Ostopovice (obec) [4361]

Od vzniku až po 1. světovou válku 

1237 - Prvním dosažitelným a zachovaným písemným dokumentem uváděným v Moravských zemských deskách jsou majetkoprávní transakce krále Václava I., spolupodepsané svědky Robertem z Troubska a mistrem (doktorem) Štěpánem z Ostopovic. Původní osadníci se usadili pravděpodobně v dnešním centru vesnice, v místech, kde vyvěraly silné prameny pitné vody. Jejich středověké sídliště byla náves, po jejímž obvodu ve tvaru podkovy budovali převážné zemědělská stavení. Uprostřed osady na mělčině vytvořila voda vycházející ze zdrojnic v blízkém okolí malé průtokové brodiště, které se zachovalo do nedávné minulosti, kdy bylo při modernizaci obce zrušeno.Protože vlastníky veškeré půdy byli v té době šlechtický feudál a zčásti i církev, byla svěřena určitá výměra jejich odborníkovi, zkušenému podnikateli - lokátorovi -, který osadníkům podle jejich zájmu vyměřil a přidělil pozemky, vybral od nich poplatky za užívání půdy, zároveň projednal s feudálním majitelem konkrétní podmínky příštího vztahu vrchnosti a nových uživatelů půdy, z nichž se stali automaticky poddaní. Přidělená půda byla rozparcelována a rozměřena na lány, půllány, čtvrtlány a osminky lánu. Samozřejmě, že lokátorovi připadl takřka bez výjimky největší statek v osadě, obdržel i rychtu a s ní pravomoc rychtáře, nejvyššího pána ve vsi. Není tedy vyloučeno, že řada následujících jmen v příštích létech představovala reprezentanty obce. Protože Ostopovice byly panským sídlem a samostatným dvorem, dá se předpokládat, že již koncem 13. století zde stávala tvrz. Byla to pravděpodobně velmi jednoduchá, skromná stavba, pokud šlo o vlastní obytný prostor s minimálním obranným zařízením. Mohla být situována na okraji vsi a byla spojena s hospodářskými budovami dvora.

1318 - Ves byla majetkem olomouckého biskupa, který na dobu 8 let propůjčil Benekovi pozemek v rozsahu 1 lánu (asi 18 až 23 hektarů).

1350 - Brněnský měšťan Marek vlastnil 1 dvůr s příslušenstvím, ovšem o rok později jej prodal Boleslavovi z Krumsína u Plumlova, který jej o další dva roky později postoupil prodejem bratřím Vilémovi a Závišovi z Rychemburka.

1360 - Jiný dvůr prodal Alšík z Martinic Mysliborovi, kuchaři markraběnky Markéty, švagrové krále Karla IV.

1376 - Jan z Ostopovic prodal svůj dvůr brněnskému měšťanu Janu Ortlinovi, který přikoupil od měšťana Marka jeho díl v obci. O dva roky později prodal celý tento majetek Filipovi ze Svojanova, nejvyššímu maršálkovi moravského markraběte Jošta. Ve vsi byla fara. Filip se stal pak majetníkem celé obce. Po jeho smrti převzala Ostopovice jeho manželka Anna. Ve druhé polovině 14. století celou oblast Brněnska zasáhla krutá epidemie dýmějového moru, která nepochybně zbrzdila populační růst a způsobila krizový nedostatek pracovních sil, neboť úmrtnost dosahovala téměř plné třetiny obyvatelstva.

1412 - Společně s kanovníkem Lučkou z Březníka koupil Ostopovice Mikeš Lyska z Chrudichromi. Roku 1416 přijímá Luček za své společníky Jana Racka z Dambořic a kanovníka Františka z Pacova.

1437 - Jan Racek prodal "půl vsi Ostopovic" s lidmi poddanými a s "půl dvorem" Janu Babkovi ze Senice a druhou část daroval Františku z Pacova.

Patnácté století ve své první části bylo poznamenáno husitskými válkami. V roce 1430 Prokop Holý marně dobýval Brno. Jeho vojska však velmi zpustošila celé okolí.

1490 - Po Janu Babkovi získal celý majetek Jindřich Babka.

1495 - V brněnské oblasti se vyskytl mor.

1496 - Ostopovice získávají synové Jindřicha Babky a teprve v tomto roce je písemně doložena existence tvrze.

1501 - Majitelem obce i tvrze je Jan Doupovec z Čisté Studně.

1520 - Ostopovice získal Jan Petrovský z Hrochova a roku 1530 dostal od krále Ferdinanda I. "mocný list" a odporučil Ostopovice svým vnučkám Apoleně a Dorotě, dcerám Ctibora z Baňovic.

1540 - Matyáš Munka z Ivančic, který vlastnil část Troubska a Popůvek, koupil i celé Ostopovice. Tento majetkový konglomerát je zárodkem budoucího troubského panství. Tvrz se uvádí již jako pustá, protože ztrácí svůj význam panského sídla. Byla možná zbourána nebo přeměněna na hospodářské budovy. Nedochovaly se po ní však žádné pozůstatky ani další zprávy.

1558 - Další morová nákaza na Brněnsku

1584 - Morová onemocnění neustávají.

1597 - Morová nákaza dosáhla svého vrcholu a předčila všechny ptedešlé.

1609 - Karel Starší ze Žerotína kupuje Troubsko, Ostopovice a díl Popůvek za 24 000 zlatých a tím se Ostopovice dostávají do ekonomické sféry troubské vrchnosti.

Poddanské poměry obyvatelů od 14. až do konce 16. století byly podle historických pramenů "dosti příznivé". Osadníci platili mírný úrok z pozemků a konali určité práce své vrchnosti jen několik dnů v roce. Později každý usedlý občan odpracoval po 14 dnech v roce podle potřeby. Když vrchnost potřebovala více pracovních dnů, "slušně jim zaplatila".

