Kostel sv.Jiří - Tikovice (kostel) [40659]

Historie kostela sv.Jiří je těsně spojena se vznikem a založením zdejší farnosti, jejíž přesný rok není znám. Ve Vlastivědě moravské z roku 1897 je zmínka, že: „ duchovní správa byla tu již za prvních dob křesťanství na Moravě zřízena. Příslušela ve XIV. století jako prebenda kollegiatnímu chrámu sv.Petra v Brně, ale poddací právo měli držitelé zdejšího dvora a páni z Prštic držíce jeden díl Štikovic od dávna, s nímž bylo patronátní právo spojeno.“ Slavík dále uvádí, že na základě zasvěcení a polohy kostela se podle jeho názoru jedná o jeden z nejstarších kostelů na Moravě.

O jeho stavbě se traduje pověst, že za starých časů byl budován „na Křibech“, na kopci u Štikovic, ale co ve dne vystavěli, že to v noci bylo sneseno na místo, kde kostel stojí nyní. O tom, že je kostel skutečně takto starý by nasvědčoval i okrouhlicový způsob zástavby. Nejstarší je zástavba v trojúhelníkovitém tvaru kolem kostela. Zde bylo pravděpodobně jádro původní okrouhlice, která se mohla snadno uzavírat z bezpečnostních důvodů a bránit. Východní a jižní stranu obce tvoří ulice „Bašty“. Je to název historický a svědčí o tom, že v těchto místech byla obrana vsi a kostela zesílena baštami. I kostel má strategickou polohu. Kolem něho byl val, který z kostela vytvářel tvrz a poskytoval obyvatelům ochranu v době nájezdů a válek. Kostel byl tedy budován jako obranný.

Ještě roku 1820 byl kostel obehnán zdí a příkopem, přes nějž vedl most. Zeď kolem kostela se železnou bránou je možné vidět na fotografiích ze začátku 20.století, v roce 1926 byla část této zdi zrušena a do dnešních dob se zachovala jen fragmentárně po pravé straně kostela.

Při barokizaci kostela v roce 1725 se přišlo „na velmi staré základy“, což uvádí F.A.Slavík , při čemž vychází z farního protokolu založeného r.1768. Blíže tuto informaci nespecifikuje.Ve farní kronice se též uvádí, že kostel sv.Jiří je jedním z nejstarších na Moravě. Tato informace je zde ovšem doplněna a farní kronika praví, že byl kostel vybudován ve 13.století v gotickém slohu, nebyl celý zaklenut, křížová klenba byla pouze v presbytáři, věž stála nad sakristií a měla krásné cimbuří z měděného plechu ve tvaru čtvrtměsíce. Stáří kostela bez archeologického průzkumu nemůžeme s určitostí potvrdit, ovšem na základě již zmíněné literatury a farní kroniky je téměř jisté, že má kostel gotické základy, konkrétní dobu vzniku však nemůžeme blíže doložit.

V 16.st. mezi obyvatelstvem českého království zcela dominovalo utrakvistické vyznání víry. Tehdy proniklo reformní hnutí i do Tikovic. Ve 2.polovině 16.st. zanikla při kostele katolická duchovní správa. Augustin Procházka, katolický kněz a historik připomíná, že roku 1562 bratrský kněz z Kounic Jan Hořepnický, který spravoval faru v Tikovicích, podal žalobu na pana Buriana Žabku z Liberka proto, že mu odňal obilní desátek z Tikovic.To je důkazem, že duchovní správu tehdy vykonávali v Tikovicích bratrští kněží z Kounic a Velkého Ořechova. K tikovické faře tehdy příslušely obce Prštice a Silůvky.

