Bulhary (obec) [4491]

Archeologické nálezy z katastru obce potvrzují pohyb lovců mamutů na zdejším území. Od mladší doby kamenné pak intenzita osídlení přibývá. V trati Pustý zámek se nachází zajímavé hradisko, jehož zatím nejisté datování umisťuje lokalitu někde do středověku.

Vlastní osada však byla založena ve 13.století německými kolonisty. Nesla název Bulgarn a patřila k Lednici. Ve 14.století získali celou obec Lichtenštejnové a obec spadala pod Lednici až do roku 1848. Na počátku 20.století stihl obec stejný osud jako ostatní příhraniční obce. Po odsunu německého obyvatelstva po válce obec osídlili přistěhovalci z Břeclavska a Hodonínska. Nyní spadá obec pod okres Břeclav.

Do katastru Bulhar zasahuje chráněná krajinná oblast Pálava. Východní svahy členité Milovické pahorkatiny, pokryté sprašemi, porůstají druhově bohaté panonské dubohabřiny a teplomilné doubravy. Dnes jsou využity k odbornému chovu zvěře. V nivě Dyje, zejména v mezihrází, se dochovaly lužní lesy a zbytky nivních luk.

Fara byla v obci asi už v době předhusitské. O jejich osudech nemáme přesných zpráv. V roce 1582 byl v místě nynějšího hřbitova konsekrován zdejší kostel sv.Jiljí. Památkovou ochranu požívá v obci několik selských gruntů s barokní úpravou štítů zdejšího kostela a vedle také barokní hřbitovní brána a márnice. U mostu přes Dyji stojí plastika Jana Nepomuckého a při cestě do Lednice dvoje chráněná boží muka.

Škola se v Bulharech připomíná po třicetileté válce. V 19.století byla postavena nová školní budova uprostřed návsi v místě dosavadní radnice. Dnes je v obci mateřská škola a základní školu navštěvují děti v Lednici.

Představitelé obce v minulosti používali k pečetění důležitých písemností pečetidlo, na němž byly zkříženy dvě ryby. Znamení symbolizovalo význam rybolovu v řece Dyji.

Do katastru Bulhar zasahuje chráněná krajinná oblast Pálava. Východní svahy členité Milovické pahorkatiny, pokryté sprašemi, porůstají druhově bohaté panonské dubohabřiny a teplomilné doubravy. Dnes jsou využity k obornímu chovu zvěře. V nivě Dyje zejména v mezihrází se dochovaly lužní lesy a zbytky nivních luk. Archeologické nálezy z katastru obce potvrzují význam mladopaleolitických nalezišť na svazích Pavlovských kopců, neboť lovci mamutů se pohybovali i zde. Od mladší doby kamenné pak intenzita osídlení přibývá a toto území bylo obydleno téměř nepřetržitě až do doby historické.
V trati Pustý zámek se nachází zajímavé hradisko, jehož zatím nejisté datování umísťuje lokalitu někde do středověku. Nálezy z doby velkomoravské a mladohradištní jak v intravilánu obce, tak v jejím nejbližším okolí umožňují uvažovat o kontinuitě osídlení se středověkem. Vlastní osada však byla podobně jako další vsi této oblasti založena až někdy ve 13. století německými kolonisty. Poprvé se v písemných pramenech objevuje pod jménem Bulgarn v roce 1244, kdy patřila k Lednici.
I když již v roce 1310 uvažovali Lichtenštejnové o koupi vsi, nevíme, zda se tento kup udál. Jako majitelé části vsi se uvádějí nepochybně až roku 1332 a zcela ji do svého držení získali na sklonku 14. století. U panství lednického ves setrvala až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Od roku 1850 patřila k politickému a soudnímu okresu mikulovskému. Dne 8. října 1938 byla zabrána německým vojskem a po dobu okupace příslušela k mikulovskému landrátu v župě Dolnodunajské.
Rudá armáda Bulhary osvobodila 22. dubna 1945 a podle poválečných dekretů bylo v obci konfiskováno 1 036 ha půdy a 285 domů (z celkové výměry 1 473 ha a 306 popisných čísel). Podle sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 1 144 obyvatel ve 288 domech, z toho 183 Čechů a 940 Němců. Po odsunu německého obyvatelstva se do Bulhar přistěhovalo 565 osob ze 17 moravských okresů. Nejvíce jich přišlo z okresů Břeclav a Hodonín. Při posledním sčítání lidu v roce 1991 zde bylo zaznamenáno 776 osob, žijících ve 221 trvale obydlených domech. Po roce 1918 užívala ves úředního názvu Pulgary, v německé variantě Pulgarn. Po skončení druhé světové války dostala úřední název Bulhary.
Díky lichtenštejnským urbářům, do nichž vrchnost zapisovala poddanské povinnosti, máme dostatek dokladů o vývoji vsi. Nejstarší urbář z roku 1414 zachycuje v Bulharech 75 gruntů. K roku 1560 je zřejmý značný pokles počtu poddaných, neboť ve vsi bylo usazeno jen 56 selských rodin. Před třicetiletou válkou bylo osazenstvo už 133 gruntů, avšak válku jich přežilo jen 82, což znamená, že ve vsi zůstalo jen 62 % původního počtu obyvatel. Tento pokles pokračoval i v následujících letech, neboť v roce 1716 zde žilo už jen 60 selských rodin. V průběhu první půle 18. století však došlo k demografickému zvratu a při sčítání lidu v roce 1763 tu bylo napočteno 445 osob v 75 selských a 137 podružských rodinách. Téměř dvojnásobek podružských rodin oproti selským naznačuje velkou chudobu zdejšího obyvatelstva.
Škola se v Bulharech připomíná po třicetileté válce a až do roku 1882 se nacházela vedle fary. V tomto roce byla postavena nová školní budova uprostřed návsi v místě dosavadní radnice. Dnes je v obci pouze mateřská škola a děti navštěvují základní školu v Lednici. Fara byla v obci asi už v době předhusitské. O jejich osudech nemáme zpráv, avšak v roce 1582 byl olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským konsekrován zdejší kostel, z čehož lze usuzovat, že v té době fara musela existovat a musela být v držení katolického faráře.
V letech 1538-1591 jsou zde doloženi novokřtěnci, kdy ves opustili, však není známo. Po třicetileté válce byla obec přifařena do Sedlece a fara byla v místě obnovena až v roce 1867. Dnes je vesnice součástí děkanství mikulovského, avšak je spravována z rakvické fary. Jak bylo řečeno, v roce 1582 byl v místě nynějšího hřbitova konsekrován zdejší kostel sv. Jiljí. O původní stavbě nemáme zpráv. Protože v průběhu první půle 18. století kostel svou velikostí již nestačil počtu farníků, byl v roce 1770 rozebrán a do roku 1772 znovu postaven.
Památkovou ochranu požívá v obci několik selských gruntů s barokní úpravou štítů a vedle kostela také pozdně barokní brána hřbitova a márnice. U mostu přes Dyji stojí plastika Jana Nepomuckého a při cestě k Lednici a Nejdku dvoje chráněná boží muka. Představitelé obce v minulosti používali k pečetění důležitých písemností pečetidlo, na němž byly zkříženy dvě ryby. Znamení symbolizuje význam rybolovu v řece Dyji, která protéká pod terasou, na níž se ves rozkládá.
Převzato z knihy Brána do kraje autoři textu: PhDr. Emil Kordiovký, PhDr. Jiří Danielka

Poloha

přidat fotografie