Lovosice (město) [5888]

Lovosice se v archivních dokumentech poprvé uvádějí 12. dubna 1143 jako ves patřící strahovskému klášteru. Toho dne ji věnoval kníže Vladislav II. spolu s obcí Žernoseky strahovským premonstrátům, které povolal ze Steinfeldu. Poté se vystřídala na Lovosicích řada majitelů, mezi nimiž můžeme jmenovat např. rod Valdštejnů, který byl pro Lovosice velice významný. Dvorní komoří císaře Rudolfa II. Adam z Valdštejna požádal 22. června 1600 o povýšení Lovosic na město a jeho žádosti bylo již 4. července 1600 vyhověno. Majestát je psaný česky a opis originálu je uložen v Okresním archivu v Litoměřicích. Lovosice měly tehdy 500-700 obyvatel. Protože Lovosice leží na cestě z Drážďan do Prahy, utrpěly všemi válkami, které se tímto směrem přehnaly. Válkou třicetiletou, sedmiletou, ve válkách napoleonských i za války prusko-rakouské v roce 1866. Významnou bitvou, která byla počátkem války sedmileté, je bitva u Lovosic v roce 1756. Rakušané v počtu 30 tisíc mužů byli poraženi pruským vojskem. V bitvě padl i generál Radicatti, který byl pochován v litoměřické katedrále. Vdova po něm nechala v Lovosicích k poctě svého padlého manžela na místě bojiště postavit kapličku Panny Marie Einsiedelské. Na území města byl v r. 1768 postaven také na paměť pobytu císaře Josefa II., který si na tomto místě prohlédl bojiště, pamětní sloup. Ten byl v roce 1995 restaurován. Původně české Lovosice se začaly po Bílé hoře poněmčovat. Velkého rozmachu dosáhlo město v 19. století, ačkoliv začátek století nebyl příliš šťastný. V roce 1809 lehlo prakticky celé město včetně zámku popelem, ale brzy se vzpamatovalo. Zásluhou nového majitele města Jana Schwarzenberga byly poměrně brzy obnoveny nejen zámek, ale i soukromé domy a hospodářské objekty. V letech 1817 - 21 byla vystavěna nová silnice Terezín - Lovosice - Teplice, postaven první tovární objekt a to parní mlýn (1844) a v roce 1850 byl zahájen provoz na železniční trati Praha - Lovosice. Značný význam měl i lovosický přístav. V roce 1849 se Lovosice staly okresním soudním městem (byly jím až do 1.7.1960). Svobodná obec Lovosice, ne již poddanské město, byla kostituována v r. 1850. Rozvoj města rychle pokračoval. V r. 1854 založil podnikatel Augustin Tschinkel továrnu na cikorku (dnešní DELI) a Schwarnzenbergové založili cukrovar a pivovar. Dále se rozšiřovalo dopravní spojení. Došlo i k nárůstu počtu obyvatel. Předností Lovosic je umístění města na důležitých dopravních tepnách, ve splavné části řeky a směrem do vnitrozemí je velký rovinatý terén. Železnice spojila Lovosice s Prahou a Německem již v roce 1850 a do konce 19. století se z Lovosic stal významný železniční uzel šesti dopravních směrů. Protože hlavní železniční trať a řeka omezovaly výstavbu města do šířky, stavělo se hlavně podél silnice. Z této doby zřejmě pochází srovnání "dlouhý jako Lovosice". V současné době mají Lovosice asi deset tisíc obyvatel. Umístění města dávalo dobré předpoklady pro rozvinutí obchodu a průmyslu. Prvními průmyslovými objekty v Lovosicích byly v 19. století pivovar, cihelny, parní mlýn, továrna na cikorku, cukrovar, v nedalekých Čížkovicích vápenka a cementárna. Chemický průmysl datuje v Lovosicích existenci od roku 1900, kdy T. Gröger založil v polích směrem k Terezínu dílnu na chemické výrobky (mazadla, čištěné oleje, umělé pryskyřice). V roce 1903 začal A. Schram hned vedle Grögerových dílen stavět továrnu na umělá hnojiva a kyselinu sírovou a v roce 1921 vznikl závod na umělé hedvábí - viskózové vlákno. Sloučením Grögerovy a Schramovy továrny vznikla v roce 1951 Továrna na strojená hnojiva, závod na umělé hedvábí byl od roku 1952 budován po názvem České hedvábí Lovosice. V roce 1958 byly lovosické chemické továrny sloučeny v jediný kombinát pod názvem Severočeské chemické závody Lovosice (SCHZ). Základem širokého výrobního programu byla výroba kyseliny dusičné a sírové, ledku amonného s vápencem (LAV), superfosfátu, NPK hnojiva vymrazovacím způsobem (patent SCHZ), viskózy a kordového vlákna, aj. V 70. a 80. letech dochází k postupným změnám ve výrobním programu – byla např. zrušena výroba kyseliny sírové a superfosfátu, zahájena výroba kapalných hnojiv. V roce 1958 byly lovosické chemické továrny sloučeny v jediný celek pod názvem Severočeské chemické závody. Zásadní majetkoprávní a výrobní změny se uskutečnily v 90. letech. V roce 1993 se právním nástupcem SCHZ stala Lovochemie, akciová společnost, dnes největší výrobce průmyslových hnojiv v České republice. Byla zahájena výroba ledku amonného s vápencem v nové moderní výrobní jednotce, výroba širokého sortimentu jedno a vícesložkových tuhých a kapalných hnojiv a dalších nových produktů. Novým majitelem výroby viskózy a kordového hedvábí se stala firma Glanzstoff-Bohemia s.r.o. V období 2. světové války byly Lovosice zahrnuty do posledního okupačního pásma Část českého obyvatelstva odešla do vnitrozemí a v Lovosicích zůstalo asi jen 600 Čechů. Na sklonku války došlo ve městě k tragické události. Z projíždějícího německého pancéřového vlaku bylo 8. května 1945 zastřeleno 8 občanů, kteří pod dojmem zprávy, že od Teplic se blíží ruské tanky, vyběhli ze schůze revolučního Národního výboru (jeho předsedou byl pan Rudolf Kaftan) a šli je vítat. Dne 28. října 1945 byla těmto padlým odhalena pamětní deska na budově Olejny (nyní ANIVEG).

Poloha

přidat fotografie