Protože oficiální údaje o vývoji obyvatelstva a rozsahu pozemků máme až z počátku 17. stol., dovídáme se, že obec měla tehdy 22 domů, z nichž po třicetileté válce zůstaly 3 pusté s počtem obyvatel kolem 150 (dedukce). Obec měla výměru 700 měřic polí (asi 10 lánů) a 110 měřic vinic. Vrchnost měla dvůr, 60 měřic panských polí, 120 měřic přikoupených, 4 měřice vinic v Hájku. Veřejným obecním majetkem byly 3 a půl měřice polí a 17 měřic pustých v Šelši.

Hospodářské poměry se postupně stále zhoršovaly. Poddaní byli povinni dávati takzvaný "úrok o svatém Václavu", dále polní úrok a robotovali. Pro ilustraci uvádíme roční taxaci jednotlivců v té době: 30 zlatých, 48 slepic, 242 vajec, 5 dnů roboty s potahem, 4 dny roboty pěší. A ještě byli nuceni dávat desátku po jedné kopě pšenice a žita a 2 kopy ovsa.

1645 - Švédský generál Torstenson oblehl s mnohatisícovým vojskem Brno. Brňané však náporu odolali a švédští vojáci vydrancovali, spálili a pobořili v širokém okolí Brna dvory, vsi, osady. Pole a vinohrady zcela zpustošili. Údobí po třicetileté válce je charakterizováno dalším znevolňováním vesnického lidu, který byl nucen mnohem více robotovat než předtím.

1730 - Ostopovice měly 760 měřic polí, 70 měřic pustých a ležících ladem, 37 měřic zahrad, 126 měřic pastvin. Z luk sklízeli 66 vozů sena. Usedlosti měly jeden dvoulán, jeden 1 1/2 lán, dva půllány, osm čtvrtlánů.

1735 - Troubsko, Ostopovice a Popůvky prodány Tomáši Janu Sekorovi ze Seckenberka.

1777 - Celé panství připadlo jeho dceři Marii Cecilii Sekorové ze Sckenberka.

1779 - Farní příslušnost a duchovní správa Ostopovic byla v Troubsku, kde byl v tomto roce vysvěcen obnovený farní chrám, jehož výstavba a renovace trvala 33 let. Ostopovští školáci navštěvovali troubskou školu.

1790 - Ostopovice měly 40 domů s 262 obyvateli.

1797 - Marie Cecilie Sekorová založila několik nadací. Jedna z věnovacích listin z 30. prosince 1795 opravňovala výstavbu jednotřídní školy v Ostopovicích, jejíž budova byla předána svému účelu do dvou let.

1805 a 1809 - V obou létech byla obec citelně postižena napoleonskými válkami.

1834 - Obec měla 99 domů s 368 obyvateli.

1856 - Dne 16. srpna byla zaznamenána v obci živelní pohroma. Velký požár zničil velkou část vsi. Úplně shořelo 23 domů. Můžeme se domnívat, že hlavní příčinou častých a bleskurychle se šířících zhoubných požárů byla struktura stavebního materiálu, z něhož se v devatenáctém století stavěly domy. Byla to většinou dřevěná obydlí nebo příbytky z hliněné lepenice. Střechy domů byly kryty šindelem, došky nebo jinými velmi hořlavými materiály.

1869 - Obec měla 74 domů s 419 obyvateli. I v nejtěžších dobách plných sto let udržely a uhájily své domy a ostatní majetek selské rody Doubrava, Horák, Novotný, Krásenský, Kučera a Dvořáček.

1880 - V obci žije 428 obyvatel v 82 domech. Vzdor dravé germanizační vlně v 17. až 19. století, která měla své kořeny v silné poněmčeném Brně a rozšiřovala se i v jeho blízkém okolí, Ostopovice zůstaly národnostně téměř nedotčeny.

1886 - V místní jednotřídní škole vychovával děti "nadučitel" Josef Palkovský. Byl dobrým pedagogem, dovedl vštěpovat žákům lásku k rodné vlasti, probouzel v nich národní uvědomění, vedl je k poctivé práci i k dobrému vztahu k přírodě. Stal se i významnou osobností ve společenském a politickém životě obce.

V červnu byla zahájena osobní doprava na železniční trati Brno - Okříšky. Byly zřízeny nástupní stanice Lískovec - Ostopovice a Troubsko - Bosonohy. Vlakové spojení umožnilo mnoha občanům zaměstnání v brněnských továrnách.

1891 - Z popudu místního obyvatelstva vznikla myšlenka vybudovat kapli, protože v obci žili vesměs vyznavači římskokatolického náboženství. Dobrovolní dárci přispěli na realizaci stavby plnou finanční částkou a zabezpečili značnou měrou vlastními silami i prostředky dopravu stavebního materiálu.

1893 - Nevelká pseudogotická kaple byla stavebně dokončena a předána svému účelu. V téže době byla pravděpodobně dokončena stavba místní komunikace v trase hlavní obecní ulice. Současně bylo důkladně opraveno brodiště na návsi.

1898 - Byla vybudována okresní silnice do Starého Lískovce.

1906 - Bylo dokončeno komunikační spojení se Střelicemi.

1907 - Učitel Josef Palkovský uvedl v život čtenářský a pěvecký kroužek.

1909 - Založili tělocvičnou jednotu SOKOL. Prvním starostou Sokola byl učitel Josef Palkovský. Členové se zprvu zaměřili na tělesná cvičení, na organizování divadelních představení, realizovali kulturní besídky. V letním období bývaly příjemným zážitkem výlety do vyhledávaného rekreačního údolí v ŠELŠI, spojené s rozmanitým kulturním programem.

