Střížovice (obec) [5580]

Obec Střížovice se rozkládámezi malebnými rybníky Hejtmanem, Střížovickým a Ratmírovským, obklopena lesy České Kanady. Nadmořská výška středu obce je 532 m, nejvyšším místem jsou Vrchy s 597 m.n.m. Rozloha katastrálního území  je 1235 ha. Obcí protéká Hamerský potok pramenící pod nejvyšší horou Českomoravské vrchoviny Javořicí.
Místní zastávka úzkokolejné dráhy z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice je zajímavá vodním jeřábem pro zbrojení parní lokomotivy.
V okolí obce vede několik cyklotras, které krásou okolní přírody uspokojí nejen sportovní nadšence, ale vnesou i tolik potřebný klid do duší návštěvníků.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z r. 1381, kdy Otto, řečený Kadolt, měšťan hradecký, postoupil dědičné držení půl vesnice Střížovice a celou ves Lomy Niklinovi (Niklasovi) též řečenému Kadoltovi a jeho dědicům. Niklín pak r. 1385 postoupil tuto polovici osady Střížovic Heřmanovi z Hradce, vymíniv si držení polovice potoka. V té době zde byly zřízeny rychty: kunžacká, do níž patřily osady Střížovice, Mosty, Suchdol, Lomy, Budkov a strmilovská s osadami Leština, Vlčice, Bořetín, Bolíkov. 

Okolí Strmilova a Kunžaku patřilo pánům hradeckým od nepaměti a dlouho počítáno k Moravě, ještě v XVI. století pod správou úředníků telečských (v urbáři telečském rok 1561-1577 přichází Střížovice, Budkov a při něm sídlo Rozkoš). U Rozkoše byl dvůr a mlýn na 4 kola. Kdy sobě páni tvrz tuto postavili není známo, snad se to stalo Adamem z Hradce kolem r. 1530. Jeho mladší syn Zachariáš obdržel již tvrz Rozkoš s dvorem poplužným, mlýnem náchlebním, rybníkem, městečka Kunžak a Strmilov a vesnice některé na svůj díl k panství Teleckému. Statek rozkošský odkázal dotyčný pán (zemřel r. 1589) bratrovci svému Adamovi z Hradce. Po vymření pánů z Hradce zdědil r. 1604 Střížovice Slavata, při dělení dědictví Slavatovského připadl Kunžak a Střížovice Lichtensteinovi v Telči. Kolem r. 1680 získaly Střížovice vlastní erb a to hradeckou kotvu. Od 27.7.-25.8. 1683 byla nařízena daň proti Turkům z obdělané půdy na panství hradeckém a byla svolána zemská hotovost proti nepříteli na pomoc obležené Vídni. Střížovice přispěly částkou 12 zlatých. Již počátkem XVII. století čítala osada Střížovice 15 gruntů a 3 chalupy, které byly povinny robotou. Lichtensteinové, později Podstatzký-Lichtensteinové, vlastnili dvory na Krvavské pustotině a v Budkově až do pozemkové reformy, provedené po první světové válce. Střížovští usedlíci konali roboty na obou dvorech, sedláci byli povinni po několik dnů v týdnu robotou s potahem. Střížovičtí gruntovníci platili po čtvrti žita a 2 čtvrtích ovsa. Aby bylo čeleno nedostatku v létech neúrody, bylo nařízeno r. 1764 zřídit obilní fondy, které byly 9.6.1788 přeměněny na Kontribuční fondy obilní a peněžní, které byly r. 1864 změněny na fondy peněžní prodejem uloženého obilí na sýpkách a na jejich podkladě byly založeny obilní záložny v jednotlivých obcích. Taková záložna byla zřízena i ve Střížovicích zemským zákonem č.26 z r. 1882. Peněžní fondy a peníze z prodaných sýpek se staly základem nově ustanovených Okresních záložen hospodářských. Střížovičtí rolníci se tak stali členy Okresní záložny hospodářské v Jindřichově Hradci.                                                                                                            

