Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Písek (elektrárna) [42786]

Kulturní památka (KP)
    další pojmenování: Elektrárna královského města Písku

Jedním z hlavních důvodů vzniku muzejní expozice Elektrárny královského města Písku byla skutečnost, že Písek je historicky prvním městem v českých zemích, které mělo trvalé veřejné osvětlení. Již předtím bylo instalováno v několika soukromých objektech, či krátkodobě lokálně, jako slavnostní osvětlení. Větší trvalá, ale opět soukromá elektrifikace byla provedena Františkem Křižíkem na počátku roku 1887 na jindřichohradeckém panství Eugena II. Hraběte Scernína k osvětlování zámku a pivovaru.

První zpráva o podskalském mlýně (dnes elektrárna) pochází z 13 prosince 1511, kdy král Vladislav Jagellonský daroval tento mlýn spolu s valchovnou městu Písku. Objekt mlýna je tedy nepochybně starší. Vzhledem k tomu, že dva roky před tímto darováním již písečtí od krále vykoupili hrad i písecké panství, neutrpěl královský majetek žádnou velkou újmu. Již tehdy stálo mlýnské stavení na břehu Otavy a na malém blízkém ostrůvku stála valchovna, jako samostatná budova. Valchovna sloužila soukeníkům k výrobě sukna, flanelu, houní apod. Základní surovinou pro tuto výrobu byla ovčí vlna.

Roku 1623 byl Písek spolu s panstvím, včetně mlýna postoupen španělskému katolickému šlechtici Donu Martinu Huertovi. Ten pak získal roku 1771 do svého držení Martin Hanzl, který ho provozoval 7 let.

Od roku 1778 do roku 1873 se zde vystřídalo devět různých držitelů-nájemců. Mezi tím , v roce 1835 byla valcha z budovy na ostrově přemístěna do prostor Svatováclavského mlýna cca 1 km proti proudu Otavy. Pak v roce 1836 byla v budově bývalé valchy na ostrůvku zřízena vodárna k čerpání říční vody do městských kašen. Čerpadlo tehdy dodal Josef Božek.

Roku 1873 se mlýn vrátil do držení obce. Přibližně v této době měl mlýn pět vodních kol na spodní vodu umístěných střídavě za sebou ve dvou žlabech na straně přiléhající k mlýnu. V dalších dvou žlabech u budovy bývalé valchy nově vodárny) bylo ještě šesté a sedmé kolo, kdy jedno pohánělo čerpadlo ve vodárně a druhé pohánělo složení katru pily, která byla postavena na dřevěných pilotech nad vodním náhonem v místech dnešní betonové lávky.

Na jaře roku 1887 zmocnilo písecké zastupitelstvo starostu Aloise Pakeše, aby nezávazně kontaktoval Františka Křižíka v Karlíně ve věci uvažované elektrizace města. Křižík osobně přijel do Písku a navrhl jako nejvhodnější místo pro výrobu elektřiny Podskalský mlýn. Zároveň nabídl vedení města možnost na vlastní náklady demonstrovat písecké veřejnosti osvětlení obloukovými lampami v centru města. Tato ukázka proběhla za pomocí parní lokomobily zajištěné městem a dynamem dodaným Křižíkem. 23 června 1887 kolem 9 hodiny večerní se poprvé Křižíkovy obloukové lampy rozsvítily a jejich bílé světlo si okamžitě získalo sympatie občanů. Městské zastupitelstvo následně požádalo Křižíka, zda by byl ochoten v Písku toto prozatímní osvětlení ponechat do doby dalších ujednání. František Křižík 29 června dopisem oznámil, že souhlasí a ponechá ho zde bezplatně s tím, že obec má zajistit dělníka pro obsluhu lokomobily, palivo a uhlíky do lamp.

30 června písecké zastupitelstvo definitivně rozhodlo o pořízení elektrického osvětlení do města. Ještě během roku 1887 bylo v Podskalském mlýně provizorně nainstalováno dynamo které bylo poháněno pro potřebu svícení jedním z dosavadních mlýnských kol. Na jaře roku 1888 bylo všech pět vodních kol přiléhajících k budově mlýna demontováno a nahrazeno jediným vodním kolem Sagebienovým o průměru osmi metrů a šířce čtyř metrů. 31 srpna 1888 byla provedena generální zkouška předtím na instalovaných tří dynam. 1 září 1888 se pak Písek poprvé rozsvítil v plné záři elektrického světla, kdy z dosavadního Podskalského mlýna se rázem stala elektrárna v Podskalí.

V roce 1898 došlo k rozhodnutí od základu přebudovat vodní elektrárnu v Podskalí. Důvodem byla potřeba zvýšit výkon zařízení, aby byla pokryta stále narůstající poptávka po elektřině. V roce 1901 tak byla elektrárna zrekonstruována a celý komplex budov dostal jednotný vzhled. Místo dosavadního vodního kola sem byly nainstalovány dvě Francisovy turbíny o celkovém instalovaném výkonu 74 Kw. Počet soukromých zájemců o elektrický proud stále narůstal a již roku 1903 bylo nutné ve strojovně elektrárny nainstalovat další dynamo-agregát.Roku 1926 byla dokončena přestavba elektrárny na dodávku střídavého proudu, namísto dosavadního stejnosměrného.

V rámci poválečného znárodňování byla Elektrárna královského města Písku s účinnosti od 1 ledna 1946 začleněna do národního podniku Jihočeské elektrárny se sídlem v Českých Budějovicích. Roku 1986 byl pak provoz této elektrárny pro její zchátralý stav zastaven a její prostory využívány pouze jako skladiště.

Po roce 1989 byl objekt elektrárny navrácen zpět do vlastnictví města. 30 května byl z popudu referátu kultury Okresního úřadu v Písku, celý objekt zapsán pod číslem 6023 do státního seznamu kulturních památek a bylo konstatováno, že je potřeba pokud možno využívat k výrobě elektřiny.

Celý objekt, včetně jeho technického vybavení, byl v roce 1993 zrekonstruován a od 1 dubna 1994 byla Elektrárna královského města Písku opět uvedena do provozu. Byl také zachován vzhled z roku 1901. Následovala úprava prostor pro muzejní expozici v elektrárně, která byla veřejnosti otevřena v roce 1997,


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)