Křižínkov (obec) [4315]

Ves severovýchodně na náhorní rovině na silnici k Tišnovu a Vel. Bíteši ve výši 480 m. Náves má podobu nepravidelnou a z ní vychází několik ulic; na návsi jsou většinou rolníci (1/4 láníci), v ulicích domkáři. Domy stojí dosti při sobě, dílem průčelím, dílem štítem na ulici a před některými jsou ode dávna zahrádky. Stodoly jsou většinou v zahradách. V osadě jsou 2 kapličky. Tam, kde nyní jest čís. 14 vykopávají se podnes ze země kusy pevných kamenných zdí; vypravuje se, že tu byla tvrz Křižínkovská, dokola obehnaná rybníky.
Křižínkov dal v XIV. stol. jméno rytířům z Křižínkova, kteří statků svých neměli zde, nýbrž něco jižněji. R. 1309 patřil bratřím Vojslavovi a Martinovi z Křižínkova, „de Crysanelis“. Koncem stol. XIV. patřil klášteru Žďárskému, který jej (i s rychtou a dvorem) zastavil r. 1416 Jimravovi (snad z Pernštejna), neboť r. 1437 patřil jistě pánům z Pernštejna. R 1504 koupil klášter Žďárský od Václava Hadburka z Bobešovic Křižínkov zpět a podržel jej až po válku třicetiletou; i po ní patřil k panství Novoměstskému a od r. 1663 farnímu kostelu ve Víškově. R. 1687 koupil jej rytíř Martin Proskovec z Freienfelza, načež dědicové jeho jej r. 1722 prodali k panství Náměšťskému, hrabatům z Werdenberka. Matka jednoho z nich prodala jej v r. 1738 hraběti Bohumírovi z Walldorfů, jehož dědicové jej konečně v r. 1746 prodali královskému městu Brnu, načež byl přivtělen ku statku Deblína.
V stol. XVII. přifařen byl do Bobrové a měl svůj vlastní hřbitov na nynějším poli „Výpůstek“ zvaném.
Dříve byla osada přiškolena do Křoví (do r. 1886).
Do roku 1784 byl zde panský dvůr; toho roku byl rozprodán a 16 „Familií“ z něho utvořeno.
Obec má jmění na základě vstupní smlouvy ddto Tišnov 17. června 1901: „Polí 3 ha 1 a 44 m2, luk 56 a 29 m2, zahrad 2 a 5 m2, pastvin 5 ha 05 a 08 m2, rybníků 76 a 11 m2, plochy neplodné a daně prosté 27 a 80 m2.
Trati: Na širokých, na hysbarkách, nad žlebem, padělky, na chrasti, na křivých, horní trať, úzká trať, u Katova, na rybníce, na radostíně, v zátokách.
Křižínkov měl staré razítko (pečetidlo) s nápisem Mikuláš Knapp a se znakem lva; pečetidlo to se postrádá, bylo dříve u familianta Slavíčka, jež ho měl odevzdati Frant. Kulikovi familiantu v Křižínkově 37, nyní bytem v Tišnově.
Nejdéle drží rodný dům rodina Knoflíčkova (přes 100 let), t.j. dům č.p. 53.
Roku 1886 byla osada přiškolena do Katova rovněž i postavena dvoutřídní škola.
V letech 1898-9 udělána odbočka z okres. silnice přes osadu za Katov. 
V červenci roku 1914 vznikla světová válka, takže trvala do 28. října 1918. Tímto dnem vznikla samostatná československá republika, jež první zásluhy za českou svobodu si získal na volbu profesor Tomáš G. Masaryk presidentem. Této válce své životy dali místní vojíni: Jos. Kratochvil, Fr. Suchomel, Jos. Urbánek, Jos. Koudelka, Fr. Flek, Jos. Veleba, Jos. Dvořáček, Jan Kříž a Jos. Dvořáček. Nezvěstný Fr. Kupský. Také z místních vojínů se navrátilo dosti zajatců z Ruska. O rok později se navrátili legionáři z Ruska: Jan Brůžička a Fr. Knoflíček a Jos. Chyba.
