Ledeč nad Sázavou (město) [4905]

Město se může pochlubit bohatou a dlouhou historií. První písemné zprávy pocházejí z 12. století, kdy se v písemných dokumentech uvádí vladyka Zikmund z Ledče. V husitské době ledečtí vladykové stáli na straně tohoto hnutí. Vladykové Mikulášové Pešíkův a Václavův, podepsali v roce 1416 stížný list proti upálení M. Jana Husa. Majiteli panství byli Ledečtí z Říčan, Meziříčtí z Lomnice a Trčkové z Lípy. Pro účast Erdmana Trčky z Lípy na valdštejnském spiknutí v roce 1634, bylo panství zkonfiskováno a rozděleno. Ledeč nad Sázavou dostal nizozemský vojenský dobrodruh Adrian z Enkefurtu. Po něm se na panství vystřídali Thunové a Věžníkové. Až v roce 1753 koupila panství od Ignáce z Kochu císařovna Marie Terezie. Zřídila na místním hradě a panství nadační velkostatek pro řád zchudlých šlechtičen, který sama založila. Od roku 1918 převzal správu stát. Po roce 1945 se hrad, lesy a pozemky stávají majetkem státu. V 90. letech tohoto století byl hrad prodán novým majitelům.

Hrad vévodí celému městu, jehož dějiny jsou až do zrušení nevolnictví úzce spjaty s dějinami města. Vznik hradu spadá do první poloviny 13. století. Na levém břehu řeky Sázavy, přímo naproti hradu, je kostel ze 14. století, zasvěcený svatým apoštolům Petru a Pavlovi. Nejcennější je klenba kostela, evropská zvláštnost, jejíž žebroví nemá nosný úkol, neboť je na hladkou renesanční klenbu přisazeno. Je provedeno z pálené hlíny, práce ledečských hrnčířů. Ti byli v 16. a 17. století ve městě nevýznamnějším cechem. Jejich výrobky byly známé po celých Čechách. Nad hradem je dominantní stavbou Thunovský letohrádek z let 1685–1694, letní sídlo arcibiskupa Arnošta z Thunu. V centru města je zachována řada měšťanských domů, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1585, synagóga z roku 1739 a židovský hřbitov, založený v roce 1601–jeden z nejstarších v Čechách. Na Husově náměstí je Mariánské sousoší od Jakuba Teplého z roku 1770 a socha Mistra Jana Husa od Rudolfa Kabeše z roku 1926.

Poloha

přidat fotografie