1911 - Dělníci, domkáři a drobní živnostníci založili potravní spolek SVÉPOMOC. Tento družstevní obchod poskytoval svým členům mnohé výhody.

1913 - Jiným nově založeným organizačním celkem byl Sbor dobrovolných hasičů, jehož zakladateli a prvními členy byli starosta obce František Konečný, řídící učitel Josef Palkovský, zednický mistr Tomáš Sojka, kovářský mistr Ludvík Veselý, stolařský mistr Rudolf Lodes a další. V té době žilo v obci 550 občanů ve 129 domech.

1914 až 1918 - Úder první světové války nelítostně zasáhl do života vesnice. V prvním mobilizačním sledu odešli do války muži - vojáci do 32 let. Během války vždy po půl roce odcházeli na fronty další muži. Válečné období si vyžádalo v naší obci svou daň - 25 obětí.
 
 

Vývoj Ostopovic po 1. světové válce 

Statní převrat, kterým dne 28. října 1918 přešla veškerá moc do rukou národních výborů, byl proveden bez násilí a krveprolití v Čechách i na Moravě. Na Slovensku se Národní rada slovenská přihlásila k návrhu pro jednotu československou. A tak vznikla samostatná Československá republika.

Všechna pouta, která nás vázala k dynastii habsburské, byla přervána, byl konec smlouvám z roku 1526.

Tuto historickou událost našich národů přivítali občané Ostopovic shromážděním, na kterém promluvil nadučitel Leopold Peška, student Adolf Palkovský a dělník Ondřej Burian. Život v obci se však po válce příliš nelišil od předchozích válečných let. Kritická zásobovací situace trvala i nadále. Ceny veškerého zboží neúměrně vzrůstaly. Počátkem roku 1919 došlo k znehodnocení měny kolkováním peněz, čímž byla zadržena polovina peněžních hotovostí. Zároveň byl proveden soupis veškerého majetku, z jehož hodnoty odváděli občané dávku státu přibližně 14 - 17 procent. Politické strany, zejména jejich představitelé, bojovaly o uchopení moci ve státě. Během čtyř let se vystřídalo 6 vlád ČSR.

V červenci 1919 bylo zvoleno obecní zastupitelstvo, z jehož středu vzešel starosta, náměstek a 3 radní. Starostou se stal Rudolf Lodes, mistr stolařský.

Ještě téhož roku se započalo s vyvlastňováním majetku velkostatku Troubsko na pozemcích Panské hájky, Zapustinky a na Podskalčím kopci. Rozhodnutím Okresní politické správy dal velkostatek do nuceného nájmu 8 ha 80 a půdy, která byla přidělena k užívání 53 občanům. Část obecního majetku postoupila obec občanům na rozšíření dvorů pod kopcem a náhradou získala od velkostatku stejnou výměru půdy na rozšíření školní zahrady.

V r. 1920 se začala stavět silnice ke mlýnu Ferdinanda Palánka. Náklad činil 87.900 Kč. Obec přispěla částkou 15.000 Kč a silniční výbor 10.000 Kč. Také byla dokončena silnice do nedalekých Moravan.

Pro dokonalejší ochranu majetku občanů zakoupil hasičský sbor výkonnější zařízení v hodnotě 10.000 Kč.

V roce 1921 se započalo s budováním pomníku vojínům padlým za 1. světové války, jehož autorem byl sochař Jaroslav Svoboda. Pomník byl slavnostně odhalen téhož roku za velké účasti občanů.

V té době nebyla situace v zásobování obyvatelstva příliš uspokojivá. Potraviny byly nadále přidělovány, a to podle ročního přijmu rodiny.

Již v roce 1922 začaly přípravy na elektrifikaci obce, narážely však na nedostatek finančních prostředků. Dokončena byla teprve po třech letech. Elektřina byla také zavedena do obecné školy.

Ani požáry se Ostopovicím nevyhnuly. Dvakrát vyhořel mlýn. Škody na objektu a vnitřním zařízení byly značné, zničena byla velká zásoba mouky a obilí. Zde již úspěšně zasáhl hasičský sbor novým vybavením.

Ve volbách do obecního zastupitelstva v r. 1923 kandidovaly 4 strany, z nichž nejvíce hlasů získalo sdružení dělníků, domkářů a živnostníků. Starostou byl opět zvolen Rudolf Lodes.

V r. 1923 pokračovala parcelace půdy troubského velkostatku. Parcelací získalo asi 30 občanů místa na stavbu rodinných domů. Stavební místa obdržely také organizace TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a potravní spolek Svépomoc. V letech 1923-1932 bylo postaveno 75 domů, většinou o 2-3 místnostech, pouze s nejnutnějším vybavením. Takto vznikaly na okraji obce nové ulice, obec se začala rozšiřovat. V té době měly Ostopovice 189 domů a 913 obyvatel.

V r. 1925 se Ostopovice zúčastnily krajinské výstavy a sjezdu moravské samosprávy v Kroměříži, kde vystavovaly 9 starých památných listin ze 17. a 18. století, plány místní kaple, fotografie pomníku padlých vojínů a celkový pohled na obec.

Koncem dvacátých let byly v obci 2 obchody s pekárnami, 2 řezníci, 2 hostince, 2 mlýny, 2 stolaři, mistr zednický, kovář, sedlář, obuvník, holič, švadlena a trafika.

Na osvětové činnosti se podílel Sbor dobrovolných hasičů, tělovýchovná jednota Sokol a Národní jednota. Ostopovice byly pověřeny uspořádáním župního sjezdu dobrovolného hasičstva. Záštitu nad ním převzalo obecní zastupitelstvo.

