Radostín (obec) [4935]

Nálezem stříbra v desátém století a jeho pozdější těžbou nastává osídlení a rozvoj oblasti v okolí Německého Brodu a Jihlavy. Do té doby užívaná Haberská stezka spojující Čechy a Moravu nemohla splnit požadavky na dopravu zboží i vytěženého stříbra a proto se cesta narovnala a stala se základem pro pozdější královskou a ještě později císařskou cestu. Na této cestě bylo potřebné zajistit občerstvení lidem i koním a v místě budoucího Radostína i pomoc formanským potahům do prudkého kopce přípřeží volů. Základem vzniku obce byla nepochybně formanská hospoda stojící u cesty po níž se z Vysočiny vozilo do Prahy stříbro. Formani, kteří přijížděli k obci jak z jihu, tak od severu, museli zdolat prudké stoupání a na jeho konci se „radovali“, že ho už mají za sebou. Dodnes po nich v lese zvaném „Úvozy“ ve stoupání směrem od jihu zůstalo několik hlubokých vyjetých  úvozových cest. V opačném směru, tedy z Radostína na sever, kde silnice klesá do „Kamenného dolu“, je  na začátku klesání dochována původní kamenná „dopravní značka“, na které je vytesána čuba – brzda u formanského vozu. Na tomto místě museli formani připevnit čubu na kola vozu, a teprve potom mohli sjíždět kopec, který dodnes nese jméno podle této formanské brzdy. Pomoc formanům s vytahováním povozů do Radostína byla významná natolik, že ještě v císařské mapě z roku 1760 je místo označeno jako Ochsenberg (Volský vrch). Dnes je jako Volský vrch (598 m.n.) nazýván kopec nedaleko obce, ze kterého je krásný výhled do okolí.

První historicky doložená zmínka o obci je až z roku 1591, kdy byl Radostín v Zemských deskách poprvé uveden ve výčtu majetku světelského panství Trčků z Lípy jako svobodná ves s rychtou. V roce 1611 bylo v Radostíně 8 zemědělských usedlostí. V Berní rule z roku 1654 je popsáno, jak byla obec postižena třicetiletou válkou. Usedlosti byly vypálené, pobořené, opuštěné  a pole většinou ležela ladem. Je tam uvedeno, že rolník Martin Máchal (hospodský na formanské hospodě) má grunt v pořádku. Jakub Joukel je „na živnosti skažený“, grunt Havlův je“ pustý, stavení stojí, ale však spustlý“, grunty Hurtovský,Tomanův a  Coufalův „dokonce pustý a spálený, pole ladem ležejí“, grunt Zemanův „dokonce pustý, díl stavení stojí, v němž podruzi jsou a nětco málo užívají“ a grunt Ročkův „dokonce pustý“. Při sčítání lidí podle víry v roce 1651 bylo v Radostíně celkem 21 lidí, z toho 10 podruhů. Z historické mapy z roku 1838 je zřejmé, že v Radostíně stálo 17 domů. Stejný počet domů  uvádí i Palacký v roce 1843. Bydlelo zde celkem 131 lidí. V roce 1869  zde žilo 157 obyvatel v 19 domech. V roce 1880 obývalo 18 domů 165 obyvatel, v roce 1890 19 domů 154 obyvatel, v roce1900 stejný počet domů 185 obyvatel, v roce 1910 23 domů 168 obyvatel a v roce 1921 obývalo 22 domů 181 obyvatel. Největšího zalidnění bylo dosaženo v roce 1930, kdy v obci žilo 238 obyvatel v 39 domech. Od té doby počet obyvatel  klesal až do roku 2010, kdy se díky nově postaveným domům tento nepříznivý vývoj obrátil. V posledním sledovaném období na jaře roku 2014 měla obec 160 obyvatel. Další rozšiřování nové zástavby však bude velmi problematické, protože obec je ze všech čtyř stran omezována ochranným pásmem plynovodů a ropovodu.

Dominantou  návsi je  kaplička obklopená vzrostlými lípami zasazenými patrně současně se stavbou kapličky. Ta je prvně zapsána v majetku obce v roce 1869. V roce 1933 obec nahradila starou střechu za novou. V roce 1991  byla kaplička zrestaurována a z darů občanů byl v roce 2003 pořízen nový zvon. Uprostřed vsi, naproti bývalé škole, je pomník věnovaný našim padlým spoluobčanům, legionářům a hrdinům první světové války. Podíváme-li se na jih od obce do polí, nalezneme další, lípami obklopenou památku Svatého Jana Nepomuckého. Tento pískovcový basreliéf pochází z roku 1734 a v roce 2010 prošel celkovou rekonstrukcí, při které byl uveden do původního stavu. Dále za obcí směrem na západ je umístěn kamenný kříž. Znázornění ukřižovaného Krista dokládá vliv bosích augustiniánů, kteří působili na gymnáziu v Německém Brodě od roku 1674 do zrušení řádu Josefem II. V roce 2013 byl poničen vandaly, ale už o rok později se zrekonstruovaný opět vrátil na své místo. Při procházce kolem Radostína lze nalézt ještě další dva křížky. V Červeném dole postavila křížek rodina Musilova v roce 1866 a na kopci Karpile  je křížek od roku 1728. V okolí Radostína bylo vždy mnoho remízků, mezí a luk, které však byly v šedesátých letech díky scelování pozemků a melioracím nenávratně zničeny.

Děti se v obci začaly učit prvně ve školním roce 1906/7.  Třída byla v obytném stavení č. p. 19. V roce 1909 se začala stavět budova školy a v roce 1910 se v ní začalo vyučovat. Až do roku 1914 byla škola expoziturou školy ve Skuhrově. Samostatnost jí byla přiznána v roce 1914, kdy do ní bylo zapsáno 41 žáků. Vyučování v ní skončilo v sedmdesátých letech  a byla přestavěna na školu mateřskou. Když došlo i k jejímu uzavření, tak se obec  pustila do rozsáhlé rekonstrukce. Nechala opravit bývalý učitelský byt, který již od roku 2007 pronajímá mladým rodinám, v oploceném areálu vybudovala nové dětské hřiště a v roce 2013 přestavěla bývalou třídu na společenské zázemí obce, které se těší velké oblibě všech obyvatel. V sedmdesátých letech byla v akci „Z“ vybudována i prodejna potravin. Ta však byla družstvem Jednota později prodána soukromému majiteli a po změně několika vlastníků dnes slouží pouze jako dílna kovovýroby.

V roce 1999 došlo k rekonstrukci budovy obecního úřadu a hasičské zbrojnice. Na to navázala v roce 2010 výměna oken a dveří a o tři roky později i kompletní výměna střešní krytiny, okapového systému a zateplení stropů knihovny a hasičského klubu. Obec má vybudovaný vodovod, který je ve vlastnictví obce a úplnou plynofikaci. Do budoucna jsou připraveny projekty na novou kanalizaci s čističkou odpadních vod, vyasfaltování místních komunikací, výměna střešní krytiny a okapového systému na společenském zázemí obce a stavbu nového obecního skladu.

Poloha

přidat fotografie