Nové Heřminovy (obec) [4465]

Založení Nových Heřminov

Kolem roku 1220 začali lidé osidlovat oblast dnešního Zátora a Nových Heřminov. Přitahovaly je zde hlavně doly na železnou rudu. Celý kraj byl tehdy pokryt hustými lesy, půda zde byla neúrodná.

Zatímco na úrodnější rovině z Krnova směrem na Opavu už v té době hospodařili zemědělci, ve výše položených oblastech pokrytých pralesy se lidé živili dolováním rud. Tato téměř neobydlená území byla v té době osidlována kolonisty. Kromě slovanského obyvatelstva sem přicházeli i kolonisté z okolních, relativně přelidněných zemí, zejména ze Saska a Dolního Slezska. Kolonizaci území vedl z Moravy markrabě Vladislav Jindřich a po jeho smrti král Přemysl Otakar I. Na severní Moravě měl podíl na kolonizaci také velehradský cisterciácký klášter. První vlna německých kolonistů přišla do kraje na přelomu 12. a 13. století ze sálsko-francké oblasti.

Heřminovy v 15. století

V oblasti docházelo ke spojování menších statků ve větší celky, panství. Především ta panství, kde se těžily drahé kovy a železná ruda, se stala zajímavá pro nejmocnější feudály.

Samotné Nové Heřminovy byly v nově založených krnovských zemských deskách zapsány jako panství Zikmunda Znaty z Hynčic v roce 1406. Roku 1411 byly Heřminovy připsány jako majetek Zikmundovy sestry Markéty z Hynčic. Po dvaceti letech Ludmila z Hynčic spolu se svým manželem Jiřím z Bruntálu přepisují panství Ludmiliným bratřím Bohuši, Kryštofu a Janovi ze Zátoru.

V letech 1420 až 1430 řádily v krnovském knížectví husitské boje. Heřminovská kronika zaznamenává, že mnoho obyvatel bylo zavražděno, další byli odvlečeni a museli nuceně pracovat u husitských pánů. Většině se podařilo utéci a vrátili se do svých domovů. Husité z kraje odtáhli až roku 1430.

Heřminovy v 16. a počátkem 17. století

Ačkoli patřily Nové Heřminovy ke krnovskému knížectví, pronajal si obec spolu s dalšími hornickými vesnicemi na bruntálském panství v roce 1530 zástavní držitel panství Rabštejn-Janovice, bohatý důlní podnikatel Marek Weiczinger z Weiczingu. Pod jeho vedením vzkvétaly doly a hutě v Karlovicích, Markvarticích, Nových Heřminovech a Bruntále. V Andělské hoře se dokonce nacházelo zlato a stříbro. Zprávy o úspěších se rychle roznesly a do oblasti začali odevšad přicházet další horníci a dolníci. Počet obyvatel ve vesnicích prudce vzrostl. 

Třicetiletá válka

Po porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře 1620 se většina majetků domácí moravské a slezské šlechty ocitla v rukách bělohorských vítězů, zejména Lichtenštejnů a řádu německých rytířů. Následující léta třicetileté války pak změnila kraj v poušť.

Třicetiletá válka těžce poznamenala celý kraj, Nové Heřminovy nevyjímaje. "Znovu táhla vojska dědinami několikrát sem a tam, zapalovala domy, brala obyvatelům koně a povozy. Také jim museli lidé pomáhat se přemísťovat. Vojska je vyjídala, ačkoliv lidé sami neměli co jíst. Vůbec nevěděli proč pracují. Nastaly zlé časy. Císař Ferdinand II. využil těchto zmatků, aby mohl vyhnat protestanty a zavést víru katolickou. Protestantští pastoři museli násilím opustit tento kraj,"zaznamenává kronika.

Válka o habsburské dědictví

Roku 1740 vymřel habsburský panovnický rod Karlem VI. po meči, což vedlo k válkám o dědictví habsburské. V tzv. slezských válkách uhájila královna Marie Terezie panovnický trůn, avšak přišla téměř o celé Slezsko. Pruský král Bedřich II. vznesl nárok na Krnovsko, neboť prý bylo jeho hohenzollernským předkům zkonfiskováno v roce 1622 neprávem.

