Chlum u Třeboně (obec) [5535]

Titul městys obdržel Chlum ve své historii hned dvakrát. Poprvé to bylo císařským rozhodnutím ze dne 3. prosince 1857. Podruhé skoro za 150 let dne 10. října 2006 rozhodnutím parlamentu České republiky. Městys svou polohou a přírodními krásami náleží k malebným a stále vyhledávaným místům lákající k odpočinku. Je rozložen na návrších i v údolích. Samotná obec i přilehlé samoty jsou obklopeny lesy, hladinami četných rybníků s hrázemi lemovanými staletými duby v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Vodní plochy a jejich okolí jsou domovem mnoha druhů rostlin i ryb a vodního ptactva. Půvabné prostředí, jež nabízí náš romantický kraj, láká stále nové návštěvníky, ale i ty, kteří již jednou Chlum objevili k opětovné návštěvě.

Počátek obce a tvrze Chlum se datuje od konce 13. století. Tvrz zde stávala od pradávna a ještě na konci 16. století se v listinách připomíná. Avšak přesné místo, kde stávala, se nedochovalo. Jedny prameny uvádějí, že v polesí Staňkovském měla jedna z jeho částí jméno „Chlumec“, a proto je možno míti za to, že snad v tomto místě kdysi tvrz stávala. Jisté však je, že tímto lesem „Chlumcem“ vedla za starých dob silnice z nynějšího Chlumu přímo do Nové Bystřice. Další prameny uvádějí, že tvrz stávala na místě, kde byl postaven původní zámek kolem roku 1550. Nejpravděpodobněji však stávala na návrší, kde stojí nyní kostel Nanebevzetí panny Marie postavený Janem Františkem z Fünfkirchenu v roce 1745.

Předchůdcem letoviska v lesnatém kraji při rybníku Hejtman byla osada, v níž je roku 1399 zmiňován odpradávna pustý dvůr. V 16. století byl Chlum, zvaný dříve též Chlumec, načas oddělen od panství Nová Bystřice a byla zde vystavěna tvrz. Po opětném osamostatnění se chlumského zboží ji nahradil barokní zámek, vybudovaný v letech okolo roku 1714 pro Jana Františka z Fünfkirchenu. Rozsáhlé úpravy stavby zahájil modenský vévoda František V. d´Este, po jehož smrti v roce 1875 velkostatek zdědil arcivévoda František Ferdinand d´Este. Ačkoliv si tento pozdější následník trůnu v dospělosti zvolil za své hlavní sídlo Konopiště, využíval rovněž zámek v Chlumu, který byl pro něj v letech na počátku 20. století přestavěn v novobarokním stylu. Na blízkém návrší vznikla v letech 1738 až 1745 poutní kaple, zvaná Malá Marizell. Později rozšířená svatyně se v roce 1900 se stala kostelem farním. Chlum, který se v roce 1921 stal městečkem, má v současnosti více než 2300 obyvatel.

Mezi první držitele panství Chlum patří i rod Rožmberků. Za husitských válek pak byl Chlum často znepokojován vojenskými nájezdy. Sám Jan Žižka táhl Chlumem při pronásledování rožmberských žoldáků. Již v 15. století se připomíná na zdejším panství železářská výroba, pro níž se dobývala železná ruda v blízkém okolí. V roce 1477 táhlo Chlumem vojsko krále Vladislava do Rakous na rakouské nájezdníky. Ti drancovali, pobíjeli naše obyvatelstvo, vylupovali usedlosti a působili v tomto regionu veliké škody. V roce 1508 postoupil Petr z Rožmberka Chlum Kunrátovi Krajíři z Krajku. V držení Krajířů bylo panství však jen do roku 1575, kdy bylo prodáno Janu Staršímu z Lobkovice. Ten je v roce 1597 prodává Radoslavovi ze Vchyně a Tetova. A od něho je v roce 1615 koupila Lucie Otylie Slavatová, manželka Viléma Slavaty. Za třicetileté války byl nejen náš kraj, ale i celá země velmi zpustošena. Obyvatelstvo opouštělo domovy a skrývalo se v lesích. Železné hutě vyhasly a i stará tvrz byla zbořena. V roce 1550 však již byl v Chlumu postaven zámek.

Rod Slavatů Chlum držel do roku 1693, kdy připadl jako dědictví Janu Leopoldu z Fünfkirchenu. Jeho vnuk, hrabě Jan František z Fünfkirchenu, vykonal mnoho pro zlepšení chlumských hospodářských poměrů. Dočasné nájmy pozemků proměnil v dědičné, čímž se část bezzemků stala chalupníky. Kromě sklářské výroby, kterou provozovali obyvatelé ve zdejším katastru již v polovině 18. století, obnovil zde v roce 1796 výrobu železa. Nechal postavit vysokou pec, válcovnu, slévárnu a drátovnu. Později byla zřízena strojírna a hřebíkárna. Od roku 1787 až do roku 1860 byla v Chlumu i papírna. Byl tu i pivovar, připomínaný již v roce 1690, dále pak lihovar a mlýn. V okolí byly též z dostatku kvalitní hlíny i četné hrnčírny a cihelny. Hluboké lesy a četná ložiska rašeliny poskytovaly suroviny pro výrobu dřevěného uhlí, dehtu a smoly a dalších derivátů. Protože velká část obyvatelstva se od sedmnáctého století zabývala výrobou kolomaze a smoly, která se z jehličnatých smolných stromů dobývala. Dřevo se dávalo do velkého zazděného kotle pod kterým se topilo. Kotel měl na dne otvor, pod kterým bylo umístěno koryto které odvádělo tekutou smolu buď do nádob nebo do jam. Pak se tekutá smola lila do pytlů z konopného plátna, ve kterých se lisovala. Pak se rozbíjela na menší kousky a nakládala do beden ve kterých se prodávala. Takto získaná smola se nazývala bednářská a sloužila hlavně k vysmolování sudů. V tehdejší době se od nás smola vyvážela do Rakous a na Moravu.

Poloha

přidat fotografie