Roku 1923 založen místní sbor dobrovolných hasičů, jeho obětavosti, sbírkami, obdržením nájemného z honitby, téměř přispěním obce vyzbrojeno 20 hasičů se zakoupením zánovní jednoproudní stříkačky. Tohoto sboru prvním starostou byl Filip Poláček, jednatelem Rudolf Dvořáček, náčelníkem Antonín Knoflíček a župním starostou Vincenc Broža z Křoví.
V letech 1924 přičiněním občanů zhotoven kus silnice počínaje od č.d.19 až po kamenný kříž na cestě ke Břeskymu.
Den 28. říjen 1928 oslaven desítiletým trváním naši samostatnosti místním hasičs. sborem i občany v lampionovém průvodě, za místní hudby na návsi před obrazem p. pres. T. G. Masaryka za přítomných 19ti hasičů seřazených proti stříkačce, promluvil tehdejší náčelník sboru Fr. Flek ze stříkačky k shromáždění: o obětech, jež pro československou samostatnosť, pracovali, bojovali a  i padli ve světové válce. S ukončením zazpívána národní hymna s doprovodem hudby.
V roce 1930 zavedena v osadě elektrisace i také pozemky v trati odvodněny.
Za parného a větrného dne 25. července 1931 vznikl na vesnici požár takže za oběť si vzal 2 stavení, 5 stodol a 2 kolny. V příštím roce vše zas důkladně postaveno.
Na slavnostní schůzi obecního zastupitelstva dne 6. března 1935 usneseno, že osada poskytne nápis na hasičs. skladiště (k paměti 85tiletých narozenin presidenta československé republiky T. G. Masaryka). Toho dne v 1 7 hod. večer k těmto oslavám pálil nad vesnicí místní sbor hranici dříví před obrazem presidenta, jež náčelník Jos. Knoflíček vzdal hold 85tiletým narozeninám a obecní starosta Jos. Knoflíček přednesl částečný presidentův životopis. S doprovodem místní hudby zazpívána národní hymna, při čemž hranice splála, s hlučným provoláním shromážděných ať žije president, na zdar. Po té lampionový průvod při hudbě a zpěvu pochodoval přes vesnici ke škole do Katova, kdež řídicí V. Pokorný před ozářeným obrazem presidenta podal krásnou řeč o obětavosti presidenta za naši svobodu. S hlučným potleskem slavnost skončena rovněž i všem poděkováno.
Roku 1938 obsadilo Německé vojskou Rakousko, také se sešli zástupci všech velmocí kromě Ruska na Mnichovskou konferenci na níž se usnesli, že Německé pohraničí Čsl. republiky se oddělí v samostatné Sudety pod vladařstvím Heinlaina, po té i Slovensko se oddělilo v samostatné. Tímto roztrháním Čsl. republiky byl president Ed. Beneš dojat i se svými hlavními činiteli a odletěli do Anglie, rovněž vojska z roztržených části Čsl. republiky staženy do pozůstatků Čech a Moravy jež nazváno Protektorát tím, že v březnu 1939 nás obsadila Německá branná moc. Naše vojska byla bezmocná neb jsme byli obklíčeni ze všech stran Německem, Polskem a Slovenskem. Český národ za Německé okupace a hrůzovlády vytrpěl trpký oříšek, mnoho študentů z vysokých škol odvléknuto, trápeno a popraveno, tisíce Čechů, profesorů, učitelů, kněží a sokolů gestapáky odvlečeno do koncentračních táborů a tisíce bez viny popraveno, knihy a české vzdělání pohřbeno v Brně v Kounicových kolejích brzo z rána byli Češi odstřelováni. Krutá nařízení z kostelů, kaplí zvony zebrány, stálé dodávky obilí a dobytka pod trestem smrti za svou práci trpěl český národ hladem neb vše odvlečeno do Německa. Obchody vybrakovali a zavřeli, takže za protekt. vlády Háchy a Moravce byla mladá chasa totálně nasazena na práce do Německa, nebylo na tom dosti i vesnice Lidice a Ležáky srovnány se