V r. 1926 byla opravena kaple a položena kanalizace před školní budovou.
V roce 1927 se konaly volby do obecního zastupitelstva, nepřinesly však žádné podstatné změny. V tomto roce se již začala v Ostopovicích projevovat nezaměstnanost.

V únoru 1929 byly postiženy i Ostopovice silnými mrazy a sněhem. Teplota klesla téměř na -30° C. Velké škody byly zaznamenány v zemědělství a na ovocných stromech. Silně se projevil celkový hospodářský pokles.

Léta 1929-1932 byla vyvrcholením světové hospodářské krize. Nezaměstnanost, která ještě zesílila, postihla mnoho občanů i v Ostopovicích. I když se obec snažila alespoň částečně zmírnit nezaměstnanost nouzovými pracemi, bída a hlad byly veliké, zvláště v početnějších rodinách. Pro děti nezaměstnaných bylo zakoupeno ošacení, boty a pořádány vánoční nadílky. V nouzové akci byla provedena úprava ulice za humny (dnešní ul. Vinohradská) a rozšířena kanalizace. Ani v následujících letech se situace příliš nezměnila. Obec Ostopovice upsala v r. 1933 na "půjčku práce" pro zmírnění všeobecné nezaměstnanosti částku 2.000 Kč.

Národní jednota vybudovala v těchto letech koupaliště v údolí Šelše; to se pak stalo vyhledávaným místem občanů.

Částečné zmírnění nezaměstnanosti nastalo v roce 1934. Nástupem fašismu v Německu byla nucena naše republika provádět opatření na obranu státu. Továrny v Brně pracovaly na dodávkách pro armádu a mnoho občanů Ostopovic v nich našlo zaměstnání. V té době byla vypsána také půjčka na obranu republiky, na niž přispělo mnoho občanů.

V roce 1937 byla dokončena stavba sokolovny. Byla to stavba nákladná a velmi riskantní. Mnozí členové Sokola ručili za dluhy svým majetkem a téměř všichni se podíleli dobrovolnou prací.

Politická situace v Evropě se stále zhoršovala, až došlo k mnichovskému diktátu. Němci obsadili dne 1.10.1938 pohraniční oblasti Čech a Moravy a území připojili k říši. Tento stav však netrval dlouho. Dne 15. března 1939 okupovala německá vojska okleštěné území Čech a Moravy a zřídila zde protektorát. Den předtím slovenští politikové odtrhli Slovensko od republiky a vyhlásili tzv. Slovenský stát.

Ještě téhož roku se začalo se stavbou říšské dálnice Vratislav - Vídeň, která procházela katastrem Ostopovic. Přitom bylo mnoho půdy znehodnoceno, vykáceno několik set ovocných keřů, stromů a zničeny celé ovocné sady. Také bylo zasypáno údolí Šelše a celý rekreační areál. Práce na stavbě dálnice byly v roce 1942 zastaveny a dálnice nebyla dodnes dokončena.

Mnoho mladých občanů Ostopovic narozených v letech 1920 -1924 bylo totálně nasazeno do všech koutů Německa. Po skončení války se všichni vrátili domů.

Pro členství v ilegálních skupinách nebo jinou protinacistickou činnost bylo gestapem vězněno 14 občanů, z nichž bylo 5 popraveno. Pro mnohé začala strastiplná pouť po nacistických věznicích. Byli to Jindřich Havíř (vězněn v Sachsenhausenu a v Mauthausenu), Kateřina Kamenická (Breslau), Bohumil Klusoň (Breslau a Waldheim), František Konicar (Breslau, Mírov a Diez), Alois Perna (Breslau), Josef Pešek (Breslau, Waldheim, Chemnitz a Dresden), František Rozmarin (Dresden, Glagau a Waldheim), Jan Tureček (Dresden), Stanislav Žák (Breslau, Bayrnthue a Kernssenn).

Popraven byl Antonín Opálka (30.3.1944 v Breslau). V prosinci 1942 proniklo gestapo pomocí konfidenta přímo do zemského vedení KSČ a pozatýkalo většinu jeho členů a spolupracovníků, mezi nimi i A. Opálku.V jeho domku v Ostopovicích byla hlavní tiskárna Moravské Rovnosti, ilegálního orgánu zemského vedení KSČ. Zde byly také rozmnožovány výtahy z děl V.I.Lenina o imperialismu a o státu a revoluci. Na jeho památku dal deník Rovnost v roce 1966 na jeho domě odhalit pamětní desku. Za ilegální činnost byl popraven Josef Sokol (3.6.1914 v Breslau), František Grubr (24.11.1943 v Breslau). Za hospodářskou sabotáž byl popraven Josef Jemelka (13.11.1941 v Brně) a František Tlaskal (1.10.1941 v Brně). Další obětí byla Slávka Vyplašilová, která zahynula při náletu na Brno 20.11.1943.

Začátkem roku 1945 si počali občané Ostopovic připravovat podzemní úkryty mimo vesnici, v nichž pak přežili frontu. Jiní nalezli úkryt ve velkém sklepě u MUDr. Sovadiny. Dr. Sovadina také poskytoval postiženým lékařskou pomoc.

Ostopovice byly osvobozeny dne 25.4.1945 jednotkami 63. a 64. mechanizované brigády 2. ukrajinského frontu Rudé armády. V bojích o Ostopovice padlo 16 sovětských vojáků. Při bombardování a ostřelování obce zemřeli 4 občané: Růžena Polcarová, Stanislav Otoupalík a jeho syn a František Kříž.

