Točník (obec) [4177]

Historie:

Minulost obce je spojena s historií obou hradů a životem na nich. Původní osada vznikala postupně z mýstní stanice pod hradem Žebrákem od 2. poloviny 13.století.Po požáru hradu Žebráku v roce 1395 za panování Václava IV. se stala osada přímou součástí nově opraveného hradu. Václav IV., jenž přesídlil na nedaleký nový hrad Točník, umožnil rozmach nově vznikající osady.V 15. a 16. století byla vybudována nebývalá kaskáda pěti rozlehlých rybníků, které dotvořily krajinnou kulisu obou hradů. K osadě přibyl dvůr, dva mlýny, rasovna, štěpnice, dvě cihelny a hostinec. To vše obklopovala lovecká obora táhnoucí se od vsi Hředle k Točníku. Stezky od Zbiroha a Křivoklátu se spojovaly v Záskalíu Sojkova mlýna a procházely kolem pivovaru starou mýtní stanicí. Tato doba však poznamenala i vzhled hradu Žebráku, který podlehl vášnivým hledačům pověstného "václavského" pokladu a od těch dob je v troskách.Odchodem rodu Lobkowiczů z tohoto kraje přišel hrad Točník o poslední možnostpřestavby. Pobyt místních obyvatel na Toč níku během třicetileté války dokončil zkázu i tohoto hradu a tak správa panství točnického, pod kterou spadaly okolní obce, byla přesunuta na hrad Zbirov.Následující staletí přinesla rozmach točnickému dvoru a pivovaru, které se staly určujícími ohnisky dalšího vývoje obce. V obci se rozvíjí zemědělství, rybníkářství, sadařství, pivovarnictví, myslivost, drobná výroba, těžba dřeva a železné rudy v okolí. Osud obce je nadále pevně spojen s oběma hrady. Hrad Žebrák je obýván chudinou a ačkoli je nepřístupný, jsou jeho zdi lámány a v základy nových domů pokládány. Pod hradem Točníkem vzniká sad a na Jezevčí kopci se pase stádo koz a ovcí z točnického dvora čítající až 1.500 kusů. Od roku 1733 se každoročně konají poutě na hrad Točník, kde jsou slouženy v nové kapli Sv. Bartoloměje slavnostní mše.19. století přineslo změnu krajiny. Jsou vypuštěny rybníky a nové louky jsou intenzivně obdělávány. Přesto dochází s rozvojem průmyslu k přesunům obyvatelstva do města Žebráku a Hořovic, které se stávají průmyslovým i středisky. Ještě za první republiky se v obci vaří výborné točnické pivo, na které se do Hostince "U Václava IV." (Kocanda) stahují lidé z okolí a podle pověsti i místní hastrman. V hostinci se hraje ochotnické divadlo, zpívá a tancuje, a to i na parketu venku. Po druhé světové válce předává kníže Colloredo Mansfeld svůj majetek státu, tedy i pivovar a okolní lesy. Do vsi přícházejí noví obyvatelé (přesídlení Němci a Maďaři, Slováci), kteří se uplatňují zejména v živočišné výrobě točnického dvoru ve správě Státního statku Lochovice. Okolní krajina, která byla do té doby intenzivně zemědělsky obdělávána, byla zaměřením na živočišnou výrobu přehlížena, a tak došlo k její degradaci. Tomu napomohlo i konání každoročních velkých motokrosů a šlapaček v těsné blízkosti hradů(od roku 1957). Po rozpadu tohoto statku v devadesátých letech 20.století došlo k odchodu místního obyvatelstva za prací do okolních průmyslových center. V současné době je ve vsi pouze jedna rodina soukromě hospodařících rolníků, tj. rodina Vaškova.

Současnost:

Název obce je poněkud zavádějící. Přímo v obci se totiž na skalním žebru k nebi týčí mohutná věž hradu Žebráku s rozvalinami ostatních hradních budov. Tento hrad však stál na svém místě již před založením obce, a tak její název byl odvozen od nového hradu Točníku, který nechal postavit český a římský král Václav IV. na vysokém kopci nad obcí (454 m.n.m.)
Většina návštěvníků si názvy obou hradů zaměňuje. Zmatek z toho plynoucí, je natolik častý, že si toho všiml i Jára Cimrman, a proto názvy obou hradů začlenil ve své praktické příručce "Pleteme si" mezi tzv."věčné omyly."
Točníkem se nazývá rozvodí vodních pramenů tvořené křemencovým hřbetem.
Zámeckého kopce či dlouhý oblouk toku Stroupinského potoka spěchajícího od města Žebráku přes Točník ke Zdicím.
Obec je rozdělena skalním bradlem žebráckým na dvě části: Předskalí, blíže k městu Žebráku a Záskalí, směrem na Křivoklát. K obci patří i tři polosamoty: Bradačovna (mezi Žebrákem a Točníkem), Opyš (hájovna nad vsí Točník směrem zbirožským) a Rasovna v Záhrází (směr Křivoklát).
Obec je součástí Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a nachází se v památkovém ochranném pásmu hradů. V obci za hradem Žebrákem, kde pod rybníkem V Peklích přijímá Stroupinský potok vody potoka Pekelského, dochází k přirozenému propojení lesů zbirožských s lesy hředelskými.
V obci je patrná stavební stará zástavba, která souvisí s hrady a jejich podhradím.
Jde o areály obou hradů, točnícký dvůr, starý pivovar, dva mlýny, hostinec "U Václava IV." (Kocanda zvaný), kapličku Sv. Jana Nepomuckého na návsi a několik dochovaných starých domů. Další část obce tvoří domy postavené v 19. a na počátku 20. století a novostavby.
Současný život v obci je vázán na čilý ruch turistický během "hradní sezóny", tj. od března do konce října. Tím je i určena nedílná souhra správy obce a hradů.Obec Točník si dosud udržuje svůj vesnický charakter, ačkoli se stále častěji ozývají hlasy a přímluvy k expanzi příměstské. Obec, jako součást Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a památkového pásma hradů, tvoří hráz a přirozený přechod mezi venkovským krajinným rázem a příměstskou zástavbou s průmyslovými přidálničními hnízdy. Za vsí se táhnou do tří světových stran krásné lesy bývalého loveckého hvozdu českých králů (Zbirožsko,Křivoklátsko, Berounsko).

Poloha

přidat fotografie