Sousoší Nejsvětější Trojice - Adamov (sousoší) [44490]

Barokní sloup s obrazem sv. Trojice. V patě sloupu na podstavci vlevo socha sv. Víta, vpravo sv. Floriána, uprostřed socha Immaculaty. Kolem sousoší je balustrová ohrádka.

O vzniku adamovského pilíře se sousoším Nejsvětější Trojice informuje stručný zápis ve farní pamětní knize rudolfovské farnosti. V zápise z roku 1770 se uvádí: „V tomto roce byla v Adamově měšťany postavena kamenná statue Nejsvětější Trojice a na týž svátek jsem ji já, Šebestián Ihrler, rudolfovský farář, benedikoval, když jsem k tomu předtím obdržel svolení.“ (Benedikce = církevní požehnání, svěcení). K první známé úpravě pilíře došlo pravděpodobně v roce 1823. Svědčí o tom špatně čitelný letopočet 1823, jenž se nachází na nárožních sloupcích balustrádového zábradlí. Další oprava pilíře proběhla v roce 1927. O čtyři roky mladší zpráva o tom stručně uvádí: „V roce 1927 bylo jmenované sousoší s velikou obětavostí adamovských sousedů opraveno.“ Sloup poté 28.srpna 1927 posvětil P.J.Vavruška z Rudolfova. Krátce po této opravě, dne 16.září 1931, se však horní část pilíře zhroutila. Na schůzi obecní správní komise, konané dne 11.října 1931, bylo přijato toto usnesení: „Za hlídku u sv.Trojice sluhovi Fr.Remiášovi se povoluje 10 Kč. Usneseno poslat žádost na Zemský památkový úřad v Praze ohledně sesutí části sochy sv.Trojice.“ Při zřícení horní sochy byly poškozeny i postranní sochy. Trojiční sousoší na vrcholu však již nebylo obnoveno a bylo nahrazeno malým obrázkem na plechu.

V letech 1965 – 1966 pilíř restaurovali akademičtí sochaři František Cihlář a Rudolf Soudek. V restaurátorské zprávě z 15.září 1966 je restaurátorský zásah popsán takto: „Materiálem je u plastik mušlový vápenec, u architektury žula. Původní plastika, která byla umístěna na vrcholu sloupu sv.Trojice, není zachována a je nahrazena pouze holubicí. Celá památka byla překryta barevnými fermežovými nátěry a ve značném rozsahu mechanicky poškozena. Poškození jednotlivých plastik: Sv.Florián – chyběla pravá ruka držící vědro, levá ruka primitivně doplněna cementem, u obou nohou byly rovněž cementem neodborné vysprávky, čímž vznikla deformace této partie. Sv.Jan (správně sv.Vít) – chyběla levá ruka od loketního kloubu k zápěstí, u hlavy chyběla partie obličeje a část biretu. Panna Maria – poškozena drapérie na mnoha místech a prsty na obou rukou. U architektury byly uvolněny spojovací spáry, profilace kuželek v balustrádě velmi otlučena a některé uvolněny. Na památce bylo množství cementových vysprávek, převážně u architektury. Po sejmutí všech barevných nátěrů byla provedena rekonstrukce chybějících částí u plastik. U architektury zatmeleny spáry, vyspraveny otlučené profily a upevněny uvolněné kuželky. Vysprávky byly provedeny v přírodním kameni. Celkovou lokální retuší, hydrofobizačním postřikem a fotodokumentací bylo restaurování dokončeno.“ Další restaurování akademickým sochařem Ivanem Tláškem proběhlo v roce 1994. Z jeho restaurátorské zprávy: „Na sousoší byla patrny všechny možné druhy poškození, od mechanického přes vlivy povětrnostní, zamoření vegetací až po nevhodné betonové vysprávky a korozi kovů. Svatozář Immaculaty scházela zcela a dvě kuželky balustrády byly vypadlé. Zbytky polychromií, které se dochovaly, nejsou původní. Z původních polychromií jsou zbytky nepatrné a není možno je věrohodně rekonstruovat.

Poloha

přidat fotografie