Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Divec (obec) [5043]



Obec Divec leží cca 2 km severovýchodním směrem od východočeské metropole Hradce Králové. Počtem obyvatel (195) tak i rozlohou svého katastru (350 ha) patří mezi menší obce královéhradeckého kraje.

Z jihu je katastr obce ohraničen lesním masívem Spáleník, (Dehetník), ze severu pak Librantickým potokem. Východní hranicí navazuje obec na katastr librantický, západní na katastr slatinský. Větší část katastru (189 ha) tvoří zemědělská půda převážně jílovitého charakteru. Lesní masív Spáleník (Dehetník) zaujímá plochu téměř 150 ha.

DIVEC – z přídavného jména divý, divoký. Podle Palackého psala se vesnice také Zdivec roku 1500, a v minulém století i množné číslo Divce.

 Příroda – obec leží v přírodním klínu lesních revírů Spáleník/Dehetník a Ouliště. Na severu se Divce dotýká potok, který pramení u Horního Černilova a ústí u Ruseku do Skalického potoka. Půdy katastru jsou těžké, jílovité a deštivé počasí nepříznivě ovlivňuje jejich hektarové výnosy, proto byla pole převážně odvodněna. Pod Spáleným kopcem vyvěral silný pramen, který v suchých letech zásoboval obec pitnou vodou. (Dnes již historie, pramen je velmi slabý, je u něj studánka a křížek.) Při č.p. 29 roste staletá lípa vyžadující ochranu státu.

Úvod do dějin.

Objev sídelní jámy pod Spáleným kopcem přispěl ke zjištění předhistorického sídliště. Nalezla se zde keramika, z jejichž střepů byly vykonstruovány tři nádoby, a vrtaný kamenný sekyromlat.Nejstarší písemná zpráva o Divci se uchovala z počátku 14. století z doby působení české královny - vdovy Elišky Rejčky v Hradci Králové, která vedla mimo jiné i inkviziční procesy proti kacířům z Černilova, Divce, Librantic a Dobrušky (viz edice Germanie Historica - pramen k české inkvizici ze 14.století. , informace poprvé zveřejněná v materiálu k 777 letům města Hradec Králové). Další zpráva je datována rokem 1417, kdy vesnice byla rozdělena mezi dva majitele, Hynka z Červené Lhoty a Opatovický klášter.  Že oba páni nežili ve shodě, prozrazuje soudní zápis z tohoto roku, kdy se o svá práva přeli.

 

Část držel Hynek z Červené Lhoty, část opatovický klášter. Že oba páni nežili ve shodě, prozrazuje soudní zápis z tohoto roku, kdy se o svá práva přeli.

V polovině 15. století patřil Divec Petrovi z Adršpachu a v roce 1500 se stal panstvím smiřických, když jej koupil Mikoláš Trčka z Lípy.

Od poloviny 16. století náležela vesnice Alšovi Rodovskému z Hustířan. Po něm se na vsi vystřídali Hrušovští z Hrušova, Mikuláš Bořek Dohalský, Zikmund Mladota ze Solopisk a v roce 1624 ji držel Jan Hamza ze Zábědovic, načež v roce 1631 přešla do vlastnictví Adama Erdmana Trčky z Lípy. Od tohoto roku prožíval Divec osudy trčkovského panství se všemi útrapami a rebeliemi. Páni měnili majitele usedlostí podle vlastní zvůle, ba dokonce i jména poddaných. Pavla Hance Neumanna (ve vsi žilo několik přistěhovaných Němců) překřtili ve vrchnostenských análech na Pavla Honsnejmana.

V 17. století bylo v Divci několik typických selských gruntů.Pultarovský, Hrnčířovský, Andresovský a Duchanský. Pro zadluženost měnily později majitele a byly děleny podle rozhodnutí panské kanceláře, když nevolník nemohl plnit své povinnosti vůči pánovi. V době temna (1742) hospodář na Andresovském gruntu Matouš Sovák zběhl pro víru do Polska. Smiřičtí feudálové přikazovali diveckým poddaným, že musejí kupovat tam, kde oni určí. V obecní kronice je záznam, jak se v roce 1697 divečtí krčmáři Pultar a Provazník utkali s kupcem Kratochvílem ve Smiřicích proto, že mu vyhrožovali koupí soli jinde. Bylo proto proti nim použito násilí a páni s kupcem si přisadili. Jindy byl zase Jiří Konečný celý rok vězněn pro kacířský blud v panské šatlavě.

Po třicetileté válce (1651) zůstalo v obci pouze 49 obyvatel, z toho jen 4 katolíci a ty ještě přistěhovala vrchnost (mezi nimi rychtář a dva konšelé).

Po zrušení poddanství si počala obec vládnout sama a zvelebovala se. V roce 1885 byla dostavěna ve vsi silnice a přibylo chalup i obyvatel. Na přelomu století tu stálo už 43 stavení s 245 lidmi.

