Domanín (obec) [5515]

První písemná zpráva o existenci obce pochází z r. 1367. Jsou zmiňovány dvůr a obec téhož jména v majetku rytíře Franka ze Zelině, později Jana Podkovičky z Domanína a ze Lhoty, dalšími vlastníky byli rytíř Petr z Miletína a třeboňský klášter (kronika obce uvádí, že Domanín náležel od r. 1307 klášteru mnichů augustiniánů), po zrušení kláštera císařem Josefem II. připadl Domanín vlastníku třeboňského panství Janu Nepomuku ze Švarcenberka. 

Ve 14. a 15. století se krajina kolem Domanína výrazně mění zakládáním nových rybníků, vysoušením zamokřeného území je získávána půda vhodná k polnímu hospodaření. V kronice nacházíme zápis, že za husitských válek byla vesnice několikrát vypálena. Také v průběhu třicetileté války ji údajně stihl podobný osud, kdy „většina lidu byla povražděna a hladem umořena”.Roku 1866 postihla Třeboň a okolí cholera, kterou sem zavleklo pruské vojsko. Protože Domanínu připadla povinnost vojáky pohostit, zřejmě se místní lidé touto chorobou nakazili.

Hřbitovní kostelík sv. Jiljí je prvně uváděn 1515. Původní kostelík byl gotický. V letech 1574-1576 byl rozšířen Janem Vlachem. Z té doby zbyly na vnějším zdivu zbytky sgrafit. Kostelík byl původně bez věže, která byla přistavěna v r.1776 v barokním stylu. Z vnitřní nástěnné výzdoby je nejvýznamnější freska z r.1588 od T. Tesla, zpodobňující dominátora Viléma z Rožmberka s jeho dvěma manželkami. V letech 1784-1876 byl používán jako hrobka pro Schwarzenberskou rodinu. 

Novým místem pro pochovávání zesnulých členů šlechtického rodu se stala Schwarzenberská hrobka Božského vykupitele. Byla postavena v novogotickém slohu za pouhé 2,5 roku v letech 1875-1877 pod vedením autora Damitia Devoratzkého a nejen díky založení na mokrém podloží je technickým unikátem.

Poloha

přidat fotografie