Květinov (obec) [4901]

Historii dnes spojených malých vesniček Květinova, Kvasetic a Radňova napsala jejich geografická poloha na krásné, ale drsné Českomoravské Vrchovině (pro nás stále Vysočině). Podzolovitá půda dodnes rodí kamení a extrémy počasí se vinou kronikami jako červená nit -  věčný vítr, mrazíky i na začátku léta, dlouhá zasněžená a mrazivá zima. Život lidí tu byl vždy těžký, ale kdo se tady narodil a vyrostl, většinou se sem stále vrací. Příroda naší Vysočiny má i dnes neopakovatelný, snad trochu nostalgický půvab…  .

I když není přesně známo, kdy byly naše osady založeny, lze dobu jejich vzniku odvozovat z historie správního centra Havlíčkova Brodu (původně Smilova a pak Německého Brodu), který byl městem už kolem roku 1250. Tudy - přes sázavský brod - vedla Haberská stezka, obchodní cesta z Čech na Moravu a do Rakous, o které se píše už v Kosmově kronice. Po ní směřovala ve 12. století vnitřní česká kolonizace pomezí Čech a Moravy a později, za krále Přemysla Otakara II., sem za stříbrem táhli němečtí kovkopové

Z českých názvů, které se od středověku skoro nezměnily (Kwittenov – Kwietinov, Vasetice, Radnow - Radnův dvůr), asi odvozených od zakladatelů původních dvorů, lze usuzovat, že osady existovaly už ve 13. století, po první české kolonizaci – už z prvních kronik vyplývá, že osídlení tu vždy bylo ryze české. První písemná zpráva o osadě Květinov  (Kwiettenow – Kwietinow, za Rakouska-Uherska pak také Gut Kwietenau, Květenov, od  roku 1916 definitivně Květinov) ale pochází až z roku 1436, kdy ji císař Zikmund Lucemburský spolu s několika dalšími vesnicemi včetně Kvasetic (Vasetic) a Radňova (Radnova dvora) připsal Mikuláši Trčkovi z Lípy, pánovi na hradě Lipnici a jeho dědicům za dob­ré služby v bitvách s Husity.

Květinov byl od 16. století, po Bílé Hoře, připojován k různým statkům a často střídal majitele. Samostatným zbožím se stal až v roce 1791. Jeden z majitelů, Jan Langer ze Štambachu, nechal roku 1811 postavit v horní části obce u silnice na Herálec klasicistní zámeček. Další z majitelů, moravskobudějovický poštmistr Jan Leopold Kunrath, založil západně od zámečku malý anglický park. V té době ještě v Květinově existovala samostatná selská hospodářství. Nebyla sice nijak velká, ani bohatá, to ráz zdejší krajiny neumožňoval, ale přece jen přinášela lidem zdroj samostatné obživy.   

Společný osud Květinova a Kvasetic se začíná psát v polovině 19. století, kdy se tu zakoupila rodina statkářů Rychlých a Schmidtových. Kolem roku 1865 vznikl výkupem a zcelováním pozemků velkostatek Květinov-Kvasetice. Velkostatek do obou vsí přinesl námezdní špatně placenou zemědělskou práci a na dlouhou dobu velkou bídu. Všechny podnikatelské aktivity probíhaly pouze v jeho režii. V Květinově zůstal jediný sedlák na 21-ti hektarovém hospodářství a několik chalupníků.

Z Kvasetic , původně sice malé, ale dost zámožné selské vsi, se stala správní část Květinova a samostatná hospodářství tady zcela zanikla. Většinu původních stavení statkáři nechali zbořit a v roce 1864 si na tzv. rychtářově gruntě postavili novogotický zámeček. Je součástí hospodářského dvora a dnes je,bohužel, ve velmi špatném stavu. K zámku patří i novogotická pohřební kaple rodiny Schmidtových z roku 1888. I ta je značně zdevastovaná

Život v Květinově se zlepšil až po první světové válce, po vzniku Československa, kdy byla založena na statku zcela nezávislá a prosperující brusírna skla. Postupně se tu zakoupilo několik samostatných obchodníků a řemeslníků a mladí si našli lepší práci v blízkém Německém Brodě.

