Dolní Heřmanice (obec) [40679]

První zmínka o Dolních Heřmanicích je k roku 1349. V té době byla obec částí tasovského panství, jehož majitel Jan z Tasova věnoval Dolní Heřmanice za pokoj duše své svých předků. V následujícím roce zapsal na Dolních Heřmanicích a na Oslavě 350 kop grošů věna své manželce Alžbětě, dceři Čeňka z Pirkštejna a následně roku zapsal na ní a na Oslavě 350 kop grošů věna své manželce Alžbětě, dceři Čeňka z Pirkštejna. Od t.r. měla zde podíl mimo to sestra Janova Anna, manželka Adama z Konic, a sestřenec Václav z Myslibořic, jenž jej r. 1365 odstoupil své manželce Jitce, přijav již 1358 svého bratra Ratibora na spolek i na ves Heřmanice a r. 1374 přibrav i bratra Buška u Myslibořic.

Od r. 1366 přešla část Anina na Jana z Meziříčí, jenž po 5 letech zapsal 1200 víd. denárův (v. Meziříčí) své manželce Kateřině mezi jiným i na vsi Heřmanicích. Alžběta, vdova po Janovi, zapsala své věno peníze 350 kop gr. na Heřmanicích a na Oslavě s dvory, lesy, rybníkem a přísl. své matce Jitce a bratru Janovi ze Slúpa (1354).

Macek z Heřmanic prodal r. 1381 Janu Rohovcovi ze Zhoře a dědicům dvůr v Tasově a koupil si naopak dvůr ve Zhoři od Filipa ze Zhoře (Hol.). T r. vzpomíná se Zdich z Heřmanic, jenž si koupil od Mikšíka z Krevlic ve vsi Heřmanicích 2 lány s příslušenstvím, které již r. 1386 zcizil Markovi z Tasova. R. 1385 Martin z Heřmanic koupil si s Kladem Nedvědovým z Tasova alodní dvůr v Kamenném, jejž prodali 1406 Matějovi Hubenkovi z Tasova. Kateřina, vdova po Janovi ml. z Meziříčí, svou dceru Elišku, vdovu po Vilémovi ze Světnova, na ostatek svého zapsaného dědictví .... Na Heřmanicích .... Vzala na spolek s právem dědictví po své smrti (1398).

R. 1407 zapsal Lacek z Kravař Kateřině (z Náramče), manželce Zbyňka ze Stichovic a vnučce Buška z Heřmanic, 10 kop ročních úroků na vsi Heřmanicích, na něž se ihned spolčila s mužem. V zemských deskách jest zapsáno r. 1447, že táž Kateřina na jmenované své věnné právo na Dolních Heřmanicích se spolčila se svým synem Mikulášem (z Náramče), jenž je postoupil Janovi z Lomnice a z Meziříčí. Odtud zůstává část vsi stále u meziříčského panství. R. 1750 patřily u vsi velkostatku lesy: Na dědinách 160 m, Obora 477 m, Hrad 143 m, Sejkorce 54 m. Dle seznamu svobodných dvorů v poznámkách Strnišťových (IX., 59-73) měly býti ve vsi dva svobodné dvory. Přifařeny jsou do Tasova, kam posílali i desátek faráři od nepaměti. Ježto za Ladislava Berky tasovská fara byla nekatolická.

Škola byla založena asi r. 1760. Učívalo se v letech 1798-1847 v č. 51., do r. 1879 v upravené kovárně na návsi, od tohoto roku, se učí v školní budově nově vystavěné. Do r. 1798 po 35 let zde učiteloval  František Nestrašil, 1798-1830  Jan Prudík, 1830-1874 syn předešlého František, od r. 1875 Josef Šabacký. Při škole jest domácí protokol z r. 1837, knihovna z r. 1885. Že dříve z obce se chodívalo do tasovské školy, lze dovoditi z toho, že již od nepaměti "rektoru tasovskému" dávali sedláci po snopě žita a po koláči. Před r. 1848 plnil tu povinnost jen dům Orlův, jenž ji vybavil 3 zl. k tasovské škole.

Poloha

přidat fotografie