Železniční stanice koněspřežné dráhy - Bujanov (budova) [46881]

Budova přepřahací stanice čp. 20 je významnou technickou památkou související s Koněspřežní dráhou z Českých Budějovic do Lince, která v době kdy vznikla, byla první nejdelší transkontinentální železnicí na evropské pevnině. Dráha jako celek je cenným příkladem rozvoje dopravní infrastruktury v zemích Rakouska-Uherska v 19.století.

Přepřažní stanice čp. 20 v Bujanově se nachází v jižní části areálu současného bujanovského vlakového nádraží. Stanice měla hostinec se dvěma jídelnami, kuchyni, byty pro dva drážní strážníky, v patře byl umístěn byt pro cestmistra o třech místnostech, příležitostný pokoj pro drážního komisaře a dvě malé světnice pro hostinského. Zahrnovala též kovárnu společně s obytnou místností pro tovaryše. Stejně jako každá přepřahací stanice měla stanice bujanovská stáje pro koně, které se však do současné doby nedochovaly. Jednalo se o dva objekty stájí, přiléhající k přístavkům hlavní budovy na jižní a severní straně. Stáje byly klenuté na střední sloupy, kapacitně každá asi pro 22 koní. Není známo, jak vypadalo další vybavení bujanovské stanice, neboť se nedochovalo. Bylo pravidlem, že se v areálu přepřahacích stanic nacházely sklady a manipulační koleje, výhybka, popřípadě i nějaké přístřešky pro vozy. Archeologický průzkum potvrdil existenci jedné manipulační koleje vzadu za stanicí. Svému účelu sloužila stanice až do roku 1870, kdy byl zastaven provoz na české části trati. Po přestavbě železnice na parní provoz přestal objekt sloužit svému účelu. Budova pak nějaký čas sloužila jako sídlo staničního úřadu. V té době patrně došlo ke stržení stájí. Budova nakonec úřadu přestala vyhovovat a v roce 1890 jí odkoupila obec a zřídila zde německou základní dvoutřídní školu. Od té doby je jako škola budova využívána až do současnosti.

Jedná se obdélnou patrovou budovu na odsazeném soklu s mělkým rizalitem v ose západní strany, s valbovou střechou. Osazeny jsou dešťové žlaby se svody a hromosvody. Střešním pláštěm prochází dvě vyšší komínová tělesa s režných šamotových cihel, prolomena jsou dvě střešní okna a jedno výlezové okénko a čtyři drobné větrací hlavice. Při hřebeni je vztyčen stožár s televizními anténami. Omítky průčelí budovy jsou hladké, opatřené světle šedým nátěrem, sokl tmavěji šedým, architektonické prvky jsou bílé. Okna jsou bílá, z vnější strany napuštěná tmavě hnědou lazurou. Na jižní straně k budově přiléhá přízemní přístavek s valbovou střechou, kterou prochází vysoký komín ze šamotových cihel od kotelny. V jeho zdivu jsou osazena stoupací železa, na jižní straně komína je umístěna plošina, ke které vede ocelový zalomený žebřík. Východní průčelí, obrácené k železniční trati, původně hlavní průčelí, vyrůstající z odsazeného soklu, je sedmiosé, horizontálně členěné kordonovou a korunní profilovanou římsou. Kordonová římsa je oplechovaná a ve středu budovy je podepřena dvěma vysokými odstupněnými konzolkami, jež původně zvýrazňovaly hlavní vstup do budovy. Tento vstup byl po zrušení koněspřežky a nevyužití objektu k drážním účelům částečně zazděn a změněn v okno. Okna jsou dřevěné špaletová, dvoukřídlá, dovnitř otvíravá, vnější šestitabulková, vnitřní dvoutabulová, osazená ve středně hluboké špaletě, parapet je oplechován. Sokl je v pravé, severní části prolomen dvěma vodorovně obdélnými sklepními okénky. Na jižní straně přiléhá k budově přízemní přístavek, jehož východní průčelí má dvě okenní osy a vstup uprostřed nich. Otvory jsou umístěny do mělké segmentově završené niky. Okna jsou ohraničeny kamennými tesanými rámy, dveře kamennou veřejí. Výplně oken jsou dřevěné, jednokřídlové, dělené do tří tabulek. Vstup je uzavřen dřevěnými rámovými svlakovými dveřmi. Jižní průčelí budovy je z větší části zakryto přístavkem, bez otvorů. Přístavek je hladký, bez soklu a též bez otvorů. Osazen je zde svislý ocelový žebřík k plošině, zalamující se nad střešní rovinou. Severní průčelí budovy bez soklu je členěno horizontálně kordonovou a korunovou římsou, vertikálně nárožními lizénami v parteru. Při pravém nároží jsou ve zdivu osazeny dvě nestejně velké elektroskříně. Západní, od trati odvrácená strana má osm okenních os v patře a šest os v přízemí. Členěna je středovým rizalitem, v němž je umístěn předsazený vstup, vrcholící římsou a nízkým trojúhelným štítem, krytým dvojitě taškami bobrovkami. Ve štítě je osazeno osvětlení. Vodorovně je průčelí členěno kordonovou a korunní římsou, v rizalitu obě římsy chybějí. Vstupní portál je kamenný, jemně profilovaný, v něm osazena dřevěná zárubeň s dřevěnými dvoukřídlými, dovnitř otvíravými výplňovými, z jedné třetiny prosklenými dveřmi. Okna jsou stejné konstrukce a vzhledu jako ve východním průčelí. Dvě okna v přízemí a dvě v patře po stranách rizalitu jsou oproti ostatním oknům malá, dřevěná, zdvojená, jednotabulková, bez šambrán. Západní průčelí jižního přístavku je prosté, bez soklu, členěné pouze na jižní straně nárožní lizénou s jednotným nátěrem s plochou průčelí a korunní římsou. Ve středu je prolomen prostý vstup, uzavřený jednokřídlovými výplňovými, z větší části prosklenými dveřmi. Vlevo od vstupu je ve zdivu osazena velká elektroskříň.

Poloha

přidat fotografie