20. století: V roce 1906 byl v obci na ochranu před požáry založen Sbor dobrovolných hasičů, současně v tomto roce byla vystavěna hasičská zbrojnice (dosud stojící, opravy proběhly v roce 1936 a 2000) a zakoupena za Kč 2.200,- hasičská stříkačka. Sbor dobrovolných hasičů byl od svého založení nejenom nositelem společenského života v obci, ale svou prací nemalou měrou přispěl zejména k prevenci před požáry v obci. Svojí činnost vykonával zodpovědně jak podmínkách první republiky, fašistické i komunistické totality, tak i v současnosti.Aby se katastr zbavil přebytečné spodní vody, počali divečtí rolníci v roce 1909 pozemky odvodňovat.

Ještě v roce 1910 náboženské cítění obce neochabovalo. Při sčítání lidu se ke katolické církvi hlásilo 145 obyvatel a k evangelické víře 121. Mírné zvýšení popisných čísel nastalo v roce 1925, kdy bylo k Divci přičleněno 5 domků od Černilova. Téhož roku se ve vesnici poprvé rozzářilo elektrické světlo, občané upravovali náves, zpevňovali chodníky a vysazovali aleje. Ke stavbě se jim nabízela libřická opuka a po domácku se hnětli vepřovice, ale do vsi už pronikali i cihly.

V první světové válce narukovalo z Divce 47 záložníků, z nichž 6 zaplatilo válečné útrapy životy. V lese Dehetníku a pod Spáleným kopcem se tehdy skrývali ruští zajatci, uprchlí ze zajateckého tábora v Josefově. Do jejich zemljanek donášeli divečtí občané jídlo a zprávy a později přicházeli zajatci do stavení k besedám. Jeden Rus byl při útěku rakouskou stráží postřelen a domácí lidé jej léčili.

Převrat roku 1918 zastihl divecké přímo při posvícenské zábavě. Po několika letech po válečné konjunktury přišla však léta světové hospodářské krize. Protože stavaři (zedníci, tesaři) měli každý kus pole, nezaměstnanost let 1929 – 1934 je tolik nepostihla. Hůře na tom bylo několik bezzemků odkázaných jen na podporu.

V šesti letech nacistické okupace byli uvězněni Josef Novák pro hospodářský přestupek a Ladislav Horák pro pokus útěku přes hranice. Na nucenou práci do Říše bylo nakomandováno 6 mladých lidí. Obecní kronika chválí divecké, že se v době okupace nevyskytl ani jeden udavač a občané drželi při sobě.

Ke konci předposledního válečného roku založil Jiří Stánský partyzánskou skupinu o osmi mužích, později se rozrostla o několik dalších členů a dalších z Černilova. Skupina prováděla destrukce na železnici a kladla ježky před kolony německých aut. Připravovala obyvatele na převzetí moci po Němcích a v převratových dnech pomáhala pročesávat okolní lesy. Při odzbrojování německých letců na pouchovském letišti přišli o život dva členové skupiny – Dvořák a Bullis z Černilova. Tato řádně organizovaná skupina odjela pak střežit národní majetek a upevňovat státní moc do Moravského Karlova. Za svou práci byla vyznamenána.

Ihned v prvních dnech osvobození uspořádala obec sbírku Pomoc Praze. V červnu se utábořil v obci sovětský pluk, když se přes Kladsko vracel do vlasti. Obyvatelstvo dodnes na přátelský styk s osvoboditeli rádo vzpomíná.

Vesnice počala dohánět, co bylo válkou promeškáno. Zemědělci plnili řádně dodávky a obec byla odměněna novostavbou mléčnice. Když později JZD vybudovalo novou mléčnici, stará byla přeměněna na prodejnu Jednoty. Investic kvapem v Divci přibývalo. Čekárna autobusů ČSAD, veřejný rozhlas, výsadba nové aleje topolů. Na návsi byl vysázen ovocný sad, silnice zpevněna živičným kobercem, jedna vodní nádrž vyčištěna a druhá pro nedostatek vody zavezena, vyhlouben odpadový náhon z lesa k rybníku a upravena silnice k Černilovu. Po Únoru zřídil MNV ze zrušené školní budovy úřadovnu, přenesl do ní místní knihovnu a učebny začal používat pro promítání filmů. Také soukromé domky dostávají nový vzhled a vybavení.

Socializace zemědělství: Protože v Divci převažovali drobní rolníci, projevili souhlas s Hradeckým programem a stáli za heslem: Půda patří těm, kdož na ní pracují.

