Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Černovice (obec) [5142]



Přesnou dobu vzniku obce Černovice neznáme, předpokládáme však, že její počátky sahají do období kolem první poloviny 13. století. Nejstarším známým názvem obce je “Schirnowitz”, ten však v průběhu let prodělal řadu změn - jako např. “Czrnowitz, “Czernowicz”, “Czrniewicz”, “Zcirnebitz”, později byl používán také název “Tchirnowitz” a od roku 1847 se konečně uvádí český název Černowice, německý název zněl “Tschernowitz”. Český název obce je slovanského původu a vychází ze starého názvu žernov (mlýnský kámen). Název Žernovice se tak může vztahovat k ložisku kamene, nebo k označení vsi kameníků.

První dochovaná písemná zmínka o Černovicích pochází z roku 1281, kdy obec patřila do majetku komendy řádu německých rytířů v Chomutově, a týká se výměny pozemků mezi Černovicemi a Spořicemi za statek Tureč na Doupovsku. V této době se zde těžil pískovec, který se dovážel do celého okolí. Farou obec patřila do Chomutova. Roku 1488 Černovice získal rod Veitmilů. O devět let později bylo obyvatelům Černovic uděleno dědičné právo, které pak roku 1570 bratři Ladislav, Jan, Kryštof a Šebestián potvrdili na věčné časy.

Dalším majitelem Černovic se stal rod Vitzhumů, kteří obec připojili k panství Ahníkov. Jelikož se ale rod Vitzhomů zúčastnil stavovského povstání, byl mu po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován majetek a Černovice tak spolu s Ahníkovským panstvím připadly rodu Martiniců. Roku 1791 celé panství zdědila dcera Františka Michala z Martinic, hraběnka Marie Anna z Althanu. V této době obec čítala 58 domů a žilo zde přibližně 310 obyvatel. Ti se živili převážně polnohospodářstvím, tkalcovstvím a kamenickou prací, fungovalo zde však také několik živností - byl tu např. krejčí, švec, kovář atd. Opravdu významnou byla pro Černovice těžba kamene v lomech nad obcí a na vrcholových partiích Hradiště. Tento kámen byl použit na řadě staveb v Chomutově, např. na stavbách kostelů sv. Kateřiny či Nanebevzetí Panny Marie, kámen se však odtud dovážel také do Mostu - je doloženo jeho použití na stavbu děkanského kostela v Mostě. Kámen se zde nejenom těžil, ale rovnou také zpracovával. K tomu sloužila zdejší kamenická huť. Opravdu slavným pak bylo zdejší kamenosochařství. V roce1791 měla obec triviální školu, avšak trvalo ještě tři roky, než zde byla postavena školní budova.

Na konci 18. století byli obyvatelé Černovic dosti sužováni robotní povinností vůči vrchnosti. Ta spočívala v odpracování 2184 dnů roboty s potahem a 4100 dní ruční roboty ročně. Kromě toho byli lidé povinni platit vrchnosti řadu daní.

Dalším majitelem panství Ahníkov a tím i Černovic, se stala roku 1810 dcera Marie Anny z Althanu, provdaná za pana z Firmian. V roce 1848 jej koupil hrabě Karel z Wolkensteinu, dalším vlastníkem panství byl Fr. Preidl, po němž vše zdědil Emanuel Karsch.

V druhé polovině 19. století nastal velký průmyslový rozmach Chomutovska, spojený s rozvojem těžby uhlí. Tento rozvoj znamenal pro Černovice velký přínos - byl zde otevřen důl Karla von Mayera, na katastru obce byly vybudovány dvě železniční tratě a nádraží Černovice na Vejprtské trati, v obci vznikla i šamotka. S tím vším souvisel také značný nárůst obyvatelstva v Černovicích. Později zde byl otevřen hnědouhelný důl Rafaeli, což se opět kladně projevilo na počtu obyvatel v obci. Na konci 19. století měly Černovice již 77 domů a přibližně 550 obyvatel. Významným bylo stále zemědělství - pěstovaly se především brambory, žito, oves, ječmen, a řepa - přibývali však řemeslníci a pracovníci železnice. Svou živnost zde měli 3 kupci, 4 hostince, 2 obuvníci, 1 výčep, pekař, kovář, krejčí, truhlář a řezník. Farou již obec patřila pod Spořice. V této době se Černovice také mohly pyšnit velice nákladným vodovodem v dřevěných rourách.

Na počátku 20. století v obci přibývalo stále více horníků a řemeslníků, navíc se zde začaly těžit a zpracovávat kaolinizované jíly, kvůli kterým byla v okolí obce postavena řada cihelen. V nich byla tato surovina používána k výrobě žáruvzdorného šamotového zboží. Část obyvatel za prací také dojížděla do Chomutova. Zemědělský charakter obce se tak začal pomalu ztrácet. Ve 30. letech přišla hospodářská krize, která s sebou přinesla útlum rozvoje. Ten se nejvíce projevil právě na nově postavených cihelnách - až na jednu všechny během 30. let zanikly. Kromě zániku cihelen, na němž se navíc velkou měrou podílela řada požárů, se krize chodu obce příliš nedotkla, což dokazuje výstavba rodinných domků, která byla v Černovicích v tomto období zahájena. V roce 1934 byla také vyasfaltována do této doby prašná silnice, procházející obcí.

