Pavlov (obec) [4927]

Ve 13. století byl z nich znám panoš Druhoň. Jeho syn Konrád, který byl panošem pána ze Zlebů, uvedl dne 16. června 1289, že ves Pavlov byla postoupena jeho otci a matce od opata Jaroslava a konventu vilémovského. Ves měli mít v držení až do smrti ovdovělé matky a Konráda samotného. Po jejich smrti připadla ves pravděpodobně opět klášteru. Po jeho zániku pak připadla ves do královského majetku. V roce 1429 koupil Pavlov spolu se Světlou Mikuláš Trčka z Lípy. Spojil ves se statkem Vilémovice. Po něm byl majitelem Burian Trčka z Lípy.

Po jeho smrti v roce 1468 spravovali panství společně jeho synové Mikuláš a Melchysedech. Po roce 1485, kdy mladší bratr zemřel, až do své smrti v roce 1516 samotný Mikuláš. Po jeho smrti se majetku ujímá čtvrtý bratr Burian Trčka z Lípy. Ze svého majetku se však dlouho netěšil, zemřel v roce 1522. Od tohoto roku se stal držitelem jeho syn Jan a po něm Janův syn Burian Trčka. Po smrti Buriana se ujal majetku jeho syn Maxmilián Trčka a to až do roku 1597. Majetek se pak dostal do rukou jeho staršího bratra Jana Rudolfa Trčky. Ten po zavraždění svého syna Adama Erdmana v Chebu roku 1634 odkázal Pavlov Burianovi Ladislavovi z Valdštejna, Petru Vokovi Švihovskému z Rýzmberka a Matyáši Ferdinandovi, hraběti Berkovi z Dube. Císař Ferdinand II. však závěť neuznal a majetek zkonfiskoval. Rozdal jej svým věrným.

Světelské panství a s ním i Pavlov se však dostalo opět do držení Buriana Ladislava z Valdštejna. Ves potom držela od roku 1657 Bengina Hrobčická, roku 1661 Mikuláš Bernard rytíř Gerstorf z Gerstorfů, roku 1681 František hrabě Spork, roku 1695 Leopold Kunc, pražský měšťan, roku 1700 Ludmila z Lövenfeldu. V roce 1710 držela ves Terezie Zárubová, rozená Chuchelská z Nestajova. Od ní koupil Pavlov Josef Arnošt Obitecký z Obitec, pán na Janovicích, Petrovicích a Zhoři. Ten ji prodal v roce 1713 Františku Leopoldu Bechyňovi, svobodnému pánu z Lažan. Smlouva byla zapsána do zemských desek v roce 1739. Po smrti Leo- kdy pro finanční potíže byla Pozemková banka pověřena prodat světelské panství. Velkostatek Světlou, kam patřily též pozemky v Pavlově, koupil úpický továrník Richard Morawetz.

Vnik obecního úřadu a školy

Po roce 1850 vznikl v Pavlově obecní úřad. Okresní a soudní okres pak v nedaleké Ledči nad Sázavou. První zmínka o zdejší škole je z roku 1777. Tehdy měl Pavlov 36 chalup, ve kterých bydlelo 292 obyvatel. Škola stála na návsi před nynější hasičskou zbrojnicí. Bylo 384. Od té doby je historie Pavlova opět spojena se Světlou. Změna nastala až v roce 1913, to dřevěné stavení o dvou místnostech.

V jedné se vyučovalo a v druhé bydlel učitel. Prvním učitelem byl od roku 1777 až do roku 1813 Jan Jelen. Škola v roce 1810 vyhořela. Ale již v příštím roce byla na stejném místě postavena nová škola, opět dřevěná. Vyučování v ní začalo ve školním roce 1811/12. Po dobu stavby docházely děti do vilémovické školy. Budova rychle chátrala, a tak musela být v roce 1839 zbořena. V tomto roce byla postavena nová zděná škola čp. 3 na jihozápadním konci vesnice, vedle panského dvora. Jednalo se o jednotřídní obecnou školu. Byla zde učebna, obytná světnice pro učitele, otevřená černá kuchyň a chlév. Později byla z chléva upravena nová třída. Ve škole se vyučovalo až do postavení nové velké školy v roce 1907. v roce 1887 byla pro velký počet školních dětí upravena na dvoutřídní školu. Druhá třída se vyučovala v pronajaté místnosti chalupy čp. 14. Pro závady v budově školy, hlavně hygienické povahy, musela být postavena nová jednoposchoďová škola. Stavbou byla pověřena světelská firma stavitele Jana Zemana.