Právní spor záhy přerostl ve válku a pruská armáda vtrhla do Slezska. Porážka Rakouska byla potvrzena 11. června 1742 uzavřením tzv. vratislavského míru. Prusku přinesla válka Horní a Dolní Slezsko a hrabství kladské. Marii Terezii zůstala pouze část Nisska, Krnovska, Opavska a Těšínska. Celé Hlubčicko, které bylo součástí Krnovska. Území po levém břehu Opavy a Opavice bylo od krnovského knížectví odloučeno a státní hranice se posunula až ke Krnovu, který se tak stal pohraničním městem.

Obec Nové Heřminovy musela dát v únoru 1741 na válečné účely k dispozici 16 mužů na nucené práce pro vojsko do Benešova a 12 mužů do Bruntálu.

Projevy vampyrismu v obci

Hospodářský úpadek po dlouhotrvající  třicetileté válce kráčel ruku v ruce s úpadkem duchovním, který se na Moravě a ve Slezsku projevil smutně proslulými čarodějnickými inkvizičními procesy. Těmto procesům padlo za oběť několik set nevinných lidí. Ačkoli v Nových Heřminovech k žádným inkvizičním procesům nedošlo, objevily se zde projevy tzv. vampyrismu, tedy nařčení již mrtvých osob z čarodějnictví. Případ v Nových Heřminovech popsal odborný učitel Adolf Peschke z Horního Benešova a je zaznamenán v kronice. Tento případ byl jen jedním z mnoha v tomto kraji, další případy vampyrismu se objevily ve Starých Heřminovech, Sádku, Horních Životicích či Svobodných Heřmanicích, kde bylo posmrtně vykopáno dokonce 29 nebožtíků.

Napoleonské války

V době, kdy se válka chýlila ke konci, 14. května 1814, prošel obcí regiment složený z 116 důstojníků a 1 740 vojáků, kteří se vraceli z ruského zajetí. Podle kroniky po sobě zanechali důstojníci i vojáci v obci hrozné stopy. Byli suroví a nedisciplinovaní.

Rozvoj obce do roku 1848

Hospodářský život v oblasti doznal po revoluční epoše v Evropě značných změn a tento přerod uvedl do pohybu celou společenskou soustavu. Ruku v ruce s rozvojem průmyslu a modernizací výroby narůstaly sociální nepokoje.

V roce 1834 přestalo platit ohraničení ze starých dob a každá parcela byla od nynějška zanesena v pozemkové knize. V celém krnovském panství byly přeměřeny pozemky, louky a stavební prostory a v každé obci byly založeny katastrální mapy a pozemkové knihy.

Revoluční rok 1848

Rozvoj průmyslu a hospodářství v 19. století znamenal též sociální problémy. Ty narůstaly zejména ve městech, kde docházelo k hladovým bouřím chudiny a dělníků. Ani v menších sídlech se však lidem nevedlo lépe. "Roku 1847 byly velmi špatné žně a nastalo veliké zdražení. Pytel rží stál 25 zlatých, pšenice 30 zlatých, brambor 6 zlatých. Chudí  obyvatelé měli velkou bídu a hlavní potrava byl chléb a polévka z otrub. Mnoho lidí umíralo z podvýživy a žebráci táhli hromadně po silnici a obtěžovali každý dům."

Stavba železnice z Olomouce do Krnova

Další možnost rozvoje znamenala pro Nové Heřminovy stavba Moravsko-slezské centrální dráhy z Olomouce přes Bruntál do Krnova. V roce 1871 byla povolena stavba železnice z Bruntálu do Nových Heřminov (nynější zastávka Milotice nad Opavou), Zátoru, Brantic a Krnova s napojením na Vrbno.

Dne 24. dubna 1871 sdělilo ministerstvo Moravsko-slezských drah, že může být zahájena stavba trati po pravé straně řeky Opavy s ohledem na to, aby se na Heřminovy napojilo rameno na Vrbno. Už 28. dubna 1871 byla stavba na několika místech zahájena.

