží na spodní vrstvě 5. pásma, které je bohaté na vodu. Z tohoto pásma prýští se potok Čepel, dříve jmenovaný Cipla /dnes na některých mapách Cipelka/ a jeho přítoky od vily "Mařenky" a od Mnetěše. Hlavní pramen Ciply je v severovýchodním cípu obce, tvoře tam velkou vyzděnou studánku. Pověst vypráví, že v studánce na prameni je mohutný balvan. Kdyby se kámen nějakým způsobem uvolnil, vyvalilo by se tolik vody, že by zaplavila celou krajinu. Obyvatelé tvrdí, že za starších dob hrnuly se obcí v době dešťů nebo tání spousty vod. A od tohoto prý má obec své jméno - voda chodí - Vodochody. Těžko se dá tento výklad uhájiti, jisto však je, že jméno jest od slova "voda" utvořeno. Potok nazýván prostě "Voda" , později "Cipla", což znamená tolik, co tepna, žíla. Dosud se zachovalo pojmenování polí "V ziply". Též nazýván potok jménem "Řipel", ˇ"Řipský potok". Nejrozšířenější označení potoku je Čepel, což vzniklo z německého Zipiel /z se čte jako c/, kteréžto pojmenování utvořeno ze staročeského "Cipla".
Vodochody mají 94 čísla s 546 obyvateli podle sčítání z roku 1921. Během posledních 5ti let hojně čísel přibylo. V roce 1910 měly 72 čísla s 390 obyvateli, v r.1900 bylo 70 čísel se 376 obyv. a v r.1890 bylo 67 čísel s 402 obyvateli.
V roce 1837 žilo ve Vodochodech 319 obyvatel. Patrno, že od roku 1837 do 1910 přibylo 67 obyvatelů a od 1910 do 1921 přibylo 156 obyvatel. Z obce vede silnice do Straškova a do Loucké z roku 1886, silnice k nádraží je z roku 1903.
V obci je dvůr panství roudnického, 2 obchody, 2 hostince, 2 koláři, kovář, truhlář, košíkář. Obyvatelstvo živí se většinou prací zemědělskou, z části tovární. Sbor dobrovolných hasičů založen v roce 1904, čítá 27 členů činných, 26 přispívajících a 15 dorostenců. Za dobu trvání sboru bylo v obci 20 požárů. Vzdělávací a dramatický spolek "Havlíček" založen roku 1926 po rozejití se spolku "Podřip". Čítá 54 členy. V obci jsou dvě hospodářská družstva. Katastr obce měří 415 ha, z nichž 402 ha jsou půda plodná, ostatek neplodná /cesty, zastavené plochy/. Ve středu obce jsou dva rybníčky, větší byl v roce 1926 upraven.
Světová válka neušetřila ani Vodochod. Při první výzvě narukovali 24 muži, kterýžto počet během války se zvýšil na 84. První raněný byl občan Fr. Kubát /29.8.1914/, prvý mrtvý A. Mihula. Řada mrtvých rozšířena na 12. Na stálou paměť nevinných obětí postavili občané za 13 000 Kč pomník padlým. Dne 1. srpna 1926 byl slavnostně odhalen. Invalidů /válkou k práci nezpůsobilých neb méně způsobilých/ vrátilo se 7. Samostatnosti naší pomohlo dobývati 5 legionářů. Dne 28. října 1918 ve 3 hodiny odpoledne přijel z Vraňan na nádraží Straškov-Vodochody ověnčený vlak, s ním vnikla do Vodochod zpráva o naší samostatnosti. Hasiči, sokolové, italští zajatci uspořádali ve Vodochodech a Straškově mohutný průvod s hudbou.
Vodochody daroval Boleslav II. roku 999 klášteru Ostrovskému Ve 12. a 14. století připomínají se Vodochody jako panství biskupa pražského. V roce 1294 koupil je biskup Tobiáš, sezením v Roudnici , od řádu Templářského a přivtělil je k Roudnici. Jako všechny obce, tak i Vodochody byly rozděleny na více částí, patřících různým "vrchnostem". Ve 13. století připomínají se vladykové z Vodochod. Začátkem 14. století byl majitelem Jakub ze Žižic. Ten měl tři syny a jednu dceru, jímž majetek odkázal. Synové sluli: Jan z Ledčic, Náček ze Straškova a Ješek z Vražkova. Dcera měla za manžela Hostíka z Vodochod, komorníka pražského biskupa Jana IV.. Ti prodali dědinu, mající asi 7 lánů, za 81 hřivnu pražských grošů klášteru p. Marie v Roudnici. Tehdy platili /vrchnosti/: Petr 50 grošů a 3 kuřata, Jan 1 hřivnu, Vaněk 1 hřivnu, Štěpán tři čtvrti hřivny, Hoštek 76 grošů ,10 kuřat a sklízí 32 mandele, Mikuláš 76 grošů, 10 kuřat a sklízí 32 mandele, Vítek 20 grošů a 16 mandel, Petr 20 grošů. Tito poddaní platili celkem 7 kop a 2 groše platu a odváděli za 6 hřiven 38 grošů v dávkách naturálních /přírodních/. Komoře královské platil klášter r.1367 z Vodochod 1 hřivnu a 1 1/2 čtvrti daně. /Hřivna, později zvaná kopa, měla 60 grošů a dělila se na čtyři čtvrti, groš měl 12 denárů/.
