Třemešná (obec) [4478]

 Třemešná tvoří s obcí Damaškem a Artmanovem  jeden politický a katastrální celek, ležící v soudním okrese Jindřichov a správním okrese Krnov, v zemi Moravsko-slezské a republice Československé.  Obec leží na 17 stupni 34 minutách a 30 vteřinách východní délky, jakož na 50 stupni 12 minutách a 15 vteřinách severní šířky. Nadmořská výška nádraží je  386,7 m, křižovatky říšské silnice a cesty do Liptáně 375m, nového mlýnu u Damašku, stejně jako i Mušlího potoka 399m nad mořem. Nejvyšším bodem obecního katastru je Měsíční Vrch, s výškou 627m nad mořem.          

Biskup Bruno, který od roku 1245 řídil olomouckou kapitulu, začal budovat zničené slovanské osady a osidlovat je německými kolonizátory. V prostoru hlubokých lesů, rozprostírajících se mezi Biskupskou horou a řekou Osoblahou začal po roce 1247 zakládat nové osady. Přesně v kterém roce tyto osady vznikly,  mezi něž patřila  i Třemešná a Liptáň, není známo. Tedy rok 1251  byl asi rokem založení osad  v lesní oblasti u Osoblahy.  Biskup Bruno přenechal roku 1245 rytíři Helembortovi z Turmu v nově získaných lesních oblastech kolem říčky Osoblahy 50 dílců půdy (mansos)  s  podmínkou les vyklučit, a založit tam nové osady, kterými byly výše zmíněné osady Třemešná a Liptáň. Součásti byl i společný patronát vazala a nově vzniklých farností na zisk z hospodaření obcí.  Název Třemešné pocházel asi podle jména některého vazalova úředníka.          

Podle dochovaných pramenu už kolem roku 1256 musela v Třemešné fungovat farnost. Tato existovala až do husitských válek, kdy byla obec zničena (1428) a později už nebyla obnovena, což zapříčinilo, že až do roku 1784 zajišťovala liptáňská farnost  zdejší duševní obrodu, Teprve kolem roku 1784 byla postavena  zdejší obecní fara.            Všechny  osady, uvedené v testamentu biskupa Bruna,  patřící do olomouckého biskupství a ležící  na jihu naši enklávy, jako i Třemešná - Renversdorf (1256), či pozdější  Renfriedstorph (1267), byly založené německými kolonisty  po vyklučení lesa. Tento typ zakládání  nese  název -lánová  ves.  Postup při zakládání  byl tento - kolem říčky nebo potoka se po obou stranách  zakládaly usedlosti bez  ladu a skladu.  Před pozemkovou reformou byl ke každé chalupě   připojen různě dlouhý pás půdy (sáh.lán či hub), který většinou končil na okraji lesa, kde už  pokračovaly obecní pozemky. Údolím probíhala  různě hustá síť cest, která vedla po obou březích vodoteče. Na druhou stranu  přecházela buď přes brod, nebo přes most. Doposud nebyla vytýčena žádná  pevná  trasa. A ten typ zástavby byl nazývám lánová ves.  Podobně tomu bylo i kolem Mušlího potoka,který tvořil osu výstavby objektů. V té době neměl potok takových rozměrů a vydatnosti jako dnes. Neboť byl napájen pouze jedním pramenem. Výměra, kterou v průběhu osídlování ve 12.-14.století, kdy obec pravděpodobně vznikla a kterou každý osadník získával, se příliš neměnila a byla přibližně stejná. Byla tvořena 60 královskými jitry(2 jitra—1 joch—1.600 sáhů—57,55 arů). S vývojem hustoty osídlení, se pozemky zeštíhlovaly a stavení se řadila organizovaně kolem potoka či přístupové komunikace. Bývalý lánový charakter osad přecházel postupně na řadovou zástavbu.            

 V následujících letech se přes naši oblast přehnalo  mnoho  nepohody - nemoci, krup, sucha, neúrody a zničujících válek. Když roku 1428 husité zničili Osoblahu a Hlubčice, táhli do vnitrozemí,  aby vyplenili Město Albrechtice a nedalekou Třemešnou. Osada tak zůstala celých 100 let pustá, aby ji později olomoučtí biskupové opět nechali postavit. Není známo, zda husité všechny obyvatele vyvraždili, nebo se někdo zachránil a raději před plenícími hordami utekl. Osada tak zůstala prázdná a po několika letech úplně zanikla. Historicky nejsou o osadě po dobu 100 let žádné písemné doklady. V Historii Slezska (od Dr.Wenzelidese,II.díl, str.103) lze však zjistit , že dalším držitelem osady byl loupeživý rytíř Štoss, který přebýval na hrádku Velký Taubenstein. V roce 1474 byl při nájezdech uherského krále Matyáše Korvína chycen a  jeho hrádek byl zbořen. Protože  loupeže a drancování  pustošilo nejen osadu Třemešnou, ale i poměrně daleké okolí, bylo zabití  rytíře velkou úlevou a vysvobozením. Dodnes je velkou neznámou, zda byl hrádek Velký Taubenstein  stavbou typu Bergfried (s opevněnou obytnou věží) ,typický pro západní Falcko, nebo  hrádkem s opevněným podhradím,typický pro Franky, jehož stavitelem byl vazal Helembort z Turmu, či  jeho následovník.                

