Měník (obec) [5077]

Místní jméno: Původně znělo Měnín. Teprve koncem 15. Století se počíná objevovat dnešní tvar Měník. (Stejnou změnu zaznamenává vesnice Měník u Litovle na Moravě.) Místní jméno vzniklo přivlastňovací příponou – ín z osobního jména Měna a to od slovesa míniti (staročeský mieniti). Tvar Měník je zdrobnělina, asi po úbytku obyvatelstva ve válkách a epidemiích. Datuje se ke konci 16. století.

V roce 1888 bylo v Měníku odkryto rozsáhlé pohřebiště popelnicových polích slezského typu. Z 30 prozkoumaných hrobů je patrno, že výhodně položená krajina byla osídlena dávno před naším letopočtem.
Dějiny Měníka sahají do první poloviny 14. Století. V roce 1323 seděl na měnickém statku zeman Martin z Měnína. V roce 1383 je na Měníku zapsán Jan Čapek z Měnína a roku 1409 Mikuláš Kostlovec z Měnína. Po něm následoval Jan z Měnína, který postoupil místnímu místní statek Janu Kostlovcovi z Měnína. V roce 1518 se píše nový majitel už Václav Měnický z Měnína. Roku 1599 zakoupilo dvůr se všemi polnostmi, vesnicí a poddaným lidem město Nový Bydžov od Martina Měnického z Červené Vsi (Červeněvsi). Po třicetileté válce zůstalo ve vesnici jen 5 sedláků, 3 chalupníci a kovář. Měničtí nevolníci se zúčastnili velkého povstání v roce 1775 a přiměli novobydžovské radniční pány k rozparcelování místního dvora. Stali se už v osmdesátých letech 18. století vlastníky půdy, přestali robotovat a jejích pracovní povinnosti byla převedena v peněžitou reluici , kterou platili do roku 1848.

Poloha

přidat fotografie