Druhá světová válka v Černovicích proběhla poměrně v poklidu, teprve na jejím konci se obec stala dějištěm událostí. Dne 9. května 1945 do Černovic dorazil oddíl deseti sovětských vojáků, kteří zde pátrali po ukrytých zbraních. O deset dnů později sem dorazil oddíl partyzánů, který tu převzal strážní službu až do 24. května, kdy byl vystřídán oddílem revoluční gardy. Ten strážní službu plnil až do 2. června, kdy byl demobilizován. Již v prvních dnech po osvobození byl v obci zřízen Národní výbor. Po válce následoval odsun německého obyvatelstva, z nějž byli vyjmuti pouze horníci. Současně do Černovic přicházeli noví osadníci z Čech a Slovenska, zváni sem byli především kladenští horníci. Obec se však nepodařilo dosídlit úplně - oproti předválečnému stavu zůstal počet obyvatel o více jak 200 lidí menší.

Netrvalo dlouho a život v Černovicích se začal vracet do starých kolejí. Ještě v roce 1945 začaly v obci fungovat tělovýchovná jednota a požární oddíl. V roce 1947 byla v obci zřízena družstevní společná prádelna, opět se zde rozvíjely živnosti - k roku 1948 zde byl kolář, truhlář, pekař, kovář, řezník a pět hostinců. V roce 1951 vyhořela poslední zdejší cihelna a provoz v ní již nebyl obnoven, o rok později však byly zbytky cihelny přestavěny pro potřeby jednotného zemědělského družstva, které zde bylo právě v této době zakládáno. V roce 1960 se Černovice staly osadou obce Spořice, jíž však byly jen do roku 1969, odkdy jsou opět samostatnou obcí. V letech 1961-62 proběhla rekonstrukce místního vodovodu, současně s ní byly na vodovod napojeny Krbice. O dva roky později byl ke zdejšímu kravínu přistavěn také vepřín. JZD Černovice se sloučilo s JZD Krušnohoří ve Spořicích a společně s ním bylo začleněno do JZD Vpřed v Údlicích. Pod ním pak bylo zemědělství v obci organizováno až do počátku 90. let.

Postup těžby hnědého uhlí si vynutil přeložku železniční trati Chomutov - Cheb, kvůli které v obci došlo k demolici řady starých zemědělských usedlostí a rodinných domků. V roce 1961 byla zbořena také kaplička a roku 1968 zdobená výklenková kaple v polích u staré kadaňské silnice. Demolice těchto hodnotných staveb je pro obec velkou kulturní ztrátou.

Konec 60. let byl v obci ve znamení rozvoje. V letech 1966-68 proběhla výstavba nové trasy komunikace I/13 severně od staré trasy, což mělo za následek výrazné zlepšení životních podmínek v centru obce. V roce 1967 byl v Černovicích vybudován Zemědělský nákupní a zásobovací závod (ZNZZ). Na konci 60. let začaly také první z celé řady přestaveb či nových výstaveb rodinných domků, které probíhaly ještě téměř celá 70. léta. V této době zde byla také postavena prodejna konzumu.

V roce 1975 byla v Černovicích Stavbami silnic a železnic Karlovy Vary zřízena obalovna. Ještě týž rok zde Okresní správa silnic založila svoji provozovnu. V roce 1976 byla zrušena zdejší škola, děti tak musely začít dojíždět do školy v Chomutově. Přeložka tratě a výstavba viaduktu, která proběhla v letech 1973 až 1978, měly za následek zboření dalších dvou domů.

Po roce 1990 byl v Černovicích zřízen Obecní úřad. V roce 1993 byl zpracován územní plán sídelního útvaru Černovice, pro rychlý rozvoj obce však musely být již v roce 1995 zpracovány jeho změny a doplňky. Tyto změny byly provedeny především kvůli realizaci sídliště rodinných domků “Pod Vejprtskou tratí” a využití území pod Podkrušnohorským přivaděčem pro průmyslovou zónu. Na základě tohoto plánu došlo k výstavbě výrobních objektů firmy Reis Robotics a objektů Agroservisu. Byly také navršeny ochranné valy za linií ekologického limitu důlní těžby. Ty jsou v současnosti osazovány zelení. Dnes je již v obci realizována výstavba nových rodinných domků na západním okraji obce u staré kadaňské silnice, sídliště rodinných domků “Pod Vejprtskou tratí” a nové rodinné domky jsou postupně doplňovány také uvnitř vsi. Tato výstavba nových domů se již projevuje na růstu počtu obyvatel obce. V jižní polovině Černovic je dokončována nová výrobní hala a ve výstavbě je také další etapa závodu Reis Robotics, ve kterém již nyní našlo práci 55 lidí.

Jak je patrné z vývoje obce v posledních letech, Černovice jsou dnes velice slibně se rozvíjející obcí, mající před sebou jistě nadějnou budoucnost.

 

Použitá literatura:

Bílek, J., Jangl, L., Urban, J. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov 1976
G. Stubiger, Z. Binterová Časopis Památky, příroda, život - OM Chomutov
Pachner, J. Černovice. Chomutov
Hannelore Langrová Územní plán sídelního útvaru Černovice
Chytilův Místopis Československé republiky. Praha 1930


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Černovice (obec) Blansko
obec, osada Brno - Černovice (městská část) Brno-město
obec, osada Černovice (obec) Domažlice
obec, osada Černovice (obec) Chomutov
obec, osada Černovice (obec) Pelhřimov



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)