Statek zůstal pro obyvatele Květinova a Kvasetic hlavním zaměstnavatelem po celou éru první republiky a pak i po roce 1948. Politický převrat přežil Květinov bez větších otřesů, protože majitel velkostatku moc oblíbený nebyl a ostatní obyvatelé včetně místních malých podnikatelů i majitelů brusírny před válkou i během ní tvořili přátelskou komunitu, která držela při sobě.Bylo to velkým kladem hlavně v těžkém období 2. světové války, jak topotvrzuje i zápis v kronice z roku 1947:

Kritická léta německé okupace přelétla přes naši obec a nenapáchala celkem mnoho škod. Snad se to stalo tím, že občané obce „táhli za jeden provaz“ - nebylo udavačů, kteří by z nekalých nebo zištných důvodů přiváděli občany do neštěstí. Jediným místem, kde se zdejší občané scházejí, jest hostinec…. A můžeme nyní, po časovém odstupu, kriticky přiznati, že se zde řešily někdy opravdu různé věci během okupace, za které by se byl mnohý občan dostal do vězení. Ale, jak jsem již ve předu uvedl, nebylo v obci udavačů a tak se nebál nikdo mluvit před ostatními, a to myslím, byl veliký klad celé okupace ve zdejší obci. Okupace dovedla občany stmelit tak pevně, že důvěra mezi občany a nenávist proti okupantům nemohla narušiti ani nařízení a hlídání s německé strany.

Po osvobození v roce 1945 sice chtěla většina lidí velkostatek rozparcelovat, ale existoval jako celek příliš dlouho a tak žádná z místních rodin neměla stroje ani stavby pro samostatné hospodaření.  Do soukromých rukou přešla jen malá výměra pozemků a semenářský státní statek úspěšně hospodařil v katastru Květinova až do roku 1989. Býval nejlepším na okrese. Potom byly pozemky vráceny v restitucích rodině Schmidtových a dnes už s jejich zemědělskou farmou většina místních obyvatel nemá nic společného.

Radňov se stal částí Květinova až v roce 1970, po územních úpravách okresů, realializovaných v té době. Na rozdíl od Květinova a Kvasetic to vždy byla selská ves, kde bylo podle kronik už za Rakousko-Uherska a pak za první republiky 12 větších hospodářství.

I když ani tady nebyl život snadný a selské usedlosti nebyly příliš bohaté, bída tu byla přece jen o něco snesitelnější než u sousedů. Mezi obyvateli ale byly větší společenské rozdíly a vesnice nebyla tak soudržná.

V 50. letech bylo několik radňovských „kulackých“ rodin vyvlastněno a „přesídleno“, některé do sousedního Květinova.Byly nastěhovány do zámečku a jejich příslušníci začali pracovat na statku. Květinov je i další „přesídlené kulaky“ přijal přátelsky a dnes jsou z nich květinovští starousedlíci. Od roku 1819 byl Radňov „přiškolen“ ke Květinovu, kde byla zřízena jednotřídka, nejdřív jako expozitura obecné školy v Krásné Hoře, pak jako obecná škola samostatná. Bohatší Radňov při financování školy na chudý Květinov doplácel a tak není divu, že zejména za Rakousko-Uherska, občas docházelo mezi radňovským starostou - členem školní rady, a řídícím učitelem ke třenicím. Na druhé straně ale radňovští sedláci pomáhali s opravami špatně postavené a chatrné školní budovy mnohem víc než květinovští velkostatkáři, a když pan řídící v roce 1899 zorganizoval pro školáčky první školní výlet, byli to oni, kdo děti svými povozy dovezli z Lipnice domů…

V roce 2009 by květinovská škola oslavila 190 let své existence. Pro nedostatek žáků byla sice zrušena v roce 1977, ale její odkaz je u nás stále živý. Květinov si o ní, o své minulosti a snad i o budoucnosti vydal knížku. V té byste se dočetli o životě v Květinově mnohem víc.

Poloha

přidat fotografie