zemí, muži popraveni, ženy odvlečeny do koncentračních táborů a děti do Německa. Dráhy stále přeplněné vojskem vtrhli na Polsko zničili je, přes Slovensko a Maďarsko do Rumunska a Bulharska vzali útok na Jugoslávii kromě odtrženého Chorvatska, takže s pomocí italského fašisty Musoliniho dobyli zbytek Jugoslávie, Albánii a Řecko, vojska přetahovali zas na Francii dobyli Paříže. Přerušilo Německo smlouvu s Ruskem (pakt neútočnosti) táhli se spojenci Rumunskem, Maďary a Italama na Rusko neb nepřipravené nuceno ustupovati, tím ohrožena Anglie, neboť Italie za spojenectví Německa v Africe s okupované Habeše se dostávala do kolonií Anglických a Francouzských. Anglie vypověděla válku Německu a spojencům Japonsko se přidalo k Německu a válčilo proti Americe. na nepřemožitelné Německo se zasadila Amerika, Anglie a Rusko za emigrace p. Ed. Beneše v Anglii utvořena Čsl. vláda ta se pečlivě starala tajnými vysílačkami vytvořit legie, takže od Stalingradu musil Němec se spojenci ustupovat rovněž i v Africe za Americké přesily. Americké vojsko vylodilo na Francouzské pobřeží, ustupovali ze všech stran, také i letadla Americká z Anglie létala nad Německé zbrojní továrny stále bombardována města v Německu i všude, kde válečný průmysl byl, byl bombardováním zničen. Také Praha i Brno bylo letadly strašně poškozeno. Rusové dostali Rumunsko (naftu), Bulharsko, Jugoslávii, Řecko, Albánii, Maďarsko, Chorvatsko, Rakousko a Slovensko, tedy blížila se fronta k nám za pomoci českého odboje, rudé armády a partyzánů za rachotu děl, pušek a bombardování němci ustupovali, ničili mosty, vesnice zapalovali, občané si zakopávaly zásoby, šatstvo i dělali kryty také i v naši obci padly tři bomby v noci u Poláčkových na cestu takže nárazem se sesypala celá omítka Poláčkům okna, střechu poškodila na celé návsi okna vysypány, křidlice, vrata vyhozeny ba i štíty roztřeseny i klenutí trženy, druhá padla k Rovenským pod kolnu a třetí na Flekovu krajinu. Muži byli honěni k Bíteši na zákopy takže poslední byli vráceni partysány strhli se náhle přestřelky nad návsí kolik němců poraněno i náš občan Karel Urbánek střelen do nohy, poté se sesypalo mnoho esesmanů, stříleli po mužských jež byli na útěku, takže byl zasažen i nevinný školák Lad. Dosadil do prsou. Křižínkov, Katov, Břesky výstrahou ohroženy, že budou srovnány se zemí načež náhlým zaskočením slavné rudé armády dne 5./5. 1945 byli jsme od Německých vetřelců osvobozeni, partyzáni ze zádu Břesky, takže za oběť podlehl náš partyzán Jos. Veleba. Osvobozením vyvěšeny čsl. prapory, ale bohužel zůstaly po němcích ohavné stopy, plno všude min, granátů, děl i pušek takže Kvasnica Fr. školák přišel od granátu o nohu, Liška školák zároveň poraněn. Fr. Sysel jel s rudou armádou při postupu a již se nevrátil, Fr. Řezníček byl totálně nasazen v Německu je doposud nezvěstný a St. Dvořák při útěku z Německa chycen a mučen a zdejší rodák Jarosl. Suchomel v koncentračním táboře popraven. Příchodem slavné rudé armády byli jsme osvobozeni udělány místní národní výbory takže v naši obci byl prvním předsedou Dvořáček Ant. V roce 1946 za předs. míst. nár. výboru Jar. Fleka opravena kaple, hasičská zbrojnice zbudován a posvěcen zvon. Také z naši obce se odstěhovalo kolik rodin do pohraničí zabrali po němcích hospodářství: Jar. Janíček, Rich. Kadlec, Fr. Filínský, Jos. Hladík, Ant. Chyba, Knoflíček Petr a Šváb Ant.