Světové války

První světová válka zasáhla celou zemi včetně Bruntálska. Fronta potřebovala stále více vojáků, ale i vojenského materiálu a potravin. Především potravin byl nedostatek a civilní obyvatelstvo strádalo čím dál víc. Reálná hodnota peněz se stále snižovala a ceny rostly. Za této situace propukaly ve městech hladové bouře. V průběhu druhé poloviny roku 1918 se válka rychle chýlila ke konci a bylo zřejmé, že vše spěje k rozpadu Rakouska-Uherska. V září 1918 následovali poslanci zastupující severní Moravu a Slezsko Němce z Čech a vyhlásili požadavek na zřízení samostatné provincie s názvem Sudetenland. Dne 28. října byla vyhlášena samostatná Československá republika. Němečtí poslanci však stejně v říjnu 1919 založili prozatímní zemské shromáždění provincie Sudetenland a vznik nového územního útvaru vyhlásili ve Vídni. Prezídium provizorního sněmu převzalo v listopadu agendu dřívější vlády.

V roce 1938 mimo jiné navštívil Nové Heřminovy Adolf Hitler.

V září 1939 přepadli Němci Polsko a začala druhá světová válka. V prvním období války byla situace v Nových Heřminovech poměrně klidná. Projevilo se ovšem citelný nedostatek potravin, byly zavedeny potravinové lístky a prodej byl přísně regulován. Také přišla nová měna v podobě říšských marek. V prvních týdnech obsazení německým vojskem se přepočítávaly peníze tímto způsobem: 100 Kčs = 12 říšských marek (ŘM), 100 ŘM = 833,3 Kčs.

V Nových Heřminovech sice nepadl během války jediný výstřel, ale zdejší muži bojovali na frontě. Během bojů za druhé světové války jich padlo 28.

Zemědělství v období socialismu

V roce 1949 hospodařilo v Nových Heřminovech soukromě ještě 29 rolníků. K obdělávání půdy měli celkem 32 koní, 14 tažných krav a jednoho vola, 51 dojnic. Z 332 hektarů zemědělské půdy bylo 194 hektarů orné půdy.

Všichni místní zemědělci svou produkci povinně odevzdávali, protože obec musela plnit státní dodávky. Z celkových 403 obyvatel v obci pracovalo v zemědělství 66 mužů a 31 žen. Dalších 28 dělníků pracovalo v tírně lnu.

Socializace zemědělství přinesla utrpení zdejším zemědělcům, kteří byli různými metodami přinucováni odevzdávat svůj majetek a vstupovat do JZD. To bylo v obci založeno 30. června 1950. Rolníci, kteří vlastnili půdu, dobytek a stroje, si museli zvykat na to, že už nejde o jejich soukromé, ale společenské vlastnictví.

Rok 1989 do současnosti

Nespokojenost občanů s neutěšenými poměry v obci zastínil 17. listopadu 1989 státní převrat. Zrušením ústavního článku č. 5 o vedoucí úloze KSČ ve společnosti byla otevřena cesta k demokracii.

V listopadu 1990 se v obci konalo referendum o osamostatnění Nových Heřminov. Pro osamostatnění se vyslovilo 102 občanů ze 183 obyvatel s hlasovacím právem. Nové Heřminovy se rozhodnutím ministerstva vnitra staly 1. ledna 1992 opět samostatnou obcí.

Z prvních komunálních voleb roku 1992 vzešlo devítičlenné obecní zastupitelstvo a prvním starostou obce byl zvolen Jiří Pavelka, po něm Milan Mlýnek a nyní je starostou Antonín Maňák.

V roce 1992 byla dokončena stavba úseku nové silnice z Bruntálu do Zátora, úsek Heřminovy a v obci byl vybudován malý obchvat.

Největším cílem nových zastupitelů bylo obnovení všech podniků a institucí, které byly během uplynulých let zrušeny. Obec naplánovala výstavbu kanalizace, čističky odpadních vod, plynovodu a vodovodu. Začala také zdlouhavá jednání o zrušení stavební uzávěry kvůli plánům na výstavbu přehrady.

Poloha

přidat fotografie