Válka se blížila ke konci. Hitlerovská vojska byla poražena na všech frontách, padl Berlín a dne 9. května 1945 byla podepsána kapitulace. Konečně si mohli lidé svobodně vydechnout.

Obec Ostopovice po druhé světové válce

Poválečná obnova a zklidnění života probíhaly asi ve většině obcí a měst v České republice obdobně. Lidé se pomalu vzpamatovávali z předešlých hrůz, vzpomínali na oběti války, oslavovali osvoboditele a přitom se starali o skromné živobytí. Život v obci se začal pomalu konsolidovat. Pořádek v obci a sepsání škod na veřejném i soukromém majetku provedl prozatímní národní výbor, jehož předsedou se stal František Konicar. A protože nastala nová politická situace, změnil se i název obecního zastupitelstva na místní národní výbor a místo starosty byl pak volen předseda MNV.

Nový NV byl zvolen na veřejné schůzi a v podstatě došlo pouze k rozšíření dosavadního MNV. Zastoupeny byly čtyři politické strany (Komunistická strana Československa, Československá strana lidová, Sociálně demokratická strana a Národně demokratická strana). Ihned po osvobození se otevřely obchody - pohostinství, řeznictví, pekařství - a začaly pracovat další živnosti. V květnu bylo zahájeno vyučování ve škole.

Od 1. listopadu 1945 probíhala výměna starých platidel (500 nových korun za 500 starých korun na 1 osobu). Ostatní peníze byly složeny na vkladní knížky a nazvány vázanými vklady. Celých osm poválečných let žili občané na příděl. Každý měsíc se vydávaly potravinové lístky a také tzv. šatenky a tabačenky. Dnes už zůstala na ty doby pouze nepříjemná matná vzpomínka.

Poměrně velkého počtu obyvatel dosáhla obec ke konci druhé světové války. Po jejím skončení se několik rodin odstěhovalo do sousední původně německé obce Moravany, odkud byli téměř všichni obyvatelé odstěhováni do Německa.

Německé rodiny, které v obci přechodně žily, byly odsunuty, včetně rodiny Vincence Šulce, který se stal Němcem za okupace.

Značná část obyvatel obce pracovala v Brně, kde se pomalu obnovovala výroba v brněnských továrnách a chyběly pracovní síly.

Náznak budoucích převratných změn přinesl již rok 1945, kdy dne 24. 10. 1945 prezident E. Beneš podepsal dekrety o znárodnění klíčového průmyslu, závodů nad 500 zaměstnanců a závodů s velkým významem pro stát nad 150 zaměstnanců.

K vytvoření nové koalice - tzv. Národní fronty (NF) - vedlo v r. 1946 úsilí o národní jednotu Čechů a Slováků. Tvořily ji strany: ČSSD (hodně jejich členů přešlo ke komunistům), Československá strana lidová (příliv ze zakázaných pravicových stran), KSČ, Demokratická strana (Slovensko). Legální opozice nebyla přípustná a vedoucí postavení měli komunisté.

V neděli 26. května 1946 se konaly první svobodné volby do Ústavodárného národního shromáždění. Stejně jako v celé republice, tak i v Ostopovicích zvítězila komunistická strana, která také získala nárok na obsazení místa předsedy MNV. Stal se jím Cyril Foltýn.

Vývoj po únoru 1948

Od počátku roku 1947 se zhoršuje mezinárodní situace. Politický tlak bývalého SSSR sílil a komunisté byli rozhodnuti dostat se k moci za každou cenu. Další problémy vyvolalo sucho a velká neúroda. Citelně se projevil nedostatek potravin a rozvíjel se černý trh. Poté, co česká vláda odmítla přijmout Marshallův plán, přichází ze SSSR významná pomoc, je dodáno 600 000 tun obilí. Rok nato se do všeho dění promítnou únorové události.

Převratné změny po únoru 1948 nepřijímali všichni stejně. Zaměstnanci zestátněných továren oceňovali sociální jistoty, které jim nový režim zaručoval, nemuseli se bát vyhození z práce a měli dojem, že mohou o lecčem, např. v odborech, sami rozhodovat. Naprosto odlišné pocity měli bývalí živnostníci, kteří přišli bez náhrady o svůj majetek.

Únorové události roku 1948 způsobily odvolání zástupců lidové strany a národně socialistické strany z místního národního výboru. Pro nové volby do MNV byla navržena jednotná kandidátka. Volby se konaly 30. května a předsedou MNV se opět stal Cyril Foltýn.

Jedinou masovou politickou stranou zůstala KSČ. Při hromadném náboru do strany na jaře a v létě 1948, spojeném zpravidla s existenčním nátlakem, do ní vstoupilo 750 000 lidí, takže počet jejích členů přesáhl v českých zemích dva milióny.

Ihned po únoru 1948 došlo i k podstatnému zásahu do sféry obchodu. Bez náhrady byly vyvlastněny soukromé velkoobchody a mezinárodní zasilatelství, následovalo zestátnění soukromé dopravy. Od konce roku 1948 byla za užití různých forem nátlaku vyvlastňována maloobchodní síť i restaurační a hostinské živnosti. Následovalo vystupňování tlaku na zkomunálnění řemeslných živností a k definitivní likvidaci soukromého podnikání v této sféře došlo kolem roku 1953.

.V Ostopovicích v této době skončily postupně svou činnost tyto živnosti: holič - F. Lerch, krejčí - J. Jelínek, hostinec - A. Hnát, mlynář A. Lančík, stolař - R. Lodes, švadlena - B. Veselá, obchod smíšeným zbožím - R. Pavlík a R. Čížek, obchod textilním a střižným zbožím - K. Pavlásek, klempíř - J. Šmíd, trafika - M. Sojková, sedlář - M. Pauíček/Poulíček, kovář - L. Veselý.

