Pomník Adalberta Stiftera - Frymburk (pomník) [46930]

Pomník Adalbertu Stifterovi dal na počátku dvacátého století postavit frymburský rodák Jordán Kajetán Markus, pozdější ředitel vídeňské průmyslové školy. Pomníček stojí v dolní části parku proti rodnému domu mecenáše. Pro základ pomníku byly dovezeny šumavské balvany. Bronzový portrét vytvořil v roce 1902 Hans Rathauský, rakouský sochař. Po roce 1946 byl portrét odstraněn. Teprve po objevení reliéfu Adalberta Stiftera ve frymburské hasičské zbrojnici se navrátil na původní místo.

Narodil se 23. října 1805 v tkalcovské rodině v Horní Plané na Lipensku. Rok po tragické smrti svého otce v roce 1817 začal nadaný žák studovat na gymnáziu benediktinského opatství v Kremsmünsteru. Studium ukončil v roce 1826, kdy se o prázdninách ve Frymburku zamiloval do sestry svého přítele Fanny Greiplové. Tento vztah přetrvával dlouhá léta a výrazně ovlivnil tvorbu autora, ale jelikož se citově rozkolísaný a chudý Stifter nedokázal rozhodnout, jakou kariéru pro svůj život zvolit, navíc pocházel z mnohem chudších stavovských poměrů, nikdy se s Fanny neoženil. V roce 1837 se Stifter oženil s švadlenou Amálií Mohauptovou, rok poté, co se v roce 1836 provdala Fanny za vojenského důstojníka. V roce 1839 Fanny při porodu umírá. Adalbert Stifter se potomků nedočkal. Od roku 1826 žil Stifter 22 let ve Vídni, studoval na zdejší univerzitě, kterou z neznámých důvodů nedokončil. Bránil se nadějné kariéře právníka, chtěl se více věnovat umění - malířství a literatuře, proto žil v nejistých sociálních poměrech, hrozila mu exekuce majetku. Revoluce roku 1848 ho značně rozkolísala a chtěl utéci z velkého města, proto se přestěhoval do Lince a přijal místo zemského školního inspektora.
V roce 1840 byla otištěna jeho první povídka Kondor, v roce 1844 sbírka povídek Studie. První díla se setkala s velkým úspěchem, autorovy poetické popisy kraje Šumavy a Povltaví sedly do vkusu biedermeirovského období. V roce 1847 vyšel Lesní poutník, ve kterém se odráží autorův vztah k Fanny, ale je zde kritizován pro mánii popisnosti.
Za svého působení v Linci se věnoval zlepšení materiální i vzdělávací stránky ve školství a ochraně historických památek. V roce 1850 byl jmenován školním radou, získal Velkou zlatou medaili za umění a vědu, v roce 1854 rytířský kříž Řádu Františka Josefa. V letech 1865 až 1867 pracoval na historickém dvoudílném románu Vítek, kde popisoval vládu Rožmberků a Přemyslovců. Od roku 1847 až téměř do své smrti psal a přepracovával román Z kroniky našeho rodu - Paměti mého pradědečka.
Od roku 1863 se léčil na cyrhózu jater, bolesti a deprese jej v roce 1868 přivedly k pokusu o sebevraždu, na jejíž následky 28. ledna v Linci podlehl.

Poloha

přidat fotografie