Obec Střížovice měla slušný majetek na budovách vedle nové školy, která si vyžádala nákladu 9.999 zl, chudobinec (zřízen z obecní pazderny) a kovárnu. Rozsáhlé lesy na Šeberovci, les v Zabučí byl vymýcen při stavbě nové školy, na jehož místě byla později vysázena pastvina Lísek. Louky, zahrady, Koudelka, pole na obcích a na čtvrti, mimo jedno na Nivě, které později bylo prodáno na stavbu domků a stráň proti škole. Již v šedesátých letech XIX. století bylo zřízeno v chalupě při domu čp.18 kramářství, r. 1876 byl podobný obchůdek zřízen v chalupě čp.40, dále pak v čp.15 byla provozována živnost hostinská a někdy kolem r. 1880 byla otevřena v chalupě čp.14 (nyní čp.42) živnost řeznická, kterou majitel získáním usedlosti čp.18 přenesl tam a rozšířil o živnost hostinskou. V chalupě čp.8 byl provozován výčep lihovin a trafika (prodej tabáku), neohlášeně pak truhlářství v čp.9, obuvnictví v čp.14 a 28, tkaní plátna a kanafasu v čp.2 a ve světničce v čp.14 byly opravovány hodiny švarcvaldky. Byli zde i zedníci, truhláři, kováři a zámečníci v obecní kovárně.                               

Požáry nebyly vzácností, neboť domy byly stavěny ze dřeva a kryty došky, ale ten z r. 1861 zničil téměř všechny obytné i hospodářské budovy. Až do osmdesátých let XIX. století bylo ve Střížovicích hospodaření na usedlostech dosti primitivní, teprve asi o deset let později se objevily první stroje (řezačky na řezanku, mlátičky, zubovky...).                                                                   

Osada Střížovice byla vždy ve výhodě, neboť ležela na mírném svahu a silném prameni dobré pitné vody. Uprostřed osady byla zřízena nehluboká krytá studna se silným spodním pramenem, nad studnou vyvěraly vrchní prameny, na jejichž průtoku byly postaveny mlíčníky (dřevěné, uzavřené budky), které ochlazovaly vystavené tam mléko nebo smetanu v ušácích (velké hliněné hrnce). Voda dále odtékala do návesních rybníků Horního a Dolního a z něho pak zavlažovala níže položené obecní louky. Vedle návesních rybníků byl zřízen menší rybník v Lísku. Obec tak byla vždy dobře zásobena jak pitnou, tak užitkovou vodou. V roce 1878 byly Střížovice přifařeny ke Kunžaku, měly 40 domů a 419 obyvatel. Díky průmyslu měla vesnice roku 1882 již 453 obyvatel. V roce 1893 byl ve vsi učitel s platem 350 zlatých ročně. O rok později byl založen ve Střížovicích vlastní hasičský sbor, který se účastnil hašení požárů a všech župních hasičských přehlídek. V těchto letech došlo i na projekt úzkokolejné dráhy Jindřichův Hradec - Nová Bystřice. Činovníci obce i zástupce továrny usilovali o to, aby trasa dráhy vedla těsně při obci, aby nádraží bylo od obce co nejméně vzdáleno. Bohužel město Strmilov projevilo naprostý nezájem, naproti tomu však německé obce vyvinovaly silný tlak, a tak došlo kompromisem ke zřízení nádraží v místech mezi obcemi Střížovice a Člunek. Provoz na této dráze byl zahájen v létě r. 1899. V období let 1902-1905 byly ve vsi spolky hasičský, záloženecký a roku 1907 byl založen nový spolek, a to textilního dělnictva.                                                                                                                     

Dne 8.12.1961 byla ve Střížovicích ustavena pobočka Československého červeného kříže.           
Díky práci obyvatel vesnice a pomoci Strojobalu byla v šedesátých letech XX. století postavena nová mateřská škola, zavedena kanalizace, otevřena nová samoobsluha a provedena přeložka a rekultivace Hamerského potoka. 16.8.1972 byla zahájena stavba samospádového vodovodu pro obce Střížovice a Vlčice, která byla dokončena v r. 1973. V témže roce byla zahájena stavba kulturního domu, který byl dne 13.9.1976 slavnostně otevřen. Dne 1.1.1980 se staly Střížovice místní částí obce Kunžak. 
Od roku 1990 mají Střížovice opět vlastní samosprávu zahrnující obec Střížovice a přidružené místní části Vlčice a Budkov.

Poloha

přidat fotografie