Kdy se vrátili katoličtí kněží na faru do Tikovic, nelze přesně určit, ale lze předpokládat, že se tak stalo nejpozději po Bílé hoře (1648), kdy došlo na celém území českého státu k násilné rekatolizaci, germanizaci a k vystěhování nekatolické šlechty a obyvatelstva. Farní kronika o tomto uvádí : „až na naléhání vznešeného pána Maxmiliána Želeckého (rytíře z Počenic, pána v Pršticích, Rosicích, Veselí atd.), který roku 1704 koupil svobodný dvůr Treuberský (původně v majetku vlašských minoritů) a určil jej téhož roku jako sídlo tikovské fary, nejdůstojnější biskupská konsistoř oddělila farnost Tikovice od Velkoořechovské a investovala vlastního faráře tikovického Jana Trtinu, což se stalo též v roce 1704. Po rozdělení farnosti Tikovické od Velkoořechovské byly určeny faráři tikovickému pole, půl druhého lánu, z nichž panství vždy od nepaměti platilo císařskou daň a jiná břemena a dávky.“ Tyto informace považuji za relevantní, neboť je uvádí i Vlastivěda Moravská. V historii tikovického kostela má tedy kardinální místo rod Želeckých z Počenic, kteří významně přispěli k rekatolizaci této farnosti a jsou v kostele také pohřbeni. G.Wolny se zmiňuje o třech hrobkách : „ z nichž jedna patřila rodině Želeckých a kde Zikmund Želecký z Počenic spolu s jeho ženou Franciskou odpočívají.“

S pronikavou přestavbou do současné barokní podoby se začalo v roce 1720 a skončila v roce 1725, byla iniciována tehdejším duchovním – páterem M.Leichmannaem ze Senice, ten zde působil od r.1712-1758. Barokizace byla provedena na náklady cca 2800 zlatých. Farnost věnovala 1105 zl., farář 300 zl., zbývající částku věnoval patron kostela Jan Felix Želecký z Počenic. Slavnostní benedikace kostela se konala 26.srpna 1725.17 Přestavbu provedl významný architekt a stavitel bavorského původu Mořic Grimm (1669?-1757), jehož hlavní architektonické realizace se nacházejí v Brně. Mimo Brno se podílel pouze na několika projektech mezi které patří právě přestavba kostela v Tikovicích.

V roce 1957 se při výměně malé věžky našla pamětní listina pocházející z roku 1727 napsaná tehdejším duchovním M.Leichmannem a vztahující se k soudobé barokní přestavbě a úpravě kostela. Opis této listiny se nachází ve farní kronice. Z tohoto pramene se tedy dovídáme datum započetí barokizace, která dle zprávy spadá do roku 1720, stejně jako uvádí G.Wolny. Kostel byl obnoven ale také rozšířen a roku 1727 opatřen novou věžičkou. Od té doby byl kostel několikráte opravován, nejvíce od roku 1850, v roce 1902 byla postavena nová věž, na níž jsou tři zvony (jeden ze 17.st.) a roku 1904 byl kostel celý opraven.  

Kostel sv.Jiří je jednolodní orientovaná stavba s odsazeným, rovně ukončeným kněžištěm. Fasáda je členěna lesénovými rámy, prolomena dvěmi okenními segmentově zaklenutými osami se šambránou a ušima, s dvojitým klenákem ve vrcholu. Kněžiště je prolomeno jednou okenní osou na jižní straně a dvěmi okenními segmentově zaklenutými osami na straně severní. Ke kněžišti jsou přistaveny mohutné opěrné pilíře a je zaklenuto valenou klenbou s výsečemi, stěny jsou členěny římsovými pilastry. Na jihu je představena sakristie, nad níž se nachází v patře oratoř, která pravděpodobně sloužila majitelům prštického panství k účasti na bohoslužbách, ty bylo možno sledovat z oratoře za velkým proskleným oknem, směřujícím do presbytáře. Na oratoř vedou točité dřevěné schody ze sakristie a je osvětlena malým oknem. Loď je zaklenuta dvěma poli pruské klenby dělené pasy, sbíhajícími se do pilastrů s římsovými hlavicemi na přízedních polopilířích. Hudební kruchta v závěru kostela je přístupná z předsíně točivým dřevěným schodištěm ve válcovém přístavku na severní straně věže. Věž nad hudební kruchtou je kryta cibulí s otevřenou lucernou, zastřešena jehlanem, vrcholící makovicí s křížem. Barokizace provedená ve 20.letech 18.století určila de facto dnešní podobu a zejména prostorovou dispozici kostela, jenž se stala cenným podkladem pro vznik barokní malířské výzdoby. 

Poloha

přidat fotografie