 

JZD bylo založeno v roce 1952 a změnilo ve vesnici nejen způsob výroby, ale i život na vesnici. Až na jednoho rolníka vstoupili tehdy do JZD všichni, po deseti letech i ten poslední.  Rok na to provedlo JZD hospodářskotechnickou úpravu půdy, svedlo skot do větších stájí a v roce 1964 přešlo na vyšší úroveň hospodaření. Investovalo do nové techniky, zařídilo si vlastní opravárenskou dílnu, zbavilo chovné stádo TBC a v dodávce mléka a vajec se třikrát umístilo na prvním pořadí v okrese. Závod hospodařil na 242 ha a pracuje v něm 52 členů a 3 zaměstnanci. Potřeboval by ještě 15 pracovních sil, pro které chystá bytovou výstavbu. Traktorista si v družstvu vydělá průměrně 1700 Kč, muž při potahu 1400 Kč, krmička jaloviny 1700 Kč, ve slepičárně 600 Kč a v rostlinné výrobě 700 Kč měsíčně. Věková skladba členů je příznivá 47 let.

Od roku 1954 do roku 1965 obhospodařovalo družstvo také půdu v horských oblastech (30 – 70 ha) na Vrchlabsku. Získáním krkonošských luk sledovalo rozšíření krmivové základny. Protože výměra domácí půdy je nízká, počítá se sloučením s JZD Librantice. Také doma získává divecké družstvo půdní rezervy a našlo je v pastvinách u Nového Hradce Králové. Na špičkové práce jsou do Divce zváni sezónní dělníci z Moravy a Slovenska.

Pro upevňování přátelství mezi venkovem a městem podepsali divečtí patronátní smlouvu s novohradským útvarem VÚ 02-064. Družstvo spolupracuje ještě se ZDŠ v Hradci Králové – Zálabí, kde je žákům umožněn chov drůbeže a včel. Škola pracuje při sklizni brambor a kulturními vložkami zpestřuje výroční členné schůze. Při výstavbě pomáhá družstevníkům i požární sbor z Hradce Králové. Neměnné vzájemné vztahy mezi závodem a městskými institucemi svědčí o hlubokém přátelství. Hospodářské výsledky družstva byly často vyhodnocovány prvním místem v okrese, kraji i při celostátních soutěžích.

Kulturní život: V 17. a 18. století převažovalo mezi diveckými obyvateli vyznání evangelické, četlo se doma hodně z Bible a postilo, hloubavost a záliba ve čtení vydrželi mezi lidmi do dnešní doby. Když se pod tlakem v 19. století ustálil rovný poměr mezi evangelíky a katolíky, přenesla se láska ke knize i do katolických rodin.

První pokusy o vystavení školy se datují do roku 1877. Tehdy však pro nevůli c.a.k. rakouskouherských úřadů nebyly dovedeny do zdárného konce. Jednání byla obnovena v roce 1906 a již v roce 1909 se začalo v nové jednotřídní škole vyučovat. Jinak o školní docházce jsou v místě záznamy už od roku 1788, kdy děti katolických rodičů chodily do školy v Libranticích a evangelíci obojího vyznání do škol v Černilově. V jedné třídě divecké školy se tehdy vyučovalo 60 až 70 žáků. V posledních letech jich však ubývalo, až byla škola v roce 1947 zavřena a děti dojíždějí do plně organizované školy v Černilově. Budova pak byla dále využívána jako místní knihovna, sídlo Místního národního výboru v Divci a po administrativním přičlenění k Černilovu v polovině 70tých let sloužila jako depozitář Okresního archívu v Hradci Králové. Po osamostatnění obce počátkem 90tých let rozhodlo obecní zastupitelstvo vzhledem k neutěšenému fyzickému stavu budovy, resp. k vysoké finanční nákladnosti její rekonstrukce, o jejím odstranění. Pozemky, na kterých školní budova stála, byly prodány k zastavění, z výnosu tohoto prodeje pak byla zahájena výstavba kanalizace a čistírny odpadních vod.

Kulturnímu dění v obci napomáhá klub JZD, který v č.p. 5 vkusně zařídil místnost s televizorem. Organizuje i návštěvy divadel a kin a jednou ročně pořádá zájezdy po vlasti. Pečlivě připravuje každým rokem oslavu MDŽ. Ochotnické divadlo, kdysi tolik oblíbené, vlivem objektivních příčin ve své činnosti ustalo a také kino Osvětové besedy při malém počtu obyvatel trpí nízkou návštěvností.

Vesnice si uchovala obecní znak, oslavující význam lidské práce: Kovář tluče perlíkem na kovadlinu a opodál leží kleště.

Starší generace si pamatuje ještě mnoho staročeských zvyků a obyčejů. Ale mezi mladými rychle mizejí. Už dávno se přestalo jíst ze společné mísy, Václav Šedivý vynesl poslední tkalcovský stav na půdu a harfenistka hrála v Divci na harfu naposledy před první světovou válkou.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Divec (obec) Hradec Králové



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)