Ve škole se začalo učit ve školním roce 1907-1908. Kolem školy byla založena zahrada. Děti zde měly i svoji knihovnu. Do pavlovské školy docházely i děti z Benetic. Za první světové války se pro nedostatek vyučujících učilo na dvě směny. Učitel musel docházet i na vlkanovskou expozituru v Opatovicích. Do školy v té době docházelo 77 žáků. Stav žáků se však neustále snižoval. V roce 1940 navštěvovalo školu jen 60 dětí. Učitel hrával pro děti ve škole loutkové divadlo. Byly vybírány hry, které v této době připomínaly hrdiny našich dějin. Po skončení druhé světové války byla škola změněna na jednotřídní, kterou navštěvovalo 30 dětí. V roce 1950 to bylo již jen 17 dětí. Škola skončila svou činnost pro malý počet žáků v roce 1972.

Sbor dobrovolných hasičů

Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1901. Zasloužil se o to zdejší řídící učitel Antonín Reitmayer a byl také zvolen prvním starostou sboru. Sbor měl deset aktivních členů a tři přispívající. Na návsi si krátce po vzniku postavili hasičskou zbrojnici. V roce 1906 byla založena Hasičská župa ledečská. Pavlovský hasičský sbor byl mezi prvními, který do ní vstoupil. Sbor měl i podporu občanů. Členové nejen ochraňovali životy a majetek občanů, ale velmi pozdvihli kulturní činnost v obci. Hasiči hrávali i divadlo v hostinci Antonína Fialky. Sbor zasahoval u velkých požárů – mlýna u Císařů v roce 1925 a v roce 1934 mlýna u Kletečků, který vlastnil Karel Vavřička. Ten byl v těchto letech

V roce 1942 zakoupila obec pro sbor motorovou stříkačku. Finanční pomoc poskytla i firma bratří Císařů. Stará zbrojnice již nevyhovovala, a tak bylo v roce 1951 přikročeno k výstavbě nové zbrojnice. Za celá léta se sbor zúčastňoval všech cvičení a akcí v okolí. I v Pavlově se konalo několik cvičení. Zdejší družstvo získalo l. místo v okrskové soutěži v roce 1989. Sbor pracuje v obci do současné doby.

První polovina 20. století

První světová válka přinesla do obce smutek. Muselo narukovat 13 mužů a později ještě dalších 15, velmi mladých, těsně nad 18 let. Šest z nich se nevrátilo domů, padli na frontě. Mezi nimi i legionář František Trnka, který padl v bitvě u Zborova. Po skončení druhé světové války v roce 1945 byla na návsi zasazena lípa Svobody. Obec měla v té době dvě stě sedmdesát čtyři občany. Za pomoci učitelů zdejší školy byla v roce 1922 založena obecní knihovna. Část knih do ní později daroval i zdejší rodák Jaroslav Císař. Založení knihovny byl záslužný čin pro obohacení vědomostí občanů obce.

Při rozprodeji vilémovického statku v roce 1925 si zdejší rolníci koupili část půdy. Někteří se tak zadlužili na mnoho let. V minulosti bývaly v Pavlově čtyři mlýny. Severovýchodně od obce stával mlýn, který od roku 1881 vlastnila rodina Císařova. V roce 1925 mlýn vyhořel. Čeněk a Jaroslav Císařové na jeho místě postavili brusírnu skla. Zbytek hospodářství si ponechala Kateřina Císařová. V brusírně našlo práci dvanáct brusičů skla a několik pomocníků. Surové sklo k broušení se většinou dováželo z tasické hutě, kterou vlastnil František Čeněk Císař. Nedaleko brusírny si postavila Císařova rodina v roce 1942 vilku, která je dnes součástí stanice ochrany fauny Pavlov. Brusírna byla v roce 1946 znárodněna a začleněna do n. p. Sklárny a brusírny Bohemia Havlíčkův Brod.

První lepší spojení obce se světem se uskutečnilo dostavbou silnice z Ostrova do Pavlova v roce 1926. Za druhé světové války byli nasazeni někteří pavlovští na nucené práce do Brdu a zbrojovek v Německu. Někteří z nich prchli a schovávali se až do konce války v okolních lesích. Přišla svoboda a obec se probudila k novému životu. Byl založen místní národní výbor. Dvacet pět občanů odešlo do pohraničí pomoci osídlovat opuštěné vesnice. Začal rozvoj celé obce. Při nově postavené hasičské zbrojnici byla zřízena místnost pro místní národní výbor. Lidé se také dočkali elektrického proudu.

Zdroj: Pleva František: Toulky Vrchovinou, Ledeč nad Sázavou, 1999

Poloha

přidat fotografie