Mořinka (obec) [4152]

 Mořinka se nachází ve Středočeském kraji v katastrálním území Mořinka. 3 km severně od Řevnic, 12 km východně od Berouna a 342 metrů nad mořem. Od roku 1995 vyhlášena jako vesnická památková zóna.

Vesnice Mořinka leží ve zvlněné krajině v severozápadní části CHKO Český kras, v náhorní poloze vysoko nad údolím Berounky.

Východním směrem od vsi se do vápencové plošiny zařezává lesnaté Karlické údolí. Přímo nad východním okrajem vsi se zdvíhá poměrně strmé návrší se zalesněným vrcholem. Z vesnice i z jejího okolí se otvírají krásné panoramatické výhledy na celé pásmo Brd.

Vesnice byla vysazena asi před polovinou 14. století. Písemné prameny ze 14. století zmiňují nejprve Mořinu, teprve později se rozlišuje Velká a Malá Mořina, tedy dnešní Mořinka. Roku 1352 daroval Karel IV. Mořinku spolu s nedalekou farní vsí Mořinou klášteru v Emauzách, jehož držení ale vesnice setrvaly jen do roku 1356. Následně vesnice připadla ke Karlštejnu a nadále patřila k jeho manskému obvodu. Jako součást karlštejnského panství setrvala Mořinka až do konce feudalismu. Třicetiletá válka vesnici značně poznamenala, k roku 1654 zde byly zaznamenány celkem 4 selské grunty (z toho 3 opuštěné) a 10 usedlostí chalupníků, z nichž byly 3 pusté.

Mořinka je vynikajícím příkladem vrcholně středověkého kolonizačního sídla. Vesnice má velkou dvouřadou náves na půdorysu obdélníku, dlouhou asi 250 a širokou 55 metrů. V obou řadách byly patrně zpočátku vždy 4 usedlosti, čela návsi byly původně nezastavěná. K usedlostem se vzadu připojovala záhumenicová plužina, rozdělená na dlouhé a poměrně široké lány. Několik usedlostí se sice v průběhu historie rozdělili, základ této velkorysé urbanistické koncepce se ale podnes nezměnil. Od 18. stoleté vznikala drobná chalupnická zástavba, zejména na východním konci vesnice a podle cest.

V Mořince se dochovalo několik cenných roubených staveb z 18. století. Nejnápadnější je známý dům č. p. 7 (nyní č. p. 63) na severní straně návsi se zděným přízemím a roubeným patrem. Dům má na vstupní straně pavláčku. Štít je ve spodní části vstřícně bedněný, nahoře bývala původně valbička či kabřinec. Druhým roubeným obytným staveným je dům usedlosti č. p. 2 (rovněž na severní straně návsi) s roubenou světnicí a síní. I v tomto případě měl dům ve vrcholu vstřícně skládané lomenice, předtím valbičku nebo kabřinec. Další roubená stavba – patrový špýchar v č. p. 22, často uváděný v literatuře, dnes již bohužel neexistuje. Také z roubeného domu č. p. 5 se dochoval jen prahový věnec trámů.

Hojněji je ve vsi zastoupena jednoduchá zděná výstavba z období klasicismu. Zvláště hodnotná je dvouštítová usedlost č. p. 4 na severní straně návsi, bohužel opuštěná a zdevastovaná. Dům z roku 1823 měl stejně jako protější hospodářské stavení polovalbovou střechou s výrazným přesahem nad zápražím. Klasicistní je také dům č. p. 22, obsahující fragment staršího roubeného stavení a dům č. p. 27, který je ovšem zcela znehodnocen novodobou přestavbou.

Z průběhu 19. století pocházejí také klenuté brány, často se vzedmutými římsami, dochované v usedlostech č. p. 8, 23 a 24. V bráně u č. p. 6 se ještě dochovala originální skládaná vazba. Zajímavá je děná sýpka v usedlosti č. p. 23, datovaná (novodobou datací, která je ale údajně přepisem původní) do roku 1795. Specifickou hodnotu představuje soubor stodol v zahradách, ohrazených kamennými zdmi z místního vápence.

V první polovině 20. století vzniklo v Mořince několik jednoduchých staveb, které však nenarušovaly tradiční prostředí vesnice. Bohužel v období socialismu nastal úpadek, který se projevil devastací mnoha usedlostí ve vsi. Řada památkově hodnotných staveb byla zbořena. Na průčelích usedlostí se nepříznivě projevily utilitární modernizace, jiné stavby jsou i dnes ve špatném technickém stavu. Přesto Mořinka dodnes představuje poměrně významný soubor lidové architektury. Náves, doplněn kapličkou, si uchovala relativně příznivý vzhled. Proto byla Mořinka již v 80. letech 20. století vytypována jako potenciální památková zóna. K jejímu vyhlášení došlo roku 1995.

Literatura: David Soukup 2000, Jiřikovská – Vařeka 1979, Kuča 2002, Máčel 1954, Mencl 1980, Sedláek 1909, Škabrada – Gajdoš 1984.

Poloha

přidat fotografie