Pekárnu A. Čížka, řeznictví R. Nováka, hostinec F. Volejníka, mlékárnu A. Šancové a potravní spolek převzalo družstvo Vesnická jednota.

Stolařství M. Pospíšila a J. Machálka převzalo Včelařské družstvo a vyrábělo pouze úly. Bývalí majitelé všech jmenovaných podniků se stali jejich vedoucími. Po združstevnění byl jediným soukromým živnostníkem obuvník J. Löffler.

Pracovní morálka klesala, vyrábělo se nekvalitní zboží. Krádeže, velká nemocnost, vyhýbání se práci a rostoucí počet pracovních úrazů - to vše byly průvodní jevy tohoto způsobu hospodaření a řízení společnosti.

Ostopovice v 50. letech 20. století.

Do roku 1952 byla v Československu zlikvidována většina z asi 15 000 registrovaných zájmových spolků a sdružení. Jejich místo zaujaly jednotné masové organizace řízené komunisty. Vedle už existujícího Revolučního odborového hnutí (ROH) vznikaly nejdříve politicky orientované organizace bez specifické zájmové činnosti (např. Svaz československo-sovětského přátelství, Československý svaz mládeže, Československý svaz žen aj.). Další vznikly slučováním a násilnou přeměnou tradičních zájmových organizací (např. Sokol, Československý červený kříž, Svazarm aj.).

Také v Ostopovicích se tento nepříznivý vývoj projevil. Veškerý politický život se soustředil kolem KSČ, která byla jedinou politickou organizací v obci. Ostatní strany po únoru 1948 zanikly. Mládež byla organizována v ČSM (Československém svazu mládeže), který byl v této době nečinný. Téměř bez činnosti byl Sokol a Svaz československo-sovětského přátelství byl úplně bez činnosti. Občasné zdravotnické besedy pořádal Český červený kříž. Částečnou činnost vykazovala Myslivecká společnost a Sdružení přátel školy. Československý svaz požární ochrany pořádal dne 12. 6. 1949 slavnost svěcení a předání hasičské autostříkačky dobrovolnému hasičského sboru v Ostopovicích. Stará autostříkačka byla ukradena koncem války, a tak se musela pořídit nová. Oslavy byly velkolepé.

Komunistický režim utužoval svou moc pronásledováním svých odpůrců. Následovalo pronásledování politických špiček, ale i zcela bezvýznamných lidí. Desetitisíce lidí byly odsouzeny pro údajné hospodářské delikty, zásobovací přestupky, původ rodičů, pro svou víru nebo pro příbuzenství s emigrací. Za protistátní činnost byli odsouzeni ostopovičtí občané Jan Dvořáček, Jan Vyplašil a František Kratochvíl. Do západní Evropy před režimem uprchlo sedm občanů z Ostopovic.

Přestože docházelo k oficiálním prohlášením o rychlých a obrovských přírůstcích produkce, na trh se dostávalo stále méně zboží. Zpožďování rozvoje energetiky a neúměrný růst spotřeby elektrické i jiné energie vyvolal časté, na mnoha místech dokonce každodenní výpadky elektřiny, které zapříčiňovaly následné výpadky výroby. Rostla zadluženost podniků, prudce klesala efektivita celého hospodářského systému, který již dávno ztratil atributy normálního ekonomického fungování.

Ve čtyřicátých a padesátých letech byla v blízkosti Ostopovic postavena celá řada chat brněnských občanů. Od r. 1951 přibylo k železničnímu spojení i autobusové. Autobus dojížděl do obce 23x denně. Jízdenka stála 60 haléřů a platila v tramvaji, trolejbuse a na všech brněnských autobusových linkách.

Komunistická ideologie byla do kultury transplantována s nesmírnou důsledností. Kontrola státu nad sdělovacími prostředky, nakladatelstvími, filmovou produkcí i nad všemi dalšími kulturními institucemi pomáhala k násilnému prosazování tzv. socialistického realismu. Počátkem 50. let se podařilo vytvořit kulturní prostředí, které zavrhovalo cokoliv jiného než revoluční tradice. Do propasti dějin mělo padnout vše od konzervativně křesťanských děl až po meziválečnou avantgardu. Po celé období bylo charakteristické oslavování sovětské tvorby. Zakázán byl i Karel Čapek.

Ve školství se začalo s reformami, které zrušily dosavadní školský systém a likvidovaly možnost využití dlouholetých zkušeností. Celá kulturní a výchovná činnost byla podrobena komunistické ideologii.

Prudký negativní zásah do kulturního vývoje ze strany moci lze spatřovat i v likvidaci rozsáhlého spektra spolků, v neposlední řadě pak v útoku proti náboženství. Kulturní život již nebyl tak čilý jako před druhou světovou válkou. Činnost Sokola, se kterým byl veškerý kulturní život v obci spjat, se v důsledku společenských změn po únoru 1948 stala zcela formální. Nedařilo se začít s tělocvičnou činností. Z bývalé Sokolské scény se vytvořila ochotnická scéna při Svazu rodičů a přátel školy, kolem níž se soustřeďovalo veškeré kulturní dění. Tato ochotnická scéna navázala na předválečnou tradici, která měla již koncem třicátých let velmi dobrou úroveň. V čele stál tehdejší ředitel místní školy Vladimír Kupčík. Byl postaven a realizován hodnotný repertoár divadelních her, později přešel divadelní soubor znovu pod TJ Sokol. Celkem bylo nastudováno 23 her a sehráno 53 představení, čtyři hry pro děti a asi 40 celovečerních literárně hudebních pásem k různým výročím.

