Hrčava (obec) [4805]

Hrčava historicky náleží do Těšínského Slezska, územně navazujícího na dávné Knížectví Těšínské. Za dob Rakousko-Uherska bylo Knížectví Těšínské v celém svém územním rozsahu součástí Zemí koruny České. V roce 1920 bylo v rámci dělení Rakousko-Uherska rozděleno Těšínsko mezi Polsko a Československo. Až na několik výjimek tvořila novou hranici řeka Olza (na české straně nesprávně nazývána Olše), kdy území na jejím levém břehu s početnou polskou menšinou (v roce 2001 byl průměr 10%, kdy nejvíce Poláků, 42,8%, měla obec Hrádek-Gródek) dostalo lidový název Zaolzie (Zaolží).

Oblast Zaolzie okolo Jablunkovského průsmyku (Przełęcz Jabłonkowska) je lidově nazývána Gorolsko, gwarzy sie tu po naszymu w górach, či po gorolsku. Gorolština je horská verze Těšínského nářečí, lidově zvaného Po naszymu, obvyklá kolem Jablunkova (Jabłonkowa), Istebne a v přilehlých obcích okresu Čadca (Czaca).Nářečí vzniklo ze staropolštiny a jeho dnešní podoba byla utvářena v průběhu staletí vlivy polštiny, češtiny, slovenštiny a němčiny. Nyní je gwar na ústupu zvláště u mladých na obou stranách slezské hranice, což je škoda, neboť se jedná o naprosto unikátní dialekt, charakterizující kosmopolitnost dnešního Slezska. Ačkoliv nejvýchodnějším bodem České Republiky je hraniční mezník 12/1 v korytě Olešky v katastrálním území 615994 Bukovec u Jablunkova (Bukowiec koło Jabłonkowa), je Hrčava obec s nejvýchodněji položeným centrem v České Republice.

První zmínka o nejmladší obci České Republiky pochází z roku 1645 v souvislosti s budováním uherských opevnění Hertiava. Po rozdělení Těšínska 28.7.1920 spadala jako jedna z osad Javořinky do Polska. Tehdy se z Javořinky stala Jaworzynka a z Hrčavy Herczawa. Obyvatelé Hrčavy se však vždy hlásili k české národnosti (Malá Praha ve Slezsku) a se stavem se odmítli smířit. Jan Sikora a Jan Gazur s pomocí javořinského učitele Leona Grochovského vypracovali petici, žádající připojení Hrčavy k ČSR, jíž po ilegálním přechodu hranice oba Janové odevzdali u delimitační komise v Ostravě. Na základě jejího rozhodnutí proběhlo v červnu 1921 prozatímní připojení Hrčavy k Československu, oficiálně potvrzené předáním Těšínska dne 20.6.1924.

Obec Hrčava byla vyhlášena 6.10.1927. Od června 1921 do června 1924 sice spadala pod ČSR, katastrálně však byla nadále osadou Jaworzynky. Od června 1924 byla samostatnou osadou, řízenou okresním úřadem. Občané měli v onom zvláštním vzduchoprázdnu do vyhlášení obce příjemná privilegia, z nichž nejzajímavější byla daňová svoboda a nemožnost je odvést k branné povinnosti. Do roku 1927 měly původní stavby jaworzynská čísla, nové byly bez čísel.

Ani po připojení k Československu však Hrčavané neměli vyhráno. Jejich vlastenectví jim přineslo nemalé problémy ze strany polských nacionalistů, jež explodovaly po obsazení Zaolzie Polskem v roce 1938 ve formě zatýkání Čechů. Většina hrčavských mužů z důvodu záchrany života uprchla do okleštěného zbytku ČSR a do obce se vrátila až po obsazení Polska Německem v roce 1939. Také spojení s okolním světem na české straně měla obec více než špatné. Lidé chodili na vlak do Čierneho pri Čadci. Silnice z Mostů u Jablunkova byla vystavěna až v roce 1946 (Karel Karpecki uvádí 1965), první telefon přiveden roku 1947 a jako poslední obec v Československu byla Hrčava elektrifikována roku 1955.

Obyvatelé Hrčavy, přezdívané dle ryze českého obyvatelstva Malá Praha, jsou na svou obec hrdi, a ačkoliv je velká Praha vždy brala jako výspu civilizace a něco tam na dalekém východě, je jejich národní uvědomění obdivuhodné. Vždy zde byl život hodně těžký, ale oni si stáli za svým, byli semknuti a nedali se ovlivnit žádným politickým děním kolem sebe, proto zde například ve volbách v době nástupu komuny bylo procentuálně k počtu obyvatel nejvíce bílých hlasovacích lístků v republice. Dnešní nezaměstnanost v obci je okolo 60%, zapříčiněná kostrbatým spojením s Jablunkovem a Třincem. Mnoho občanů pracovalo a pracuje v Třineckých železárnách. Plánovaná silnice do Bukovce naráží na nedostatek financí a neochotu některých majitelů rekreačních pozemků je k tomuto účelu odprodat.

Na Hrčavě je několik zajímavých míst. Dřevěný kostelík z roku 1936, roubená Masarykova škola z roku 1924 s pamětní deskou, upomínající na návštěvu Václava Havla 15.6.1993, hrob patronky Hrčavy Anny Hlaváčové, babičky hereček Jany a Dany Hlaváčových, místo posledního zastřeleného vlka v Beskydech (VLK 1914), památný buk, údajně pocházející z dnes již vyklučeného původního jedlobukového pralesa, přírodní jezírko U Hajdušonky, hluboké jen několik desítek centimetrů, lidová roubená architektura, muzeum v Masarykově škole a trojmezí hranic ČR, SK a PL.

Trojmezí zvláštního provedení tvoří společný hraniční kámen, hraniční most, dva altány a tři obelisky trojúhelného půdorysu. Český a polský obelisk jsou od sebe vzdáleny 15,05 m. Jejich vzdálenost tvoří základnu rovnoramenného trojúhelníka, z jejíchž obou bodů je k obelisku slovenskému shodná vzdálenost 73,80 m. Společný hraniční kámen v korytě potůčku, oficiálně zvaný Trojstátní bod Beskydy, leží ve středu kružnice, opsané přes všechny tři obelisky. Význam této symboliky jsme nerozluštili a svým provedením se zdejší trojmezí odlišuje od všech trojmezí, která jsme navštívili. Trojstátní bod Beskydy je od trojmezí v Trojmezí u Hranic u Aše vzdáleno 650 km. Trojmezí na Hrčavě není nejvýchodnějším bodem ČR, stejně jako Trojmezí u Aše není nejzápadnějším bodem ČR.

Poloha

přidat fotografie