Podle listiny s 3.listopadu 1535 vyplývá,  že tímto dnem započalo období znovuosídlování vsi Třemešná. A že novými dosídlenci opět byli Němci, ukazuje  listina, vydaná v roce 1570. Tato obsahuje seznam 39 sedláků a 25 zahradníků, kteří byli  pouze německé národnosti. Odkud tito kolonisté přišli, není známo, ale podle stylu staveb domů a dialektu lze usuzovat na Durynsko, či Franky. Podle biskupské pozemkové knihy je naše obec označována jako „Czemessna“, což je asi slovanský název. Pravděpodobně tehdejší biskupský dvůr v Kroměříži a Olomouci, byl z větší části český, a proto i úředním jazykem byla čeština. Jednotlivé názvy, uváděné v knize, byly počešťovány.  Nelze tedy z jistotou tvrdit,  zda  určitou skupinou obyvatel  tvořili  i Češi, nebo zda všichni osadníci byli jen Němci.                

Dne 4.prosince 1786 povolil biskupský dvůr osadníkům  z Třemešné využívat kopec Homoli (Hutberg) k zemědělským účelům za starou, již stanovenou daň.  V této době si obec Třemešná  založila vlastní znak, který představuje sv.Sebastiána, s nápisem - Olm.Fuerst. Bischof. Kamerg. Rebersdorf Gem.Insiegel 1728 - (komorní obec olomouckého arcibiskupství-Třemešná ,znak-1728). I pozdější znak na kulatém razítku představuje sv.Sebastiána (obecní znak obce Třemešná ve Slezsku). Podle jiného zdroje  Schwoye,III.díl, byla obec Třemešná  součástí Osoblažského panství a měla 217 domů, 397 rodin, 1776 lidských duší s rozlohou více jak 4OO jiter lesa a nespočtem zahrad. (pouze bez Damašku)  V dalším historickém zdroji - V díle Faustiny Ens „Údolí Opavy,“IV.svazek, 1837 je obec Třemešná-Roewersdorf, někdy i Renfriedsdorf – uvedena jako velká lidnatá farnost ležící několik mil jihozápadně od Osoblahy v nevýrazném údolí nízké vrchoviny. Na severu sousedí s Novou Třemešnou, neboli  Damaškem a na jihu s Rudíkovy. Obec je protékaná málo vodnatým potokem, který pohaní 3 vodní mlýny-Scholzův, Zadní neboli Slepičí a Damašský. Je zde 293 zcela vybudovaných domů, kostel, fara, škola, hostinec a 8 krčem na pivo, víno a kořalku. Má 2.644 obyvatel katolického vyznání a tvoří společně s Damaškem jednu farnost s 1 farářem a 2 kaplany. Osadníci se živí obděláváním půdy, obchodem, přepravou zboží, zhotovováním příze a lněných výrobků a všeobecným řemeslem, mezi kterými jsou zámečníci, tkalci, řemenáři, barvíři, mlatci, sudaři, stolaři, jakož i  52 kramářů. O zdraví obyvatel se stará  ranhojič a 2 porodní báby.Půda je studená a kamenitá, avšak pilnost zdejších osadníků přináší dostatek letních plodů, obilí, lnu a brambor.            

 Většina vzpomínek na 1světovou válku pochází z podvědomí bývalého ředitele školy Karla Luleye,Třemešná č.131. Malá část byla získána z farní kroniky obce. První zprávy o válce přišly do Třemešné na začítku roku 1914, kdy z doslechu se ruské jednotky shromažďovaly na hranicích Rakouska-uherska. V rusku proběhla celostátní mobilizace. I tak tato situace nic nezměnila v mysli mladých i starých spoluobčanů, kteří se  připravovali na následující léto, na sklizeň úrody a poklidný život v zázemí. Dne 28.-29.června 1914 se  měla dít v Opavě oslava  50.výročí založení Slezsko-rakouského pěveckého sboru. Na oslavu se připravoval i soubor z Třemešné,když ve čtvrtek  28.června 1914 přišla tragická zpráva o vraždě  následníka rakouského trůnu, arcivévody Ferdinanda a jeho manželky, vévodkyně Sofie chotkové. Přípravy na oslavu byly zrušeny a nastal týden očekávání na válku.             

Poloha

přidat fotografie