Rodičovské sdružení zakoupilo v r. 1953 promítací přístroj a v sokolovně se promítaly celovečerní filmy zhruba dvakrát týdně.

Měnová reforma

V roce 1953 byla provedena měnová reforma a současně byl zaveden jednotný trh (zrušen přídělový lístkový systém). Reforma spočívala ve výměně peněz: 300 Kčs na osobu v poměru 1 : 5, ostatní 1 : 50, vklady o něco příznivěji. Kromě toho byly zrušeny vázané vklady a životní pojistky. Mzdy, platy a penze se přepočítávaly 1 : 5 a stejně i sociální přídavky. Nové ceny byly podstatně vyšší než na trhu vázaném a nižší než na volném, ceny většiny ostatního zboží a služeb se přepočítávaly v poměru 1 : 50. Úspory lidí byly měněny v poměru 1 : 50, čímž ztratily svou hodnotu. Pro většinu obyvatelstva znamenala tato opatření šok a na mnoha místech došlo k mohutným demonstracím (Plzeň, Bohumín, Orlová, Praha, Vimperk aj.), propuklo více než 120 stávek. Životní náklady prudce stouply, což se promítlo do všech domácností.

Obec spravoval místní národní výbor, v jehož čele stál v r. 1954 předseda Jan Bartoněk z č. 97. Tuto funkci vykonával až do r. 1964.

Pomalu se začalo měnit i zemědělství v obci. Výzkumný ústav krmivářský Brno vlastnil majetek bývalého troubského velkostatku, 11.40 haorné půdy, a vlastnil také bývalý dvůr proměněný na výkrmu pro 50 ks hovězího dobytka a 130 ks vepřů. Les ve výměře 21.60 ha75 m² převzala Státní správa lesů Veverská Bítýška.

Osevní plán se řídil systémem plánování. Pro každý rok byl stanoven okresním národním výborem plán, jenž také stanovil odevzdávání hospodářské produkce, a to všem držitelům půdy. Nová generace se začala vyhýbat náročné práci v zemědělství a raději dojíždí za lépe placenou prací do Brna. To způsobuje citelný nedostatek mladých pracovních sil v zemědělství.

V roce 1954 dochází ke zrušení funkce ponocného a bubeníka, kterou od r. 1932 zastával Cyril Matýšek. Nově je zřízen místní rozhlas, jímž jsou ve třech pravidelných týdenních relacích občané informováni o aktuální dění v obci či o významných politických událostech. Byla také vybudována asfaltová silnice od hranic Brna až na konec silnice směrem ke Střelicím. Došlo na úpravu školy, kde jsou položeny nové parkety.

V tomto roce je v obci 221 domů. Domy číslo 17 a 54 nebyly obydleny. K obci patří také 3 samoty. Železniční trojdomek, Lančíkům mlýn na lískovském potoku (v této době se zde mlelo) a bývalý mlýn v Podskalí pana Chvalkovského - ten již dávno nepracoval.

Kolektivizace zemědělství

Blížila se doba, kdy se zemědělci měli vzdát svých polí a hospodařit společně. Existovalo však stále mnoho zemědělců, kteří se násilné kolektivizaci bránili a odmítali vstup do JZD. Odpor těchto zemědělců režim lámal hospodářskými i administrativními prostředky. Začátky byly všelijaké. Postavit se přímo na odpor nebylo dost dobře možné. Nechuť zemědělců k družstvům byla posilována také tím, že vzniklá družstva nebývala právě vzorem velkovýroby, ale naopak hospodařila špatně a upadala do dluhů.

Násilná kolektivizace vedla k útěku rolníků z vesnic. V letech 1949 - 1953 opustilo v Československu vesnice na 450 000 osob. Mezi nimi bylo mnoho mladých lidí, kteří ve městech hledali lepší životní a pracovní podmínky.

Samozřejmě, že tzv. pracovní jednotky pak mívaly nízkou hodnotu. Po letech však družstva vcelku dobře prosperovala. Školní děti a studenti chodili na brigády při vybírání brambor, když bylo nejhůř, pomohlo i vojsko.

V roce 1956 bylo i v naší obci založeno JZD. Prvním předsedou se stal Jan Pazourek. Jeho hospodářské výsledky ze začátku nebyly uspokojivé. V roce 1957 byly rozorány všechny meze a vykáceno asi 2000 ovocných stromů. V tomto roce byla na bývalém statku H. Melounové č. 91 zřízena Strojní a traktorová stanice H. Heršpice.

JZD si ani v dalších letech nevedlo valně. Nepříznivě se projevovala neschopnost rolníků hospodařit ve větších celcích, organizační neschopnost, odpor poslouchat příkazy vedoucích pracovníků, nedůslednost těchto pracovníků v kontrole plnění rozkazů, špatná pracovní morálka a nesprávný poměr ke společnému vlastnictví.

V květnu 1956 byla v hostinci zřízena kulturní jizba MNV. Nákladem 30 tis. Kč byl přebudován sál hostince na kinosál i s promítací kabinou pro 150 diváků.

Bylo rozhodnuto provést nadstavbu budovy národního výboru, protože dosavadní stav již neodpovídal jeho potřebám. Přestavba byla dokončena v r. 1958. Kromě zřízení síně pro činnost sboru pro občanské záležitosti zde byla umístěna i místní lidová knihovna. Uskutečnila se souborná výstava malíře Jaroslava Otticha. I v obci se objevují technické novinky. Televize bývala zpočátku pouze černobílá, k dispozici byl jediný program a vysílalo se jen omezený počet hodin. A jak televize vypadala? Byla to velká bedna s malou obrazovkou. V obci si ji jako první pořídil J. Zahradník. A protože ji měl zpočátku jen málokdo, bývalo při večerních programech nebo při přenosech z mistrovství světa v hokeji v místnosti plno.