Kolem roku 1570 byl majitelem Jaroslav Beřkovský z Benze a na Vodochodech. V r.1577 patřily Vodochody Vilému z Rozenberka, jako část panství roudnického.
V roce 1619 stěžují si občané z Vodochody, že hejtman pro náboženství je sužuje, což prý je zjevně proti Majestátu Rudolfa /vydaném 1609/. Občané z Vodochody byli náboženství českobratrského. Stížnost ke komisařům roudnického panství obsahovala: "Pro náboženství nás sužuje a k němu mocně nutí, do Račiněvsi kněze pod jednou /katolického/ dal, což nebývalo. To čelí proti majestátu .." Musíme na zně posílati, čehož jakživo nebylo, před lety, když jsme posílali, tedy se platilo. Nyní však hejtman dosti skromně a posledně vůbec neplatil ... Jestliže kdo z nás sousedům zemře, statků našich po nás pozůstalých mocně se ujímá, polovici sobě bere a druhou polovici manželky naše od něho kupovati musejí... Biřice pro nás posílá a do vězení dává ... Bije, vězením po šesti až deseti nedělích stěžuje ... Kdy sobě zamyslí, biřice pro nás posílá, do řemení vázat dá a jako zločince voziti dopouští".
Též si stěžují na nucené odebírání piva: ".... když toho řídkého piva nebéřeme, tu pro nás biřice posílá a nás do vězení dává, až zaplatíme".
Tuto supliku psal občan Václav Byšický z Břízy.
V téže době patřil díl ve Vodochodech Alžbětě Zapské ze Šlivic. Roku 1619 koupil je Bohuchval Valkoun z Adlaru, poněvadž Alžběta Zapská byla zapletena ve vzpouru proti Ferdinandu II., Valkoun z Adlaru prodal Vodochody klášteru Maří Magdaleny na Újezdě a ten postoupil zboží toto Václavu Eugenovi z Lobkovic.
Dle vypravování býval prý "V dílcích" za paloukem, kde se říká "Obora", dvůr. Od Rousů přes Kubšovic k Jindřichovic vedla prý podzemní chodba.
Jako všude i na katastru Vodochodském zachovala se některá pojmenování, jako : Dvojí hona, Čtvery hona, Velký žlab, Malý žlab, Velký a malý klín, Na višňovce, U cihelny, U trní, Ve voboře, Úmrtčí cesta atd. /Hon byl míra 125 kroků/.
V roce 1834 byl rychtářem ve Vodochodech Jan Krejza. Z toho roku zachovala se jména sousedů: Ant. Procházka, Matěj Jiránek, František Vykuka, Václav Pšenička, Václav Materna.
Z Vodochod chodí děti do Straškova do školy, která byla vystavěna r. 1865. Dříve docházely do Račiněvsi, kde jest pošta pro Vodochody. Z nádraží Straškov-Vodochody mohou občané pohodlně na Vraňany, Zlonice, Libochovice a Roudnici. Straškov a Vodochody mají mnoho společných zájmů. Cizinec těžko by určil hranice mezi nimi.

Autor tohoto článku o Vodochodech pan Josef Krotil, řídící učitel straškovské školy, od r.1925 až do r. 1938, je dobře znám nám všem starším spoluobčanům. Byl totiž většinou našim prvým, laskavým učitelem v první třídě. Byl též vzdělavatelem Sokolské jednoty ve Straškově a při všech oslavách tehdy běžných byl vždy hlavním řečníkem.
Byl vysoké postavy s pěkným bříškem a působil velmi majestátně. Bydlel se svou rodinou v budově staré školy až do svého odchodu do důchodu. Pak se odstěhoval ke své dceři Lance do Turnova, kde rovněž zemřel.
Tolik úvodem a k tomu jen snad připomenutí, že díky jemu můžeme dnes našim čtenářům přiblížit historii Vodochod a splnit tak naléhavé přání našich čtenářů z Vodochod.