Do kulturního dění v obci té doby patří i prvomájové průvody, dlouho předem připravované, které za doprovodu hudby procházely slavnostně vyzdobenou obcí.

K poválečným desetiletím patří i výuka ruštiny, tisíce dětských dopisů psaných ruským přátelům a sledování válečných filmů.

V roce 1958 byla zřízena v domě paní Opálkové ordinační místnost pro obvodního lékaře, což bylo velkou výhodou pro staré a nemocné občany. Tato ordinace byla v r. 1973 zrušena a Ostopovice byly přičleněny ke zdravotnickému středisku v Troubsku.

V roce 1958 byla činnost ochotníků ze Sokolské scény a některých dobrovolníků soustředěna na budování přírodního amfiteátru v Šelši. Záměrem bylo obnovit divadelní tradici a vybudovat amfiteátr pro 2 tisíce diváků, včetně šaten pro herce. Celé dílo mělo sloužit i pro přehlídky lidové umělecké tvořivosti v okresním měřítku.

Přírodní divadlo bylo budováno na úpatí svahu rozestavěné dálnice, pod jejímž násypem zmizelo v r. 1939 údolí Šelše, kde již koncem 19. století byly spraveny rybníky a plochy pro pořádání výletů do přírody. Divadelníci spolu s ochotníky z Nebovid nastudovali drama bratří Mrštíků „Maryša“, které bylo první a bohužel i poslední představení v nově budovaném přírodním amfiteátru. Z finančních důvodů nebyla stavba dotažena do konce.

Škola v 50. letech

Do školy se chodilo i v sobotu, a protože scházela učebna, probíhalo vyučování na směny. V této době měl učitelský sbor tři členy - ředitele, pana Vl. Kupčíka, a učitelky I. Klimentovou a Ž. Kupčíkovou. Ředitel se staral o správu učitelské knihovny, vedl školní spoření, recitační a pěvecký kroužek a samozřejmě měl na starosti i psaní kroniky - odkud to všechno víme. Také hlásil do rozhlasu a byl režisérem divadelního odboru Sokola.

Paní Ž. Kupčíková měla na starosti správu žákovské knihovny a vedení sběru, I. Klimentová pak správu kabinetu školních pomůcek a byla skupinovou vedoucí pionýrského oddílu. Celkem naši školu navštěvovalo 64 žáků, z toho 30 děvčat a 34 chlapců. Škola spolupracovala s JZD, na jehož polích pomáhaly děti při podzimním sbírání brambor a na jaře při obírání brambor (odstraňování klíčků).

Od r. 1957 probíhají generální opravy školy a postupně se buduje veřejná kanalizace. V katastru obce byl položen plynovod pro dodávku zemního plynu pro potřeby oslavanské elektrárny a rosické sklárny.

Rok 1959 je kritický pro ochotnickou divadelní scénu. Pro divadlo v Šelši se nepodařilo nastudovat ani ve spoluprácí s ochotníky z Nebovid Stroupežnického „Naše furianty“. Ve funkci režiséra místních ochotníků začal ředitel školy V. Kupčík nacvičovat pro přírodní divadlo drama G. Preissové „Gazdina roba“. Po 7 zkouškách však práce uvázla a nácvik nebyl dokončen. Divadlo v Šelši zůstává opuštěné. „Pátráme-li po důvodech, půjdeme na generačním problému, směnnost v zaměstnání, pohodlné a pasivní zažívání kultury v blízkém Brně, papučová kultura u domácích televizorů, jejichž počet rapidně vzrůstá, ale především velmi malý zájem u mládeže o odpovědnou, ukázněnou práci v kultuře, což ovšem není problémem pouze místním.“ - Tak to hodnotil pan režisér.

Svaz rodičů a přátel školy zbudoval přenosnou scénu pro loutkové divadlo darované dr. Sovadinou. Provoz divadla obstarávali členové Sokolské scény. V zimě se hrálo 2x za měsíc (průměrná účast asi 80 dětí, 20 dospělých).

60. léta 20. století Byla to doba prvních magnetofonů, které se zdály být malým zázrakem, doba mopedů a trabantů. Byla to doba, kdy nesměl občan vlastnit cizí valuty, doba bonů a prodejen Tuzexu, osobní auto Škoda Spartak bývalo jen na poukaz, přednostně pro vzorné pracovníky a mezi „důležité činnosti“ patřilo vyhodnocování vývěsních skříněk a úrovně oslav politických výročí.

V 60 letech začíná velkorysá výstavba, která mění obraz obce. Byla dokončena stavba prvních tří družstevních domů s 12 bytovými jednotkami na ulici J. Fučíka (dnes ulice Nová) a v roce 1968 dalších dvou družstevních domů s 32 bytovými jednotkami na ulici Osvobození. Dosavadní popisná čísla znemožňovala dobrou orientace v obci, a proto bylo zavedeno pojmenování ulic.

12. 6. 1960 proběhly volby do národního výboru. Předsedou se stal J. Řezáč. V roce 1961 má obec 904 obyvatel, z toho mužů 429, žen 475, trvale obydlených domů - 224.

Škole se nepodařilo uzavřít s JZD patronátní smlouvu. Přesto žáci odpracovali 863 hodin - což bylo asi 12 hodin na žáka. Za to JZD věnovalo pionýrské skupině 200, - Kč na zakoupení nového pionýrského praporu. Na náboženství se přihlásilo 35,8 % dětí, o rok později zájem stoupá na 50 %. Byl zakoupen klavír a zajištěni lektoři na hru na klavír, housle a harmoniku (přihlásilo se 32 žáků).

strana 1

Poloha

přidat fotografie